Destiny (Harry Styles ff.)

2

(Pohled Harryho)

Právě sedím ve svém Range Roveru a jedu k benzínce. Uznal jsem, že kdybych nenatankoval teď, už bych nedojel ani ke klukům do naší vily, ani domů. Vždycky to nechávám na poslední chvíli.

Zajedu na benzínku a vystoupím z auta. Samozřejmě, že za mnou zase běhají paparazzi, ale na to už jsem si za ty roky zvykl. Natankuji a vydám se to zaplatit. 

Za pokladnou sedí starší žena, která nevypadá překvapeně. Vypadá to, že neví, kdo jsem. Ještě si ze stojanu vyberu petku s jemně perlivou vodou a zamířím k pokladně.

"Bude to všechno?" zeptá se mě a vypadá, jako že není spokojená s její prací. Nedivím se jí, taky bych nechtěl pracovat na benzínce.

"Jo, všechno," odpovím jí s úsměvem.

Když vyjdu ven, před mým autem zase nedočkavě čekají nějaké dvě holky. Jako vždycky, všichni znají moje auto. Když mě už z dálky zahlédnou, začnou vyvádět. Jedna to natáčí, což mi nevadí. Automaticky jdu za nimi a ony mi jdou vstříc.

"Harry..." nadechla se jedna z nich a se slzami v očích začala mluvit dál. "Mohly bychom se s tebou vyfotit?"

"Jo určitě," odpověděl jsem s úsměvem.

Rukou jsem si ji přitiskl k sobě a usmál jsem se. 

"Dobrý," zahlásila ta, která nás fotila. 

Tu, která se se mnou fotila, jsem objal a ona mi doslova přisála její rty na mojí tvář. Automaticky jsem jí ještě víc přitiskl k sobě. Asi po pěti sekundách se odlepila a její kámoška jí už cpala mobil, aby se vystřídaly.

Potom jsem jí zase objal. Ta holka se nadechla a bylo vidět, že chce co nejvíc nasát mojí vůni.

"Moc ti děkujeme Harry," poděkovaly zatímco já jsem otevíral dveře od mého auta. Ještě jsem jim zamával a nastoupil jsem. 

Slyšel jsem, jak jedna hlásí druhé: "On mě objal!" A ve zpětném zrcátku jsem viděl, jak skáčou radostí a nevědí, jestli mají brečet nebo se smát. Já jsem nastartoval motor a pousmál se. Dneska to bylo ještě dobrý, ale jednou na mě na benzínce čekal celý zástup fanynek. Každé jsem vyhověl. Nemám rád, když se někdo chová jako namachrovaný machýrek, který chodí s nosem nahoru a užívá si slávy. Nemám rád slovo slavný. Mám rád, když mě lidi berou takového, jaký jsem a ne jenom proto, že jsem slavný.

Zaparkuji na plácku před naší vilou a vstoupím dovnitř. Liam na mě hned volá: "Tak co, vytvořil se tam zástup?"

"Ne, tentokrát jenom dvě holky," řekl jsem s úsměvem.

"Hoši, mám novinku," ozve se Louis, který doteď čuměl do jeho mobilu.

"Zase nás pomlouvají?!" odpověděl Niall téměř jistě, ale tázavě.

"Ne, za deset minut je tady Briana a doveze mi Freddiho," oznámil Louis.

"No to je super!" volal na nás ze schodů Liam ironicky. "A co s ním máš v plánu táto?" mluvil dál.

"Ještě nevím..." zasekl se Louis.

"Vezmeme ho na golf," vykřikl na nás Niall. 

"Tebe nemohlo napadnout nic jiného, než golf," ozval jsem se tentokrát já.

"A Louise nenapadne nic jiného, než fotbal," volal na nás Liam.

"Ajo, fotbal!" vykřikl Louis. 

