Destiny (Harry Styles ff.)

30

Moje srdce hned zareaguje. Začne bít rychleji, ale nemyslím si, že to je kvůli tomu, že bych najednou byla nervózní. Jsem ráda, že ho tady mám možnost vidět po tom, co ze mě vylétlo v autě. A to, že kdybych věděla, že všechno zruší kvůli mně, tak bych ho nepozvala. Pousměji se ještě víc.

"Harry. Jak dlouho už tady jsi?" odpověď na tuto otázku mě opravdu zajímá, protože jsem si ho vůbec nevšimla. 

"Měl jsem tu možnost slyšet celý tvůj koncert," řekne se smíchem a já se zarazím.

"Ježiši, to ti z uší musí téct duha..." musím mu to říct přímo do ucha, aby mě vůbec slyšel, jelikož tady zase začala řvát hlasitá hudba. Do toho ještě všichni začnou řvát text songu, aby zase "pomohli" se zpěvem těm, kteří šli zpívat hned po nás. 

"Nebylo to tak strašný..." zasměje se. 

"To teda děkuji," ironicky na to zareaguji se smíchem. "Jsem ráda, že jsi přišel," řeknu po krátkém odmlčení. Navzájem se obejmeme. Svou hlavu položím na jeho rameno a nasaji jeho úžasnou vůni. 

"Doufám, že jsi mi nevychlastala všechen alkohol," řekne mi do vlasů. Přeruším naše objímání.

"Já jsem ještě ani nevypila svou první skleničku šampaňského," zasměji se. "A navíc ani náhodou nevypadám jako tamti," ukážu na partičku, která už v sobě musí mít několik skleniček.

"Chci tě varovat, že takhle po chvíli budu vypadat i já," řekne mi do ucha. Normálně, kdyby tady neřvala hudba, tak by to pošeptal. 

"To abychom už teď začali pořádně pít," chytnu ho za ruku a táhnu ho k baru. Harryho postavím před bar a já sama za bar přímo vlétnu. 

"Tak co byste si přál?" přepnu na vykání, aby to mělo větší efekt.

"Něco silného," odpoví mi, když si sedá na barovou židličku. 

"Hmmm," zamyslím se. Nejdříve vytáhnu dva panáky. 

"Kohopak to tady máme?" vedle mě se najednou objeví Tamara. Nevím, jestli reagovala na to, že jsem se najednou zjevila za barem, kde mě může vidět poprvé, protože jsem ještě nikdy neobsluhovala, anebo že reagovala na Harryho. 

"Prosím tě, kde máš něco silnýho?" zeptám se jí, místo toho, abych jí odpověděla na z mé strany nepochopenou otázku. Tamara zmizí. Objeví se s flaškou v ruce. Já si ji od ní převezmu. Ani se nepodívám na název a tekutinu naliji do panáků. Víčkem flašku zašroubuji a uklidím ji kamsi pod bar. Snad Tamaře nebude vadit, že jsem jí to dala někam jinam, něž na to místo, kde by to správně mělo být. Ale Tamara za barem už není, proto jsem jí to nemohla vrátit do ruky. Jednoho panáka posunu před Harryho a druhého si vezmu do ruky já. Před vypitím si beze slova panáky cinkneme a potom obsah panáků do sebe vyklopíme. 

"Ježiši to je fakt silný. Co nám to ta Tamara dala?" ozvu se, když mi ještě na jazyku zůstala chuť alkoholu. 

"Dal bych si ještě jednou," Harry přisune vypitého panáka přede mě. Já se šibalsky pousměji. Vytáhnu tu samou flašku a tekutinou naplním oba panáky. Poté flašku zase uklidím na mnou určené místo. Jeho panáka přisunu před něj. Znovu si ťukneme a znovu to do sebe vyklopíme. 

"S nalíváním končím," řeknu, když mi Harry přisune svého panáka. Jenom spatřím jeho prosící výraz, ale už směrem ke mně nestihne nic říct. Vyrušila mě totiž už pěkně nalitá Miriam. Ruku mi položí na rameno, proto se na ní hned podívám.

"Všechny dárky máš tamhle na té hromadě," jen tak letmo ukáže na místo, kde by měla být hromada dárků. Nic ale nevidím, protože lidi tancují všude okolo. Ani jí na to nic nestihnu říct, protože si ji od baru odtáhne nějaká holka.