Destiny (Harry Styles ff.)

3

Čekám před domem, až mě Susan vyzvedne. Psala mi několik zpráv, jestli už jsem připravená, jestli se těším a tak. Celá Susan.

Konečně uvidím Susanino auto mířící k naší příjezdové cestě. Ještě auto ani nezastavilo a já už mířím k němu naproti. Susan zabrzdí těsně u mě. Otevřu dveře a spatřím její rozesmátou tvář.

"Ahoj, ani nevíš, jak jsem se těšila," pozdraví mě. 

"Jo to jsem poznala z těch milionů zpráv," zasmála jsem se, když jsem nasedala do auta. Zavřela jsem dveře a zapnula si bezpečnostní pásy. Susan hnedka zapnula rádio a zesílila to na největší hlasitost, protože zrovna hráli její oblíbený song. Tohle mi chybělo, hudba nahlas a už jenom Susanina přítomnost. 

Po skončení songu to zeslabila, abychom se navzájem vůbec slyšely. 

"Připrav se na prohru," řekla mi ty samá slova jako včera, když jsem vystupovala z auta.

Já se jenom zašklebím a nezůstanu pozadu: "Jen počkej, dneska se cítím na vítězství já," oznámila jsem jí. Přes sluneční brýle, které měla na očích jsem neviděla její reakci, ale vím docela jistě, že protočila očima. Já se jenom s úsměvem nenápadně podívám na ní a zesílím rádio. Potom už jenom sleduji, jak si to rychle pádíme po silnici.

Asi po dvaceti minutách dojedeme na parkoviště golfového areálu. Golfový areál není přímo v Londýně, ale je až kousek za městem. Susan hrdě vystoupí z auta a jde si do kufru pro golfové hole. I když jde jenom na golf, stejně je vymóděná jako profesionálka. Tohle na ní zbožňuji, vždycky vypadá skvěle, což se o mně říct nedá. 

Za chvíli už společně míříme do golfového areálu. U pokladny Susan informuje pokladní, že už to předplatila a po chvíli můžeme projít přes zábrany. 

"Doufám, že jsi pořádně rozcvičená, jdeme na to," oznámí mi a ještě dělá, jako že se protahuje. Vezmu si první holi a přistoupím k míčku, zatímco na sobě cítím Susanin pohled. Připravím se na odpal a po chvíli odpálím. Míček letí vzduchem a my ho bedlivě sledujeme. Vypadá, že tento odpal se mi povedl.

"No nechci nic říkat, ale je to docela daleko," pošťuchuji ji.

"Hele, tak se dívej na mistryni," nakáže mi s úsměvem.

Susan pokládá její míček a v ruce šermuje s holí. Prohlíží si míček a pochoduje okolo něj.

"Tak už to odpal!" nakážu jí celá rozesmátá, protože to vypadá, jako že si hraje na velkou profesionálku. Takhle to dělá vždycky, ale u ní to vypadá strašně komicky. 

"Počkej, musím se soustředit," okřikne mě se smíchem. Konečně si připraví holi k odpalu a nakonec ho i odpálí. Zase bedlivě  sledujeme, jak míček plachtí vzduchem a Susan se sepnutýma rukama skáče na místě, jako by ho tímto dokázala posunout dál.

Nakonec se každá rozběhneme k našim míčkům a ukázalo se, že můj doplachtil dál. 

"Ha ha," zavolám na ní a ona se jenom zamračí.

"Ale byl to teprve první odpal," volá na mě nazpátek. 

Já mezitím přistoupím k míčku a chystám se na odpal. Zase ho odpálím, ale při té ráně na mě skočí Susan a já se celá zatřesu leknutím.