Carmen
Jejich moc byla úžasná. Musela jsem obdivovat jejich sehranost a jak dokonale ovládali svoji moc. Po tomhle představení jsme se všichni kromě Lenky, Patrika a Moniky vrátili do obývacího pokoje. Ti tři zůstali ještě chvíli na zahradě. Prý budou ještě chvíli trénovat svou moc.
Lenka
Chtěla jsem ještě jednou zkusit vytvořit ohnivé tornádo. Patrik s Mončou se na to chtěli podívat. Začala jsem se soustředit. Teď jsem se soustředila daleko více a déle, než před tím. To abych pak byla schopná tornádo ovládnout. Pak jsem se roztočila. Podařilo se mi tornádo vytvořit. Rychle jsem z něho vyskočila a pomocí své moci jsem ho držela na místě. ,,Páni." Přiběhl ke mně Patrik. ,,To je skvělý." Tornádo mělo okolo sedmi metrů a na šířku mělo asi čtyři. Během vteřiny tam stáli i všichni Cullenovi a Denaliovi. ,,Fíha ségra, to je dost dobrý." Slyšela jsem Emmetta. Pak jsem cítila, jak mi tornádo bere mnohem více síly, než jsem čekala. Pak mě znovu vtáhlo do sebe a znovu explodovalo.
Carlisle
Lenku tornádo vtáhlo do sebe a během minutky explodovalo. Jenže bylo daleko silnější, než to první. Všechny nás to odhodilo. Hned po dopadu jsem se zvedl. Rychle jsem se přiřítil k Esme. ,,Esme jsi v pořádku?" ,,Jo, nic mi není." Zašeptala Esme. Pomohl jsem jí vstát. Pak jsme se podívali po ostatních. I ostatní už se pomalu zvedali na nohy. Viděl jsem všechny kromě Lenky. ,,Esme, nevidíš Lenku?" ,,Ne, nevidím." ,,Byla uprostřed toho tornáda. Bůh ví, kam jí to odhodilo." Jen co jsme se všichni trochu vzpamatovali, vydali jsme se Lenku hledat.
Lenka
Letěla jsem vzduchem, dokud mě nezachytila větev stromu. Naštěstí jsem se stačila zachytit tak, abych nespadla rovnou na zem. Když jsem se podívala dolů, málem se mi z té výšky zatočila hlava. Bylo to nejmíň deset metrů. Vytáhla jsem se na tu větev. Měla jsem štěstí ten strom byl dostatečně košatý, takže jsem mohla celkem v pohodě slézt. Lezla jsem pomalu a opatrně dolů, když tu podemnou větev praskla a já spadla na zem.
Carlisle
Běželi jsme lesem a dívali se po všech stromech. Byli jsmě rozděleni do dvojic a vydali jsme se do všech stran, protože jsme nevěděli, kam ji to odhodilo. Běželi jsme už skoro pět minut, ale stále jsme nic neviděli. Když tu jsem zaslechli ránu, jako když něco spadlo na zem. Okamžitě jsme se vydali tím směrem, odkud jsme slyšeli tu ránu. Uviděli jsme Lenku ležet na zemi. Přiběhli jsme k ní. Měla vyražený dech. ,,Carlisle." Zašeptala Esme plačtivým hlasem. ,,Klid Esme." Posadil jsem Lenku. Zkontroloval jsem jestli nemá zapadlý jazyk. Naštěstí neměla. Začal jsem jí jemně masírovat žebra. ,,Leni klid. Hlavně buď v klidu. Za chvilku to bude dobrý. To nic to přejde. Hlavně klid." Asi za tři minuty se vzpamatovala. Pomohl jsem jí se postavit. S Esme jsme ji podepřeli a šli jsme pomalu zpátky k nám domů.
Patrik
Edward nás všechny svolal. Carlisle s Esme a Lenkou přišli chvíli po nás. ,,Leni." Přiběhl jsem k ní. Vystřídal jsem Esme. ,,Leni jsi v pořádku." ,,Jo nic mi není." Zašeptala.