"To budeš hrát zase jenom ty a Niall a Freddie si zase jako vždycky bude rukou koulet s míčem po hřišti. To by mohl dělat i tady," protestoval Liam.

"Ale tady není hřiště," řekl Niall.

"Jo, půjdeme na fotbal," oznámil verdikt Louis. Já jsem jenom zakoulel očima. Louis je táta, tak ať si s ním dělá, co chce. Nikdy se do takovýchto situací nepletu, stejně by mě nic pro děti nenapadlo.

Celým domem se rozezní zvonek a Louis utíká otevřít.

"Ahoj miláčku," vydechne Louis směrem k Freddimu. "Ahoj," pozdravil tentokrát Brianu.

Briana místo pozdravu Louisovi zadá instrukce a oznámí čas, kdy si ho vyzvedne a přísně nakáže: "Hlavně ho zase netahej na fotbal!"

Liam, který se za mnou náhle objevil, vybouchl smíchy. Louis si do náručí vzal Freddiho a tašky s jeho věcmi a zavřel dveře. Otočil se na nás s protočením očí a naštvaným výrazem. Liam se pořád za mými zády hlasitě smál.

"Ježiši, ženská," řekne Niall a na tváři se mu objeví stejný výraz, jako na Louisově. 

"Jen počkej, až z něj bude slavný fotbalista," ozval se Louis a Freddiho položil na pohovku k Niallovi. 

"Ty z něj nechceš mít zpěváka?" dodal se smíchem Liam. Ale místo odpovědi Louis zase protočil očima.

"Ježiši, vždyť můžete být taky jednou tady," ozval jsem se já. "Jen počkej, až bude umět mluvit, ten ti řekne, co chce," řekl Liam, který už podruhé za deset minut míří nahoru po schodech. Poprvé se vrátil, aby si poslechl Brianino nařízení. 

"Jeho první slovo bude fotbal," zavolá na něj Louis sedící vedle Freddiho.

"Mama," ozve se slabý dětský hlásek. Vypadá to, že si vybral jiné první slovo.

S Niallem propukneme v smích, zatímco Louis jen nevěřícně civí na Freddiho.

"Teď je tady táta, který ti musí stačit," promluví Louis. Freddie začne brečet. Louis ho chytne do náručí a utišuje ho. Přejdu k pohovce a natáhnu ruce k Freddimu a Louis mi ho hned cpe do náručí. 

"Nebo je tady ještě strejda Harry," usměji se na něj. Freddie si pod mou košilí najde můj řetízek s křížkem a zatáhne za něj, přičemž se začte smát.

"No tak to ne," ozvu se s naštvaným výrazem. Freddie zase začne natahovat, ale v tu chvíli se u nás objeví Niall a vezme si ho do náruče.

"Ale taky je tady strejda Niall," oznámí mu zatímco Freddie hledá řetízek na jeho tričku. 

"Bude nám muset stačit pohádka," řekne Liam, který se objeví u televize a zapíná jí. Poté se všichni uvelebíme na gauči a nevěřícně koukáme na televizi. Vypadá to, že se Freddie baví, protože se začne smát. Niall se taky začne smát a něco mu vysvětluje, co se týká té pohádky. Niall je celý Niall. 

"Kdybychom nesměli jít na golf, tak by se takhle nesmál," řekl mi Louis tak, aby ho Niall neslyšel. Já pořád civím na televizi stejně tak jako Liam, který  se tváří tak, abychom si uvědomili, že to byl on, který vymyslel, jak zabavit Freddiho a... Nialla.

Náhle se Louis postavil, protože chtěl nejspíš odejít, ale Freddie natáhl jeho ručičky směrem k němu a zabručel, čímž mu dal jasně najevo, že nikdo nesmí opustit pohovku. Louis si zase jako střela sedl a ruku si opřel o čelo přičemž nasadil utrápený znuděný výraz.

"A máš po svobodě taťko," oznámil jsem mu se smíchem.