Destiny (Harry Styles ff.)

33

"Kdo ti volal?" zeptá se mě Harry docela přívětivým hlasem na to, jak naštvaně spěchal do auta. Jsem ráda, že mi skočil do řeči, protože bych stejně nevěděla, jak bych měla začít a co bych měla říct. Čekala jsem, že tato věta z jeho úst vyletí nejdřív. Nemám v plánu lhát, to by mě ani nenapadlo, proto moc dobře vím, co mu na to mám odpovědět. Ještě předtím, než začnu mluvit, hluboce vydechnu.

"Hádám, že ti nevolal Denis," nedostala jsem se ke slovu. 

"Volal mi můj bývalý přítel," řeknu to rovnou bez žádného okecávání. "Harry, já vím, co si myslíš. Myslíš si, že tě podvádím, ale já nemám nervy na to, abych někoho podvedla," dodám a proto kvůli tomu tentokrát já Harrymu nedám možnost se k tomu vyjádřit. Harry vydechne a nastartuje motor poté, co si sluneční brýle přendá z vlasů na oči. Nemám v plánu zase něco říct, čekám, co řekne on. 

"Já vím..." vyjde z jeho úst a to mě rozhodí ještě víc. Myslela jsem si totiž, že se naštval kvůli tomu, že si myslel, že ho podvádím. 

"Tak kvůli čemu jsi se naštval?" zasypu ho další otázkou a je dobře slyšet můj nechápavý tón hlasu. 

"Že jsi mě zase předběhla s placením." Těmto slovům se nevěřícně krátce zasměji. 

"Z jejích slov si neber nic. Už ji stejně nikdy neuvidíš, protože se rozešli," moc dobře vím, že mluví o partnerce jeho manažera. Poslední věta mě překvapila tak, že jsem na Harryho musela překvapeně vytřeštit oči.

"Cože?" vyzvu ho, aby mi řekl další podrobnosti. 

"Už to s ní nemohl vydržet. Vždyť se pořád pletla do jeho práce. Nakonec se ukázalo, že ho podváděla. Měla ho jenom na to, aby se motala okolo slavných, ostatně to ti přeci vyčítala. A ne jenom tobě, vyčítala to všem, se kterými jsem byl." Tak to je pěkné rozuzlení.

"Všem vyčítala, že se mnou jsou jenom kvůli penězům a slávě, což jsi od ní slyšela taky. Přitom ona byla taková mrcha," pokračuje po krátkém odmlčení. Z jeho hlasu je slyšet, že je taky rád, že se rozešli.

"Děkuji, že jsi mi to připomněl," řeknu ironicky s úsměvem. Abych pravdu řekla, na její slova jsem už zapomněla hned po tom, co jsem dostala podporu od Harryho v podobě toho, že ji též nesnášel. Harry se taky krátce zasměje. 

"Víš... Vůbec nic jsem si z jejích slov nevzala. Musela jsem si nějak vytvořit možnost položit Samovi hovor," vyjde ze mě sebevědomě, protože vím, že říkám pravdu. Až po tom, co jsem tuto větu vyslovila, jsem si uvědomila, že jsem do ní zakomponovala Samovo jméno. Harry jeho jméno moc dobře slyšel, ale nereaguje na to. Jediné, co bych mohla udělat se jeho jménu zasmát. Nechápu, proč se se mnou snaží navázat kontakt, když ví, že mě podváděl. Po tom náletu na něj, který jsem udělala společně se Susan, jsem mu jasně dala najevo, že ho nechci už ani vidět. Ani si neumíte představit, jak jsem jásala, když jsem se dozvěděla, že odletěl do New Yorku a dostala jsem informaci, že už se do Londýna nevrátí. Tak co tady teda dělá? 

"Mimochodem, tady máš tvou snídani," Harry vytáhne můj nákup, na který jsem úplně zapomněla. Harry jednou rukou drží volat a druhou rukou nahmatá svou vodu, u čehož sleduje cestu.

"Chceš taky?" nabídnu mu druhý rohlík. Kvůli tomu jsem si koupila dva. 

"Ne díky," odpoví bez toho, aby se na mě podíval. Cesta je zcela rovná a před námi nejede ani jedno auto. Harryho ruka na chvilku opustí volant, aby si otevřel láhev vody. Následně ale ruka vletí zpátky na volant. Harry se napije a poté otevřenou vodu nastaví přede mě, z čehož pochopím otázku, jestli se taky nechci napít. Já jeho nabídku ale odmítnu, proto Harry láhev zase víčkem uzavře. Po sledování ho oči přesměruji na sledování silnice.

