Destiny (Harry Styles ff.)

18

Čekám, dokud mi tiskárna nevytiskne další papír. U toho čumím do monitoru a poklepávám prsty o stůl. Poté hned sáhnu po papíru, který právě vyjel z tiskárny a přidám ho ke štosu, který jsem vytiskla už dřív. Všechno to sešiji sešívačkou a natáhnu se po tašce vedle stolu, do které ty papíry dám. Následně tašku položím zase tam, kde byla předtím. Pohledem zabrousím do pravého rohu monitoru, abych zjistila, kolik je hodin. Je něco málo po půl druhé, což znamená, že za půl hodiny by tady měl být Harry. Vypnu počítač a je čas na to, abych se převlékla a přichystala se do práce. Vstanu ze židle a s sebou vezmu i tašku, kterou položím vedle dveří. Vždycky, když tam není, tak na ní zapomenu. Někdy jenom seběhnu schody a uvědomím si, že tašku nedržím v ruce, ale jednou se mi i stalo, že jsem z práce musela jet zpátky domů, protože jsem jí zapomněla. 

Otevřu skříň a hned na mě vypadne taška Victoria's Secret. Správně, nakonec jsem zase ustoupila a koupila jsem si tu černou košilku. Jsem si jistá, že si jí nikdy na sebe nevezmu. Radši jsem ji i nechala v tašce, aby mě tady nestrašila. Pravda je, že mě straší už samotná taška, takže to budu muset zaházet až pořádně do zadní části skříně. Vyštrachám moje oblíbené obyčejné džíny a k tomu černé tílko, přes které nejspíš ještě přehodím nějakou bundičku, protože je venku docela zima, i když se to z prvního pohledu nezdá. Všechno to na sebe hodím. Vlasy, které jsem doteď měla v jednoduchém ledabylém culíku, si zatočím do drdolu, na kterém jsem si dala záležet. Musím přece alespoň trochu vypadat jako "majitelka". Je to sice jenom normální noční klub, ale to je mi jedno. Slyšela jsem, že to má být nějaká velká pařba, na které bohužel musím býti přítomna. Miriam se mě o to neprosila a vlastně o tom nic takového nezaznělo, ale chci, aby měla jistotu, že na to někdo dohlédne. Holky by na to asi moc nedohlédly, jak je znám. Většinou tam je takový securiťák Denis, ale ten má angínu, takže to musím převzít já. 

Na rty si nanesu lehký lesk a vypadá to, že jsem hotová. Ještě se prohlédnu, jestli k tomu nemám ještě něco přidat, ale asi ne. Do kapsy od bundy dám mobil, po kterém hrábnu na stůl. Ještě předtím ale zkontroluji, jestli mě někdo nesháněl, ale nemám zmeškaný ani hovor, ani žádnou zprávu. Docela mě to překvapí, protože jak znám Susan, tak ta mě shání vždycky, když má trochu času, zato já ho vždycky nemám. Teď se to dá s tím porovnat, skoro vždycky mi volá, když jdu do práce, anebo pro mě dojede. Tuto úlohu pro dnešek převzal Harry a Susan jsem to oznámila, z čehož byla v sedmém nebi. Pořád opakuje, že jsem slavná, ale mě už to sere. Vůbec nejsem s Harrym, protože ze mě dělá slavnou, ale jsem s ním kvůli člověku, jakým je.  

Cuknu sebou, když uslyším zvonek. Čekala jsem, že už teď někdy přijede, ale nebyla jsem na to připravená. Seběhnu schody, ale hned potom se zastavím a podívám se do mých prázdných rukou.

"Taška," řeknu nahlas a jako střela vyběhnu zase zpátky nahoru do pokoje. U dveří popadnu tašku a zase seběhnu schody dolů. Mezitím se zase rozezní zvonek. Přiběhnu ke dveřím a s oddechováním otevřu. Nezbývá mi nic jiného, než vytřeštit oči. 

"Susan!" vykřiknu udýchaně a překvapeně. Tak toto jsem fakt nečekala. Teda dalo se to očekávat. 

"Já jdu do práce," nenechám jí, aby promluvila.

"Aha, já jsem si myslela, že si uděláme dívčí párty," řekne zklamaně. Docela mi jí je líto, kvůli tomu, jak jsem na ní tak vyjela. 

"Bohužel, Miriam chce, abych za ní zaskočila, ale to přece už víš," řeknu, ale sama si nejsem jistá, jestli jsem jí to už říkala. Ale jsem si jistá tím, že jsem jí říkala, že sbalila Lukase. 

