Destiny (Harry Styles ff.)

39

Ruku v ruce vyjdeme z hotelu. Harry si nezapomene nasadit sluneční brýle. 

"Počítej s tím, že se určitě najde alespoň jeden člověk, který nás bude pronásledovat," informuje mě Harry a letmo si prohlíží okolí.

"Dobře," pousměji se. 

Mé rozpuštěné vlasy začne cuchat příjemný benátský větřík. Musím si vlasy upravit, aby mi nelítaly do obličeje. 

"Mohli bychom jít do tamhletoho parku," Harry ukáže na krásně upravený park, který mi taky hned po opuštění hotelu padl do oka. Já pouze kývnu hlavou. Rozejdeme se tedy k tomu parku.

"Jsi tak tichá," podívá se na mě Harry s úsměvem.

"Myslíš?" zvednu na něj tázavě obočí. Je pravda, že toto mi říká každý. Obzvlášť musím vypíchnout Susan, protože ta mi to na začátku našeho kamarádství říkala snad každý den. Susan nebyla zvyklá na takový typ lidí, jako jsem já, protože sama je strašně akční a zbrklá. Kdežto já všechno řeším s pečlivým promyšlením a pomalu. 

"Taková jsem už odmala," dodám, přičemž oči zakotvím zpátky na chodník. 

"Na té tvé párty jsem tě málem nepoznal," řekne Harry se smíchem.

"Tam se vždycky strašně rozdovádím. Ani já sama sebe nepoznávám," zasměji se taky. Zastavíme na kraji chodníku a čekáme, až kolem nás projedou všechna auta a budeme moct přejít silnici.

"Mně se ale takhle klidná a tichá líbíš," oznámí mi Harry a já se usměji. Přejdeme přes silnici na druhý chodník, který vede do parku. 

"Wow," ukážu na fontánku vprostřed parku, která mě uchvátí ihned po tom, co do parku vkročím. To ale není to jediné, co mě na tomto parku uchvátí. Jsou tu krásně upravené stromy. Nesmí chybět záhony s pestrobarevnými květinami, které příjemně voní. Květiny tvoří různé, krásné ornamenty. My kráčíme po pečlivě udržovaném chodníčku. V parku nesmí chybět lavičky. Přinejmenším na každé druhé sedí nějaký člověk, který se sem přišel odreagovat od všech těch starostí a práce. Všimnu si ale i takového muže, který tu na notebooku pracuje. Kdybych tady bydlela, taky bych tu trávila svůj volný čas.

My ale nemíříme ani na jednu z těch všech laviček, ale já Harryho vedu k té fontánce. U fontánky pustím Harryho ruku a sednu si na její kraj. Harry si sedne vedle mě. 

Nejsme jediní, kteří sedí na kraji fontánky. Jsou tu i rozesmáté děti, které se máchají v její vodě. Já nezůstanu pozadu a konečky jedné ruky namočím do příjemné křišťálové vody. Pozoruji, jak vytvářím kroužky na její hladině. 

"Je ještě něco, co o tobě nevím?" zeptá se mě Harry. Začnu přemýšlet.

"Nevím. Asi ne," podívám se mu do očí. 

"Je ještě něco, co nevím já o tobě?" zeptám se ho s úsměvem.

"Ne," odpoví hned Harry. 

"Debilní je, že si o mně všechno někde můžeš vyhledat a nemohu ti to říct sám," Harry mi chytne mou suchou ruku a proplete se mnou prsty. 

"Ale já jsem si o tobě nic negooglila, takže vlastně nevím nic," ujistím ho. 

"Jsi první," informuje mě Harry. Už jsem se nadechovala, abych na jeho větu něco řekla, ale zarazí mě dvě holky, které k nám přijdou. Nejprve se podívají na mě. Připadá mi, jako by ode mě chtěly potvrzení, že mohou mluvit s Harrym. Já se na ně usměji a ony mi úsměv oplatí. Vypadá to, jako by mi děkovaly. 

"Harry, můžeme se s tebou vyfotit?" promluví jedna z nich. Vypadají nervózně. Tentokrát se na mě tázavě podívá Harry. Teď ale vím jistě, že ode mě chce povolení. Já s úsměvem kývnu v kladné odpovědi. Harry si stoupne. Ta holka, která zatím ještě nepromluvila, si na mobilu připravuje foťák. 

