Destiny (Harry Styles ff.)

9

Myslím si, že na včerejšek už nikdy nezapomenu. Byl to můj vůbec první koncert, na kterém jsem byla. Je pravda, že se na takovéto akce moc nehrnu, ale když se vám to samo nabídne, tak proč tam nejít.

Je půl jedenácté? To je snad nejdéle, co jsem kdy spala. Vstanu z postele a otevřu okno. Sejdu dolů do kuchyně. Nikdo tady není, to znamená, že oba rodiče jsou v práci. Automaticky mám namířeno k ledničce, kterou otevřu. No moc toho tady není. Na lince objevím čerstvé rohlíky v pytlíku. Jeden si vezmu a k tomu vyštrachám klasicky jogurt. Sednu si na barovou židli. Pod mísou s ovocem si všimnu dnešních novin. Sice moc noviny nečtu, ale tentokrát mi to nedá a otevřu je. Očima přelétnu několik titulků, ale jeden mě zaujme.

One Direction včera vystoupili v O2 Aréně.

Psali tam jenom, jaká to byla show a různé nezajímavé blbosti kolem toho. Další titulky přeskočím a noviny zpátky položím tam, kde byly. Dosnídám a vydám se nahoru do pokoje převléct se. Dneska naštěstí jdu do práce až na pátou, takže mám téměř celý den volný. Zaslechnu, jak mi přišla zpráva. No od koho jiného by mohla být, než od Susan? Podívám se na jméno. No jasně, že jsem se nespletla.

From Susan:

Nechceš se dneska někde sejít?

Okamžitě odepíšu v kladné odpovědi a zároveň navrhnu naši oblíbenou kavárnu. Hned jak to odešlu, přijde mi nová zpráva. Ovšem ne od Susan. Píše mi nějaký chlápek, který má zájem o práci za barem. Okamžitě tu zprávu přepošlu Miriam. No už bylo načase, konečně ho můžeme vyhodit. Okamžitě přejdu ke stolu a sepíšu všechno, co je k tomu potřeba. Důkladně to dám do mé pracovní tašky a položím ji ke dveřím. 

Rozhodnu se, že si skočím pro oběd do blízkého bistra. Vaří tam opravdu úžasně. Vyjdu z domu a po chodníku mířím směrem k bistru. Za pět minut tam jsem. Vejdu dovnitř a prohlédnu si tabuli s dnešním menu. Po šesti lidech přijdu na řadu já. 

"Tak co to bude tentokrát?" zeptá se mě obsluhující, která mě moc dobře zná. 

"Jenom hlavní chod bez polévky," odpovím jí s úsměvem. Hned jí na pult položím peníze a ona si je s úsměvem vezme. Kousek poodstoupím, abych nepřekážela v objednávání dalším lidem. V ruce mi zavibruje mobil a já se podívám na zprávu, která mi právě přišla. Píše Miriam, jak se těší, až ho dneska vyhodíme a že se domluvila na první schůzce se zájemcem. Když zvednu hlavu, uvidím, jak ke mně míří obsluhující s mým jídlem.

"Tak tady to je, na shledanou," řekla a podala mi zabalené jídlo.

"Děkuji, na shledanou," řeknu s úsměvem a vyjdu z bistra. Cesta domů mi trvá zase pět minut. Odemknu vchodové dveře a vejdu do domu. Vyklouznu z botasek a dojdu do kuchyně. Tam si přendám jídlo na talíř a sednu si ke stolu. Musím uznat, že dneska se jim to náramně povedlo. Celé to sním a podívám se na hodiny. Přesně za půl hodiny by tady měla být Susan.

Rozhodnu se, že si ještě pustím televizi. Ale vypadá to bledě, nikde mě nic neokouzlilo. Přepínám jeden kanál za druhým, až mě zaujmou drby o celebritách. Najednou se domem rozezní zvuk zvonku, proto vstanu z pohovky a mířím otevřít. Hned, jak otevřu, padneme si do náručí.

"Ahoj El," pozdraví mě Susan.

"Pojď zatím dál," řeknu a poodstoupím ode dveří. Když se natahuji pro ovladač, zbystřím.