"Mají tam nějakou party a já tam musím být," řeknu hned. Uvědomím si, že jsem jí to říkala, protože ví, že mě má vyzvednout Harry a na její reakci se nedá jen tak zapomenout. 

"Ajo, tak si uděláme party na tvoje narozky," řekne její druhý plán. Tím mi připomene, že vlastně už v neděli mám narozeniny. 

"Tak jo," řeknu, když už je připravená k odchodu. Všimnu si černého auta, které dobře znám. Netuším, jak dlouho tady už stojí. 

"Harry," řekne Susan, když si toho všimne taky v momentě, kdy se ke mně otočí zády. Až to řekne, tak se na mě vítězně usměje a já jenom pokrčím rameny s úsměvem. 

"Tak ahoj," řekne, když mě obejme.

"Měj se," odpovím jí, když se od sebe odtáhneme. Následně nastoupí do auta a vyjede na silnici. Až odjede, její místo převezme Harry, když zajede na naší příjezdovou cestu. Opřu se o futra vchodových dveří. Ruce si překřížím na prsou a čekám, až vystoupí. Pozoruji, jak se otevřou dveře na straně řidiče a poté už se mi naskytne pohled na Harryho, jak vystupuje. Na očích má sluneční brýle, které si hned po vystoupení sundá a následně zavře dveře. Rozejde se ke mně, ale já pořád stojím stejně jako socha. Na tváři se mu objeví úsměv. Uvědomím si, že mi to tak chybělo, i když jsem ho včera viděla. 

"Taxík přijel," řekne, když už stojí u mě. 

"Nojo, nevšimla jsem si toho," řeknu se sebevědomým úšklebkem a následně jsem přerušená Harryho rty. Nezbývá mi nic jiného, než rozmotat ruce na prsou a položit mu je na ramena. Byl to docela dlouhý polibek na to, že jenom přijel. Pomalu jsme se od sebe odtáhli a já jsem se zase nemohla odtrhnout od jeho očí. 

"Jenom si vezmu tašku," řeknu, když se probudím. Vrátím se pro tašku, která leží u dveří a obuji si moje oblíbené boty, které nosím pořád. Potom zabouchnu a zamknu. Klíče si uklidím do tašky na místo, které jsem pro klíče mezi těmi papíry udělala. 

Nastejno si sedneme do auta a připásáme se. Ještě radši kontroluji, jestli jsem na nějaké papíry nezapomněla, ale vypadá to, že ne. Harry mezitím nastartoval a začne couvat. Oba se zarazíme, když se ozve divný zvuk. Oba se na sebe zaraženě podíváme, znělo to, jako by na něco najel. Potom vystoupíme, abychom zjistili, co se stalo. 

"Ty jsi přejel mámy květináč s kytkami," oznámím mu, co se stalo, když si toho všimnu. Uvidím to první, protože to přejel zadním kolem na mé straně. Klepnu se do čela a začnu se smát, zatímco Harry obejde auto a všimne si toho taky. Nečekám na jeho reakci a sednu si zpátky do auta, přičemž se pořád směji. Po chvíli si vedle mě sedne i Harry, který se ale nesměje. 

"Koupím jí nový," řekne, když podruhé nastartuje auto a rozjede se.

"To je jedno, stejně už byly zvadlé a ten květináč se rozpadal," řeknu. "Nechápu, proč to nechala na cestě," dodám. 

Z vlasů si sundá brýle, které si nasadí na oči. Stejně se po chvíli neudrží a začne se taky smát. Obmotám svou ruku kolem té jeho, kterou drží řadicí páku a poté se o něj i opřu. Vždycky, když jsem s ním mě přepadne pocit bezpečí. 

Najednou se celé mé tělo vymrští dopředu. Naskytne se mi pohled na auto, které stojí těsně před námi. Harry totiž prudce zabrzdil. Hned poté zatroubí a já se rozesměji z toho, jak vykolejený z toho je. Já jsem z toho byla taky vykolejená, ale to mě hned přešlo.

"No ty jsi teda řidič," řeknu se smíchem.

"To ten přede mnou je debil," řekne a z toho vyprsknu smíchy snad potřetí.

"Dostanu se vůbec do té práce živá?" zeptám se se smíchem.

"Jistě," odpoví mi Harry vážně a natáhne se ke mně. Můj smích zastaví krátkým polibkem. Hned se ale zase vrátí k řízení, když zaslechne zatroubení auta za námi.

"No jo, už jedu!" řekne, když se prudce rozjede a já zase vybuchnu smíchy.