Destiny (Harry Styles ff.)

8

Zašmátrám v mé kosmetické taštičce a vyndám mou nejoblíbenější rtěnku, kterou mi koupila Susan. Tentokrát se opravdu výběrem trefila. Následně ji nanesu. Toto byla poslední tečka v mém výtvoru, který jsem na sobě vytvořila. Pokusila jsem se udělat nejlepší líčení, které dokážu. Našla jsem makeup, pudr, tvářenku, stíny a rtěnku. To je všechno, takže to není tak dokonalé jako Susanino líčení, ale na mě to stačí. Řasenka mi nevyhovuje, protože mám citlivé oči, takže ji vůbec nepoužívám. Stejně tak linky. Pokusila jsem se o nějaký lepší účes, ale stejně jako vždycky, jsem skončila jenom u copánku na straně. Oblékla jsem si ty šaty, které mi Susan vybrala včera a černé botasky. Nechtěla jsem si brát lodičky, to je úplný nesmysl, vždyť je to (jenom) koncert. 

Podívám se na hodiny. Za půl hodiny mě přijede Susan vyzvednout. Rozhodnu se tedy, že to celé ještě obohatím zlatým řetízkem a náramkem, který nosím pořád. Ještě popadnu malou kabelku, do které dám mobil, peníze, klíče od domu, vstupenku a radši i rtěnku. Doslova seběhnu schody a spatřím tátu, jak se zapáleně dívá na televizi. Když projdu kolem něj, všimne si mě. 

"Kam to jako máš namířeno, mladá dámo?" zeptá se mě přísným tónem.

"To ti může být jedno, jako mně podle vás může být jedno, co se děje v naší rodině," narážím na včerejší hádku.       

"Snad mi můžeš říct, kam jdeš!" zvýšil hlas.

"Jsem dospělá už šest let. Nikam takhle večer nikdy nechodím, jsem věčně zavřená v pokoji, zatímco si kámošky užívají v barech. Neříkej, že zrovna ty jsi nikam nechodil. Určitě jsi porušil zákaz rodičů ještě dřív, než ti bylo osmnáct. Se mnou jste takovéto problémy neměli a nemáte ani teď, kdy už mám právo, chodit někam bez dovolení. Vždyť ty taky někam vždycky pláchneš a my si ani nevšimneme, že jsi odešel," začnu mu vmetávat do tváře pravdu. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo.

"Většina lidí v mém věku už přemýšlí o dítěti, zatímco já jsem měla ve svém životě jenom dva kluky. A pořád bydlím s vámi, že mi to je až trapný," pokračuji a táta se na mě nevěřícně dívá. Vypadá to, že si uvědomuje, že mám pravdu. Už nečekám na jeho reakci a vyjdu ven. Rozzuřeně se několikrát nadechnu čerstvého vzduchu a potom začnu vyhlížet Susanino auto. 

Asi po deseti minutách ji spatřím na příjezdové cestě. Hned jak vystoupí z auta, obejme mě.

"Ani nevíš, jak se těším!!!" zapiští.

"Já taky", zapištím stejně jako ona. "Vypadáš úžasně," pochválím jí outfit, přičemž si ji prohlédnu od hlavy až k patě.

"Ty taky. Vybraly jsme to dobře," vrátí mi pochvalu.

Z našeho dialogu nás vytrhne zvuk motoru, který se pořád přibližuje. Otočíme se a spatříme černé auto. Z něj vystoupí vyšší muž a míří směrem k nám. My se na něj zmateně díváme, protože ani jedné z nás není povědomý. 

"Je jedna z vás Elizabeth Adkins?" zeptá se a kmitá očima z jedné na druhou.

"Já, proč?" zeptám se zmateně. 

"Pan Styles mě poslal, abych vás odvezl do O2 Arény," řekl nám konečně, co tady dělá. "Pojďte si sednout," dodá a míří k autu. Se Susan se střetneme pohledy.

"Pojedeme jako celebrity," zašeptá mi do ucha Susan. Následně se rozejdeme k autu za mužem. Ten nám mezitím drží dveře a pohledem nás vyzve, abychom si sedly. První do auta nastoupí Susan a vedle ní i já. Řidič za námi zavře dveře a po chvilce se posadí na místo řidiče. Z našich výrazů pořád ještě nezmizelo překvapení. 

Asi po půl hodině jízdy už z dálky zahlédneme O2 Arénu. Celý Londýn je ucpaný, proto nám to trvalo tak dlouho.

