Denaliovi

334 30 2
                                    

Lenka

Cítila jsem Emmettovi prsty úplně všude. Hrozně to lechtalo. Snažila jsem vyprostit z jeho sevření, ale bylo to marné. U dveří mého pokoje se shromáždila celá má rodina.,,P-P-Po-Pomoc." Prosila jsem je. Po chvíli lechtání přestalo. Cítila jsem se hrozně slabá. ,,Leni, jsi v pořádku?" ,,Jo, jsem v pohodě." Odpověděla jsem Esme. V krku jsem měla vyschlo, proto jsem seskočila z postele, abych se došla dolů do kuchyně napít. Seskočila jsem z postele, ale než jsem stihla udělat první krok, nohy se mi podlomily. Kdyby mě v tu chvíli Esme nezachytila, asi bych znovu spadla, na už takhle dost bolavý zadek. Esme mě položila znovu do postele. ,,Měla by jsi si odpočinout." Řekla Esme a zabalila mě do deky.

Edward

Esme se snažila udržet Lenku v posteli a já jsem rychle skočil do kuchyně, abych jí přinesl trochu vody, pro kterou se původně chtěla vydat. Skleničku s vodou jsem jí položil na noční stolek. ,,Dík Edwarde." ,,Nemáš zač." Vydal jsem se za Bellou. Byla v našem pokoji a četla si svou oblíbenou knihu. Přišel jsem k ní a políbil jsem jí do vlasů. Zvedla hlavu. ,,Děje se něco Edwarde?" Zeptala se. ,,Ne, mělo by?" Otázal jsem se pro změnu já a s úsměvem na tváři jsem si lehl na postel.

Alice

S Jazzem jsme se šli projít. Tady byla příroda úplně jiná, než u nás v USA. Byli jsme už na cestě domů, když jsem dostala vizi. Denaliovi se rozhodli, že za námi přiletí. Vize skončila a já jsem se začala rozhlížet po okolí. Zatímco jsem sledovala vizi, tak mě Jasper odnesl na nejbližší pařez, kde mě posadil. ,,Co se děje Alice?" Zeptal se mě Jasper vystrašeně. ,,Nic se něděje Jazzi. Jen za námi přiletí Denaliovi." Na Jasperovi bylo vidět, jak si oddechl. Pak jsme se oba vydali co nejrychleji domů, aby jsme tu novinu řekli i ostatním.

Další den ráno

Lenka

Probudila jsem se v devět hodin ráno. Jen co jsem otevřela oči, uviděla jsem Emmettův obličej. Strašně jsem se lekla, až jsem vykřikla. Do minuty stáli všichni ve dveřích do mého pokoje. ,,Emmette." Zařvala jsem na něj, až si zakryl uši. ,,Nekřič tolik, mám citlivá ouška." Tomu jsme se všichni zasmáli. ,,Leni, co si dáš k snídani?" Zeptala se mě Esme a ostatní se mezitím rozprchli po své práci. ,,Esme, to je v pořádku, já si něco vezmu." ,,Ne, ne, ne kdepak snídaně je nejdůležitější jídlo. Takže, co si dáš?" ,,Dobře, tak bych si dala míchaná vajíčka." ,,Dobře, za deset minut, ať si dole." Usmála se na mě Esme a pak zmizela dole. Rychle jsem vyskočila z postele a vydala jsem se do koupelny. Vzala jsem si ručník a položila ho na vanu vedle sprchového koutu. Dala jsem si rychlou sprchu a umyla jsem si vlasy. Pak jsem se zabalila do ručníku a šla jsem do svého pokoje. Na posteli už jsem měla připravené modré spodní prádlo, bílou košili, hnědé silonky a černou minisukni. Vedle postele byli černé lodičky. Oblékla jsem se do toho, abych Alice udělala radost a pak jsem sebehla dolů do kuchyně.




Cullenovi a oživlé živlyKde žijí příběhy. Začni objevovat