Destiny (Harry Styles ff.)

25

Harry otevře dveře restaurace, které mi následně podrží, abych mohla vstoupit. Vstupuji tedy dovnitř, přičemž se dívám pod nohy, abych tady nezakopla a nezpůsobila tu ostudu. A že jsem toho schopná, protože na chůzi na podpatcích moc zvyklá nejsem. Sejdu schody, které jsou jako naschvál hned u dveří. Poté zvednu pohled a jezdím jím po restauraci. Tak sem bych se nikdy nedostala, protože na to nemám finanční prostředky. Všechno je tady laděné do červena a černa. Moc se mi to líbí. 

Mírně se ohlédnu za sebe, abych zjistila, jestli Harry už taky sešel schody. Sejdu se s jeho pohledem a musím se na něj usmát stejně, jako se usmál on na mě. Harry se zastaví vedle mě a přisune si mě za bok blíž k němu. Stejně tak si ho i já přitáhnu ještě víc k sobě. Zahlédnu, že z pravé strany k nám míří mladá slečna v dlouhých červených šatech. 

"Pan Styles?" zastaví se s úsměvem před námi. "Dovedu Vás k Vašemu stolu," dodá hned na to. Rozejde se směrem dopředu a my ji poslušně následujeme. Takováhle práce by se mi taky líbila. Vodila bych lidi ke stolům a obsluhovala je v krásných šatech. Asi se ode mě dá očekávat, že bych vyměnila akorát lodičky. 

Při putování k našemu stolu se střetnu s několika pohledy u ostatních stolů. Na každého vrhnu můj upřímný úsměv. Slečna se zastaví u jednoho kulatého stolu, který je poměrně vzadu. Jsou tam přichystaná přesně čtyři místa. Nesmí chybět květiny veprostřed a krásné osvícení. 

"Prosím..." poukáže rukou na stůl. Děkovně se na ni usměji. Poté sleduji, jak odchází přivítat další lidi, kteří právě přišli. Podívám se na židli, před kterou jsem se zastavila a pomalu si sundám psaníčko z ramena. U toho pozoruji, jak mi Harry odsouvá židli. Přistoupím k té židli. Harry mě políbí do vlasů a letmo mi pomůže sednout. Nesmí chybět přisunutí. Psaníčko si položím na klín. Když oči zvednu, střetnu se s Harryho pohledem, který sedí vedle mě. 

Po chvíli uvidím, jak se ta samá slečna v červených šatech přibližuje k našemu stolu a za ní jdou dva lidé, které typuji na ty, s kterými máme dnes obědvat. Už od prvního pohledu mi přijdou sympatičtí. Slečna jim poukáže na stůl, jako poukázala předtím nám. Harry vystřelí ze židle a hned se zdraví s mužem, který musí být jeho manažer, a potom si podá ruku i s dámou v černých šatech, která musí být jeho manželka. 

"Harry, nevěděl jsem, že přijedeš na čas," zaslechnu promluvit muže. Všichni, kromě mě a jeho manželky, se pousmějí. Cítím na sobě její zkoumavý pohled. Když se na ní podívám taky, ona ho sklopí. Harry se posadí a já se naopak postavím. Muž přede mě nastaví svou ruku, kterou s úsměvem přijmu. 

"Bethy Adkins?" pousměje se taky a potřese si se mnou rukou. 

"Ano, těší mě," řeknu. Nemá cenu vysvětlovat mu, že se jmenuji Elizabeth. Ale nevadí mi, že mě nazývá stejně jako Harry. Vymění se s jeho zachmuřenou manželkou.

"El, těší mě," řeknu s úsměvem. Ona mě ani nepozdraví, ani se jí nezmění výraz. Pouze si se mnou potřese rukou. Je nějaká divná. Když přicházeli, ještě se smála. Výraz se jí změnil, až když mě uviděla. Mám pocit, jako kdyby na mě bylo něco divného. Snad nemám rozmazané líčení. Ale to je podle mě blbost, protože Susan mě vždycky líčí poctivě a krásně. 

Tímto přemýšlením se i mně změní výraz na zaražený. Pomalu si zase sednu a ani nepozoruji, co se kolem mě děje. 

"Mohu Vám nalít?" zaslechnu vedle mě a proto se i trochu leknu. Zvednu hlavu a čelím číšníkovi, který čeká na mou odpověď. V rukou drží lahev s vínem.