Destiny (Harry Styles ff.)

20

Ještě dokončujeme poslední úpravy, když se dveře rozletí. Do klubu vstoupí početná parta. Vypadá to, že si už něco dali předtím, než přišli sem, protože se polovina z nich chová, jako by už byli nalití. Ta druhá polovina kouří. Na takovéto debily jsme tu čekali od doby, co tento klub vznikl. A to už může být tak dva roky. Asi lepší je, když to Miriam nevidí. Alespoň se pak budeme moct o čem bavit. 

Jezdím po nich pohledem. Může jich být asi tak dvacet a něco. Dobře tak ne, asi tak šest jich právě teď ještě vstoupilo. Zaplnili celou místnost. Tamara zapne hudbu. 

"Čau kočky," objeví se vedle nás nějaký chlápek. Tak u tohohle jsem si jistá, že už něco v sobě má. Sice pozdravil v množném čísle, ale lepí se na Sindy. Možná už ji vidí několikrát, jak je nalitý. Sindy se tváří, jako by spolkla něco kyselého. Nevidím jakou barvu vlasů ten týpek má, kvůli světlům, které tady problikávají, ale řekla bych, že je to červená. Lepí se na Sindy a my s Tamarou protočíme oči. Ten na to balení vlétl rychle.

Popadnu tác a začnu se motat mezi lidmi. Hned mě zavalili objednávkami. Vrátím se za Tamarou a nadiktuji jí, co si kdo objednal. Na baru už sedí několik lidí. Sindy už tady nevidím. Buď jí ten debil někam odtáhl a já to budu muset všechno obskakovat, a nebo už tady taky lítá mezi lidmi. Tamara mi na tác položí několik skleniček a já to pomalu zvednu. Jsem z toho docela nervózní, protože jsem ještě nikoho neobsluhovala. Projdu mezi tančícími lidmi a donesu alkohol do jednoho boxu, kde skleničky před nimi vyskládám na stůl. S povzdechem si oddechnu a otočím se. Už teď toho mám plné zuby a to jsem odnesla teprve první várku. Holkám fakt nezávidím. Do očí mi padne několik lidí, kteří bláznivě tancují a lepí se na sebe. Zase se mezi nimi protlačím k dalšímu boxu. Tam mě zase několik lidí, sedících v něm, obklopí objednávkami. Když přijdu k baru k Tamaře, spatřím Sindy a oddechnu si, jsem ráda, že to nemusím obskakovat všechno sama. Ani my dvě to samy neutáhneme. 

Roznesla jsem už několikátou várku. Ani se nesnažím počítat, kolikrát jsem už toho roznesla a musela se procpávat mezi lidmi. Pořád se marně snažím zjistit, která je ta oslavenkyně. Čas jakoby se zastavil. Už abych byla doma a skočila do postele. Vyčerpaně si sednu na jednu volnou barovou židli.

"Já to totálně nedávám," řeknu Tamaře, která se objeví u mě. 

"Na to by sis časem zvykla," mrkne na mě a odejde, protože jí zase někdo volá, aby mu dala další skleničku. 

"Miriam volala, že už zítra přiletí a podívá se, jak klub dopadl," řekne Sindy stojící vedle mě. Teď nevím, jestli tím Miriam myslela to, jak klub dopadl po této párty a nebo jak dopadl po tom, co jsem jí zastupovala. Vlastně jí moc nemám čas zastupovat, protože dělám Wendynu práci. Mimochodem pořád nevím, co se s ní děje a docela mě to štve. Jsem celá nervní z  tohohle všeho a ona mi to ještě ztížila. 

Asi by to chtělo, abych tady neseděla a zase se šla podívat, co po mně chtějí. Hned jak projdu kolem prvního boxu, zasypou mě objednávkami. Měla jsem původně v plánu jít až k poslednímu boxu, ale otočím se na patě a rozejdu se zpátky k baru. Až si mě Tamara všimne, nahlásím jí to. Vedle mě u baru sedí nějaký chlápek, který si právě zapálil cigaretu. Normálně by mi to nevadilo, ale kouř, který vydechne, mi foukne rovnou do tváře. Odvrátím od něj hlavu. Vůbec nesnáším, když někdo kouří. Aby toho nebylo málo, chytne mě za bok. No super, teď jsem ta oběť místo Sindy já. Snažím se vyprostit z jeho sevření, ale nejde to. Proto ho do ruky bouchnu tácem, který držím v ruce. Poté mě až pustí.