Destiny (Harry Styles ff.)

59

Cupitala jsem po špičkách, aby Harry neslyšel, že se k němu přibližuji. Zrovna hrál na kytaru nějakou směsici akordů a horlivě se na to soustředil. Navěky bych chtěla poslouchat, jak hraje, ale nyní jsem měla za lubem něco jiného a důležitějšího. 

"Všechno nejlepší!" svou volnou ruku jsem mu položila na rameno a on okamžitě přestal hrát. Šokovaně se na mě otočil. Jeho oči padly na zabalený dárek v mé druhé ruce. 

"Víš, žes mi nemusela nic kupovat. Dárkem je pro mě naše holčička," Harry zakroutil hlavou. 

"Ale prosím tě, vždyť se ještě ani nenarodila," protestovala jsem a dárek jsem mu položila na klín. Harry se na mě naposled s úšklebkem podíval a poté sklopil oči na dárek. 

"Vím, že jsem ti to dala pozdě, ale ty jsi dřív domů nepřiletěl," pokrčila jsem rameny a natěšeně se posadila na pohovku vedle něj. Harry měl narozeniny už před dvěma týdny, ale jak jsem řekla, dřív jsem mu dárek předat nemohla. 

Harry se pustil do rozbalování a já jsem netrpělivě čekala, kdy už spatří alespoň kousek dárku. Konečně balící papír odložil na stolek, tudíž mu v rukou zůstalo samotné album. Když album otevřel, rozzářily se mu oči. Oba dva jsme mohli vidět naše společné fotky, u nichž nesměly chybět popisky. Tímto byly všechny naše vzpomínky zaznamenány na jedno místo, ze kterého už nezmizí. Album jsem tvořila den co den a strašně mě to bavilo. U každé z fotek jsem se pozastavila a vzpomínala na naše společné chvilky tak, jak právě teď vzpomínal Harry. 

"To je krásné. Muselo ti to dát práci a sebrat hodně volného času, když jsi to vyráběla," vydechl Harry při otáčení stránek. 

"Vůbec ne, dělala jsem to s radostí," ujistila jsem ho a svou hlavu jsem položila na jeho rameno. 

"Hele, tady jsme byli v Itálii," zářil Harry radostí po otočení další stránky, když ukazoval na fotku. Chvilku jsme se na tu fotku beze slova dívali. 

"Děkuji moc," přerušil Harry ticho.

"Nemáš zač," usmála jsem se. Harry se ke mně naklonil a políbil mě. Celá šťastná jsem mu prsty zajela do vlasů a vychutnávala si jeho rty. 

"Chtěl bych ti zahrát písničku, kterou jsem složil," zašeptal Harry těsně u mých rtů.

"Tak jo," krátce jsem se zasmála a poposedla si od něj dál, abych mu nepřekážela v hraní na kytaru. Harry nástroj popadl a přejel přes všechny struny. Zkoušel, jestli některá z nich není rozladěná. Pak už začal hrát.

Celou dobu, co hrál a zpíval, jsem pozorně poslouchala. Chvilkami mě jeho zpěv dojímal. Z té písně jsem slyšela upřímnost i osobní zkušenosti. Harry naposledy palcem přejel přes struny. Ta píseň mi vzala veškerá slova a Harrymu očividně taky. Seděli jsme tu jako pěny a ani jeden jsme se tomu druhému ještě nepodívali do očí. Oba dva jsme létali ve svých myšlenkách. 

"Wow..." vydechla jsem potichu oslněně. Harry se uchechtl a opřel kytaru o pohovku. 

"Ten text je o mně, že jo?" až teď jsem se na něj podívala. Harry neodpověděl a se sklopenou hlavou hleděl do země. Odpověď jsem od něj vlastně ani nepotřebovala dostat, protože jsem si tím, že je ta píseň o mně, byla naprosto jistá. Opatrně jsem se k němu posunula blíž a jednou rukou jsem ho ovinula kolem ramen.