"Chcete vyfotit?" taky si rychle stoupnu. Holka s mobilem se na mě překvapeně usměje.

"Jo..." odpoví mi překvapeným hlasem a podá mi svůj mobil. Já si ho od ní opatrně vezmu. V displeji mohu vidět, jak se holky vedle Harryho řadí. Až se všichni usmějí, vyfotím je. V hlavě mám stále zaryté to, jak jsem s Harrym fotila Susan. Obě dvě holky nastejno Harryho políbí na tvář. Dobře Harryho znám, a proto poznám, že znervózněl. Já se ale tomu polibku zasměji, proto se Harry uvolní. Ještě jednou je vyfotím a mobil podám té holce. 

"Moc děkujeme," řeknou obě dvě nastejno. Každá ještě Harryho obejme a pomalu se od nás rozejdou pryč.

"Užijte si dovolenou," po cestě se na nás ještě jedna z nich otočí.

"Děkujeme," zareaguje na její slova Harry a stejným způsobem zareaguji i já. Krátce jí i zamávám. Poté si zase sednu na kraj kašny. 

"Byly slušné viď?" chytnu Harryho ruku a mírným zatáhnutím ho pobídnu, aby si zase sedl vedle mě. 

"Tobě to nevadilo?" zeptá se mě Harry. 

"Proč by mi to mělo vadit? Když mě nezabíjí pohledem jako ty holky na koncertě, protože jsem jim přebrala kluka, tak mi to nevadí. Tyhle byly příjemné. Braly mě jako někoho, kdo k tobě prostě patří." Harry se usměje a posadí se vedle mě.

"Už nás zase někdo fotí," informuje mě Harry se sklopenou hlavou.

"Tak si toho nevšímej," chytnu Harryho za ruce. 

"Tohle obvykle říkám já své holce," usměje se Harry, když se mi podívá do očí. Já se zasměji. 

"Čím to může být, že jsi tak výjimečná?" Harry mi pramen, který vítr odvál do mého obličeje, dá za ucho. 

"Určitě to není výchovou," uchechtnu se. 

"Já jsem kolem sebe viděla jenom samé hádky," pohled sklopím do vody. Své konečky prstů zase ponořím do vody, ovšem teď mi voda připadá studenější. 

"Táta byl a je věčně pryč. Osobně si myslím, že nechodí jenom do hospody. Máma je taky věčně pryč, takže vlastně bydlím sama. Když už se někdy rodiče potkají doma, řvou na sebe, až se zdi baráku otřásají. Nechápu, proč se ještě nerozešli. Myslím si, že se navzájem podvádějí. Já doma pracuji jako uklízečka. Kdyby mi za to někdo platil, vydělala bych si víc než ve své práci, protože nic jiného doma nedělám. Už sháním byt, abych se mohla přestěhovat a abych se už nemusela o rodiče starat. Na druhou stranu jsem si jistá tím, že až se přestěhuji, ani jednoho z nich už neuvidím. Já prostě nejsem jejich dcera, jsem pouze uklízečka, která se odstěhuje, až podá výpověď a všechno skončí," vylila jsem si srdíčko. Konečně jsem to někomu mohla říct. Susan ví, jak to v naší rodině chodí, ale nikdy jsem jí to neřekla. Odvodila si to sama. 

"Přála bych si proto jednou mít rodinu, která bude normální a šťastná. Přála bych si ráno oblékat dcerušku do školky a vozit jí do školy. Přála bych si mít manžela, kterému bych vždycky mohla věřit a který by mě stále miloval jako na začátku našeho vztahu." 

Harry se pouze usměje.

"Teď už nejsem ta zamlklá holčička co?" vypísknu s úsměvem. Nechápu, jak jsem dokázala takhle rychle změnit náladu. Celou dlaň ponořím do vody a cáknu na Harryho. Musela jsem nějak ukončit mluvení o tomto tématu. Harry před svůj obličej nastaví dlaň, ale stejně na něj několik kapek padne. Oba dva se zasmějeme. 

Vyskočím na nohy, abych mohla uhnout, kdyby na mě Harry taky chtěl cáknout. On se ale taky postaví a oběma rukama mě ovine kolem pasu. 

"Kdyby ses někomu s něčím potřebovala svěřit, vždycky tu pro tebe budu a vyslechnu tě," zašeptá Harry těsně u mě a políbí mě.