Destiny (Harry Styles ff.)

56

Nastal Silvestr, který jsem neslavila podobně jako Vánoční svátky. Georgia odešla před pěti minutami, takže jsem tu opět zůstala sama. Susan chtěla, abych s nimi šla slavit Silvestr do klubu, ve kterém jsem pracovala, ale já jsem její nabídku odmítla. Přeci jen se necítím úplně fit a nával hlasité hudby a poblázněných lidí bych nevydržela. 

Tento týden jsem Miriam informovala o svém těhotenství a řekla jsem jí, kdy bych chtěla odejít na mateřskou. V práci budu muset vydržet ještě čtyři měsíce. Miriam mě pochopila a souhlasila.

S hleděním z okna jsem si uvědomila, že v Austrálii už nový rok začal. Přemýšlela jsem, jak jeho příchod Harry slavil. Byl zavřený na hotelovém pokoji a sledoval všechno dění v televizi jako já, nebo zašel do klubu a opil se do bezvědomí? Hodně ho ovlivnil fakt, že bude otcem? Myslí si, že není volný nebo by se dokázal vyspat s někým jiným než se mnou? V tom případě by mě nepodvedl, protože jsme si zatím oficiálně neřekli, že to zase dáme dohromady. Zajímalo by mě, jestli taky přemýšlí nad tím, co dělám já. Napadla ho varianta, že bych mohla jít do klubu nebo je přesvědčený o tom, že bych to kvůli těhotenství neudělala? Třeba nešel slavit Silvestra do společnosti jenom kvůli mně. 

Jak to bylo, bych se dozvěděla ze zítřejších fotek, které by obletěly svět. Přemýšlela jsem, jestli by se moje náklonnost k Harrymu změnila, kdybych uviděla nějaké jeho nevhodné fotky. 

Po celý večer jsem sledovala pořady v televizi a cpala se brambůrkami, na které jsem dostala strašnou chuť. V průběhu mi Susan posílala ztřeštěné fotky a videa. Podle toho, co jsem na nich viděla, jsem vůbec nelitovala toho, že tam s nimi nejsem. Naopak jsem byla ráda, že jsem se toho blázince nezúčastnila.

Pár minut před půlnocí jsem si do skleničky, kterou jsem našla v jedné ze skříněk, nalila šampaňské, jejž mi dneska Georgia donesla. S otevřením šampaňského jsem nečekala na půlnoc, protože by mě na něj přešla chuť. Sedla jsem si na svůj oblíbený parapet a pozorovala svítící Londýn. Po půlnoci se ke svítícím domům přidal i ohňostroj nad centrem města. Upila jsem ze skleničky a nadšeně pozorovala barevné paprsky na obloze. Musím říct, že tu má Harry pěkný výhled. Byla jsem tak ponořená do pozorování ohňostroje, až jsem málem nezaslechla zvuk příchozí zprávy. Musela jsem odtrhnout oči od okna a přemístit se ke konferenčnímu stolku. Na tváři se mi objevil úsměv, když jsem zjistila, že mi napsal Harry a popřál mi šťastný nový rok. Nějak se vyzná v časovém posunu, ne? V Austrálii už Nový rok dávno nastal a měl by spát. Každopádně mě jeho zpráva nesmírně potěšila. Byla jsem ráda, že na mě myslí.

Několik minut jsem se rozmýšlela, jestli bych to měla risknout a poslat mu zamilované smajlíky nebo mu jenom poděkovat. Nakonec jsem jednu malou část pomyslné zdi, postavené mezi námi, zbourala a odepsala mu pusinkující smajlíky. Čekala jsem, že na mou zprávu Harry jakkoliv zareaguje, ale nic se nestalo. Nebylo to až moc? Třeba Harry po tom našem posledním telefonátu zjistil, že už mě nedokáže milovat a nechce, abychom byli spolu. Zaskočily ho snad ty smajlíky tak moc, že mi nezvládl odepsat? 

Nechala jsem mobil mobilem a vrátila se k oknu. Doufala jsem, že tento rok bude lepší než ten minulý. Loňský rok pro mě byl jak na houpačce. Potkala jsem Harryho a zažila s ním spoustu krásných okamžiků. Mezi ně patří i to, že mi splnil sen, protože mě vzal do Ameriky. Poté se ale všechno zvrtlo, s Harrym jsem se rozešla, za což jsem na sebe byla nesmírně neštvaná. Dále jsem zjistila, že mi rodiče dvacet pět let tajili, že jsem adoptovaná.