Periferním viděním zahlédnu, jak Harry vytáhne svůj mobil z kapsy od svých džín a dá ho na držák. Potom zapne navigaci, bez které se neobejdeme. Jeho prsty z displeje sklouznou k rádiu a zesílí ho, proto v autě doslova začne řvát hudba. Ucítím jeho ruku na té mé, kterou mám položenou na svém stehně. Proplete si se mnou prsty. Já ovšem nespustím oči ze silnice, cítím to jenom podle hmatu. V druhé ruce, která se nachází dál od Harryho, žmoulám pytlíček s rohlíky. Pořád jsem se neodvážila jeden ochutnat. 

"Ani nevíš, jak se těším, až vypadneme na dovolenou," nakloní se ke mně a tato slova mi zašeptá do ucha. Divím se, že jsem ho srozumitelně slyšela. Jeho stisk mé ruky mírně zesílí. Mně se na tváři objeví lehký úsměv. 

"Už aby to bylo," zareaguji na jeho slova. 

"Musíme tam toho hodně dohánět, protože jenom jednou mi to fakt nestačí," zašeptá mi do ucha stejným způsobem jako minule. Musím se na něj s úsměvem podívat. Moc dobře totiž vím, co touto větou myslí.  

Jeho prsty zajedou pod rukáv mé bundy. Moc dobře cítím, jak články prstů jezdí po kamíncích náramku, který mi dnes dal k narozeninám.

Harry poctivě jede po cestě, kterou ukazuje navigace. Jednou rukou stále pevně drží volant a ta druhá opustí mé zápěstí a zmizí na řadící páce. Harry se následně koukne na navigaci, aby zjistil, kam nás vede.

"Přidáme se do zácpy nebo budeme bloudit po Londýně?" zeptá se mě.

"Ty jsi řidič..." odpovím na to jenom, z čehož by měl pochopit, aby se rozhodl sám. Tak i tak do práce přijedu o hodně minut déle, než jsem tam původně plánovala přijet. Netlačí nás čas, takže můžeme klidně bloudit po Londýně nebo stát v zácpě dlouhé hodiny. Radši jsem si včera s sebou vzala i klíče od podniku, protože znám holky. Po té párty tam dneska nenajdu ani jednu z nich. A znám i sebe, takže jsem tipovala, že se nedostanu k sobě domů a ráno se objevím v jiné posteli, což se stalo. 

"Navrhoval bych bloudění po Londýně," sám vyslovil slovo navrhuje, ale já to beru jako finální rozhodnutí. Zasměji se tomu, což Harry správně bere, jako že s tím souhlasím. 

Harry se tomu taky krátce zasměje a zvýší rychlost. Před námi stále nejede ani jedno auto, proto máme celou silnici pro sebe. Harry neposlouchá navigaci a schválně na křižovatkách zatáčí na jinou stranu, než jakou ukazuje navigace. Navigace nám pořád říká, že se máme otočit, ale Harry ji neposlouchá a bezhlavě zatáčí na špatnou stranu. Navigace se už nemůže zorientovat. 

Harry navigaci schválně nevypíná a poslouchá, jak jako robot pořád opakuje, že se máme otočit. 

Po chvíli se ocitneme mezi krásně upravenými baráčky. Jsou postaveny jeden vedle druhého a u každého byste našli alespoň jeden záhonek s květinami před dveřmi. 

"Asi jsme dojeli," řekne Harry, když před sebou i já spatřím končící silnici. Chvíli jsem si myslela, že nám došlo palivo. Musíme poslechnout navigaci a otočit se. Harry zacouvá na příjezdovou cestu domečku, který stojí zcela na kraji silnice, aby mohl změnit směr, jakým pojedeme. Musím říct, že tímto alespoň mohu prozkoumávat kouty Londýna, o kterých jsem doposud vůbec nevěděla. 

Harry pořád bezmyšlenkovitě zatáčí, kam se mu zachce. Najednou nastejno zahlédneme nějakou restauraci. 

"Nezajdeme se tam najíst?" zeptá se mě Harry a u restaurace přibrzdí. 

"Okay," odpovím a Harry okamžitě zaparkuje na malém plácku, které nevypadá jako parkoviště. Ale nikde okolo žádné parkoviště nevidím, takže to nakonec přeci jen to parkoviště bude.