"Hele, už tady za chvíli budeme," řekne Susan a ukáže prstem na O2 Arénu.

"Ještě ne, musíme to celé objet, abychom se vyhnuli zácpě a dovézt vás k zadnímu vchodu do backstage," ozval se řidič. My se na sebe zase překvapeně podíváme.

Asi po čtvrt hodině objíždění, auto zastavilo u zadního vchodu. Sice to byla hodně velká objížďka, ale vyšlo by to stejně, jako kdybychom museli čekat v zácpě. Řidič nám otevřel dveře a my vystoupily. 

"Pojďte za mnou," nakázal nám a rozešel se směrem ke dveřím. Když jsme vešli, řidič mířil pořád dál chodbou, až se zastavil u posledních dveří, které následně otevřel. Spatřili jsme kluky, jak se připravují na koncert. Jako první nás spatřil Niall.

"Čau holky," řekl a objal nás. Následně nás každý z kluků objal. Jako poslední za mnou přišel Harry.

"Ahoj Bethy," pozdravil mě a následně jsem skončila v jeho pevném objetí. 

"Doufám, že se vám bude koncert líbit. Říkali, že má být vyprodáno. Vy budete sedět ve VIP sekci," řekl Liam.

"Teď vás Phil zavede na vaše místa. A po koncertě můžete za námi přijít," řekl Louis a přešel k muži, který měl na uniformě cedulku security, asi to je Phil. 

"Tak pojďte dámy," řekl ten muž a my jsme ho poslušně následovaly. Po chodbě jsme se prodírali lidmi, Phil nám prorážel cestu. 

"Toto jsou vaše místa," řekl a ukázal na dvě sedačky, na které jsme si sedly. Hala už se zaplňovala nadšenými fanynkami. Obě dvě jsme nedočkavě mlčky seděly a čekaly, až koncert propukne. Po chvilce byla celá hala plná. 

Reflektory se rozzářily a na stage vyšli kluci. Fanynky začaly řvát a tak i my. Líbilo se mi, jak kluci komunikují s fanynkami mezi písničkami. Všichni zpívali s nimi, hlavně Little Things. To se mi strašně líbilo. Susan zpívala taky. Ale vždycky všechno jednou končí, tak i tento úžasný koncert. Fanynky řvaly, skandovaly, jásaly a tleskaly ještě víc. Myslela jsem si, že mě Harry mezi všemi nemůže vidět, ale i tak mě jeho pohled našel, když se kluci loučili. Když odešli ze stage, i my jsme se zvedly a vyšly jsme z naší sekce. 

"Wow... já nemám slov," promluvila jsem první.

"Jdeme za nimi do backstage?" zeptala se mě Susan.

"Jo jo," souhlasila jsem.

Po cestě jsme potkávaly vzpamatovávající se fanynky, některé i brečely. Procpaly jsme se do backstage. 

"Bylo to super, kluci," vykřikla Susan.

"To jsme rádi," řekl Niall.

"Dáme selfie?" zeptala se Susan. Všichni jsme se okolo ní postavili a Susan to vyfotila.

"Posaďte se tady na pohovku. Teď sem budou pouštět fanynky, které taky mají VIP lístky, aby se s námi mohly vyfotit. Nechcete něco? Tady máme vodu a můžete si vzít i bonbony," řekl Louis a vedl nás k pohovce. Na stůl nám postavil vodu a balíček bonbonů. Poté se Louis přidal ke klukům, kteří se postavili do jedné řady a dali signál, že už mohou začít postupně po jedné pouštět fanynky.

Každá holka začala brečet, když je spatřila. Kluci každou objali a vyfotili se s ní. Když opouštěly backstage, všimly si nás. Každá nás probodávala pohledem. Kdyby jejich pohled vraždil, byly bychom několikrát mrtvé. Asi po patnácti holkách se nás šel Harry zeptat, jestli je všechno v pohodě. Mezitím tam přišla další fanynka, která na nás nevěřícně koukala. 

"Harry!" zavolal na něj Liam, protože fanynka byla  docela nedočkavá, tudíž se musel Harry vrátit zpátky. Ta holka ho hned objala a vyfotila se s ním. Když šla kolem nás, tak si nás několikrát prohlédla, potom konečně odešla.

Každou z nás zase domů odvezl ten samý řidič, jako nás vezl na koncert. Potichu jsem otevřela dveře, protože bylo už půl druhé ráno, takže jsem teď opravdu nechtěla vzbudit ani jednoho rodiče a vysvětlovat jim, kde jsem byla a co jsem dělala.