Carlisle
Všude byla ohromná záře a pak se ozval výkřik Temného Lorda. Světlo pak ustoupilo. Lenka stála na zemi a před ní byla hromada popela. Pak se ozval ohromný výkřik a vojsko Temného Lorda se na nás vyřítilo. Lenku ten mumraj pohltil a řítil se na nás. Všichni se rozeběhli a pustili se do boje. Očima jsem se stále hlídal Esme. Vyřítil se na mě jeden kluk. Mohlo mu být sotva čtrnáct. Hodil jsem po něm oblbovací lektvar.
Patrik
Házel jsem po nich vodní koule, vytvářel jsem vodní víry, také jsem uzavíral nepřátele do vodních koulí. I přes svůj strach o Lenku jsem se soustředil jen na boj. Musíme zvítězit. To jsem si přehrával v hlavě a vrhal jsem se do vřavy bojovníků. Najednou okolo mě proletěla ohnivá koule. To mě ujistilo o tom, že Lenka jestě žije. Přestal jsem se slabými útoky. Soustředil jsem se a nechal jsem všechnu svou moc vybuchnout.
Lenka
Bojovala jsem. ,,Nesmíme prohrát." Šlo mi hlavou. Házela jsem ohnivé koule, nechávala jsem plameny pohlcovat všechno okolo sebe. Pak jsem se soustředila a nechala všechnu svou moc vybuchnout. Ucítila jsem vlnu vodního výbuchu. To mě ujistilo v tom, že je Patrik taky v pořádku a znovu jsem se pustila do boje. Ohnivé koule jsem okolo sebe házela jako šílená. Pak jsem zaslechla Oliviin výkřik. ,,Olivie." Vykřikla jsem a hledala ji pohledem. Uviděla jsem ji. Ležela na zemi a v hrudi černou dýku. Rozběhla jsem se k ní. ,,Olivie vydrž to bude dobrý." Snažila jsem ji utěšit, zatím co jsem si pokládala její hlavu do klína. ,,Leni." ,,Pst, nevyčerpávej se." ,,Leni, já umírám." ,,Ne Olivie, to nedovolím. To zvládneš." ,,Nastal můj čas. Řekni Davidovi, že chci, chci, aby to tady ta tady po mně pře pře převzal." Soukala těžce ze sebe pomalu slova. ,,Le Leni pro prosím přečti si če če černou knihu v mé kan kan kanceláři. A udě udělej to to to co v ní sto sto stojí." Zašeptala a ústa se jí zalila krví. Její tělo sebou naposledy škublo a její krásné modré oči zůstali otevřené. ,,Né." Vykřikla jsem a slzy bolesti mi stékaly po tvářích.
Patrik
Vyhráli jsme, ale z vítězství jsme se radovat nemohli. Olivii to stálo život. Stáli jsme nad jejím tělem dlouho. Esme, Lenka a další plakali. Jazz s Alice museli odejít, protože ty emoce byli na Jaspera až moc silné. ,,Davide." Promluvila k němu Lenka a já jsem si jí přitáhl do náruče. ,,Ano Leni." ,,Olivie si přála, aby jsi po ní převzal vládu nad palácem." Zašeptala a oba se znovu rozplakali. I mě stékaly slzy po tvářích.
Lenka
Patrik mě držel v náručí, jestě dlouho po tom, co jsme odnesli Oliviino tělo do paláce. Plakala jsem. Olivie byla má přítelkyně. Byla to má nejlepší přítelkyně. A tehdy, kdy zemřela Milada, mi byla oporou. Nedokázala jsem si představit život v paláci bez ní. ,,Jak jsem to mohla dopustit?" Zeptala jsem se Patrika. ,,Leni, za tohle nemůžeš. Tohle není tvoje vina." Opakoval mi stále Patrik a kolébal mě v náručí. ,,Mohla jsem se k ní dostat dřív." ,,To už teď nezměníš Leni. Hlavně si to nesmíš vyčítat." Utěšoval mě Patrik.
