Destiny (Harry Styles ff.)

17

Samozřejmě, že před domem nestojí ani jedno auto. Znamená to, že oba dva rodiče někam odjeli a já zase nevím kam. Harry zajede na naší příjezdovou cestu a vypne motor. Koukne se na mě a usměje se.

"Mámě jsi se líbila," pronese, když ztlumí rádio, které tady hrálo po celou dobu cesty. 

"Máš úžasnou mámu," řeknu po pravdě, protože já vím, jaké to je, když se někomu rodiče pořád vyhýbají. Usměje se. I v tomhle mi jeho mámu připomíná, jsou tak stejní. 

"Takže zítra ve dvě mě očekávej," řekne, jako kdyby mi to nakazoval.

"U mě jsi vždycky vítaný, pamatuj si to," reaguji na jeho slova, když se k sobě přibližujeme. Nakonec spojíme rty v jeden dlouhý polibek. Až se od sebe odtáhneme, ještě se k němu rychle natáhnu a ještě jednou okusím jeho rty. Je vidět, že to nečekal a to jsem měla v úmyslu. Tohle mě nikdy neomrzí. Chci si užívat jeho rty do poslední chvíle. Teď už se opravdu pomalu odtáhnu. Chci cítit jeho pravidelný dech. Jednou rukou otevřu dveře od auta, přičemž v té druhé svírám ucho od mé pracovní tašky. Naposled se na něj otočím a usměji se stejně jako on na mě. Nohu položím na zem, na kterou se následně postavím a vylezu z auta. 

"Budu tě očekávat," skloním se do dveří, abych mu viděla do tváře a potom je zavřu. Popojdu dál od auta, ale pořád pozoruji, jak nastartuje auto a odjede pryč. Až poté se otočím směrem ke dveřím. Tím směrem se i rozejdu. U dveří v kabelce vyhmatám klíče a odemknu. Okamžitě mě omráčí smrad od rozlitého piva, což mi jenom připomene dnešní ranní divadlo. Také mi dá najevo, že to nikdo neuklidil mezitím, co jsem byla u Harryho rodičů. Kdo by to dělal, když tady mají dceru, ze které si dělají služku? Mohla jsem to očekávat. Zapomněla jsem na to, ale teď mi tedy nezbývá nic jiného, než udělat to, co ode mě všichni očekávají a to to uklidit. Dobře vědí, že mě přinutí uklidit tu spoušť ten smrad. Kdyby to tak nesmrdělo, tak bych to tady nechala a bylo by mi to jedno. Ale stejně by mě k úklidu donutilo to, že bych ani normálně nemohla vstoupit do kuchyně. 

Zuji si boty, které uklidím do botníku hned u dveří. Pomalu se dobelhám do mé ložnice a převleču se z šatů do pohodlného oblečení a to do šedých legín a starého trika. Vlasy si zapletu do copánku, aby mi při úklidu nepřekážely. Seběhnu dolů a prvně začnu s lopatkou a smetáčkem. Ještě si donesu koš z kuchyně, abych ty střepy mohla házet rovnou do něj. Na koberci v obýváku nametu střepy z vázy a hodím je do koše. Ta váza se naštěstí moc neroztříštila, proto to byly spíš větší střepy. Z místnosti, kde máme věci k úklidu, vezmu vysavač a pro jistotu celý obývák vyluxuji. Teď teprve začne peklo. Radši si nazuji bačkory, abych si nepíchla střep do nohy. Stačí, že už jsem měla jeden v lýtku. Přesunu se do kuchyně, kde nametu střípky a hodím je do koše. Takhle to musím opakovat asi pětkrát, protože je toho tady moc. Když to máma vyhazovala z lednice, tak mi nepřipadalo, že toho bude až zas tak moc. Musím říct, že se hodně vydováděla. Pořádnou louži od piva musím vytřít. Pro jistotu to vytřu dvakrát, aby podlaha nebyla ulepená. Nakonec jde do práce zase vysavač, kterým vysaji celou kuchyň, kdyby tam ještě zůstaly nějaké střepy. Zvuk mi ukázal, že jich tam bylo ještě docela dost. Otevřu všechna okna dokořán, aby se tady to pivo vyvětralo. Asi po hodině úklidu jsem si moje dílo prohlédla, zatímco jsem si pořádně protáhla záda, protože jsem byla celou dobu skloněná. Pramínek vlasů, který se mi vyvlíkl z copánku, si odfouknu z obličeje. Koš dám na místo, kde je vždycky a uklidím mop s vysavačem.

Podívám se na mobil, abych zjistila, kolik je hodin. Zjistím i to, že mám tři nepřijaté hovory od Susan se zprávou taky od ní. Neváhám a zprávu si hned přečtu.