Ještě jsem se nevzpamatovala tak, abych si to tu mohla pořádně prohlédnout. Stále mám oči zakryté dlaněmi, které nejsem schopná odendat. Na rameni ucítím dotek. Typuji to na Susan. Mé uši zaplaví zvuk konfet a poté všichni začnou řvát. Až teď dlaně odendám z očí a spatřím barevné konfety plachtící po celé místnosti. Začne hrát hudba a světla, která moc dobře znám, začnou barevně osvěcovat místnost.
Můj pohled upoutá obrovský dort s pětadvaceti svíčkami. Za ním stojí Miriam, která si mě s úsměvem prohlíží. Já jsem právě ztratila všechna slova.
"Tak pojď!" Susanina ruka sjede z mého ramena po mé paži a pevně mě chytne. Asi abych jí neutekla, což se už taky jednou stalo... Kde jinde, než v obchoďáku, ale to jsme byly v osmé třídě. Už jsem to tam s ní nevydržela. Vzpomínám si, že tehdy tam s námi ještě byl Susanin bývalý kluk, kterého si už ani nevybavím podle obličeje. Nějak mě to tam s nimi nebavilo, a proto jsem ještě i kvůli jinému důvodu, který si už nepamatuji (ale byla to nějaká blbost), prostě odešla. Oni si toho nevšimli. Teď bych to už nikdy neudělala. Teď bych se tomu akorát tak zasmála.
Susan mě táhne k dortu. Všichni nám uhýbají z cesty a pozorují nás. Několik z nich, tedy skoro všichni, už v rukou drží skleničky s alkoholem. Tyto tváře, kolem kterých procházíme, ani neznám. Jak už jsem říkala, vždycky si někdo ještě přivede svou partičku. Poznám tak nové lidi, proto mi to nevadí, alespoň nás je tady víc. Jak tak koukám, letos je to extrém. Nevím, jestli se mi to jenom zdá, ale myslím si, že tolik nás tady ještě nikdy nebylo.
Susan mě dotáhne před dort. Za Miriam spatřím Wendy s nějakým klukem, asi to je její přítel. Potom spatřím i Tamaru se skleničkou v ruce. Dokonce zahlédnu i Denise s přítelkyní. Mezi lidmi se proplétá Sindy s táckem. Za Miriam se vynoří Lukas a pevně ji ovine kolem pasu.
"Tak to sfoukni," vytrhne mě z prohlížení si místnosti a hledání známých lidí Tamařin hlas. Podívám se na ní. Ona mě jejíma očima nasměruje k dortu a z jejího výrazu je patrné, že chce, abych už ty svíčky konečně sfoukla. Poslechnu jí. Začnu sfoukávat pětadvacet svíček. Lidi kolem klasicky řvou. Po chvíli už žádný plamínek nesvítí. Všichni začnou řvát ještě víc, což přehluší i hlasitou hudbu. Přidám se k nim, do čehož ještě zvednu ruce.
Nějací dva, pro mě neznámí kluci přijdou k dortu a poté ho odnášejí po trase, kterou je Tamara naviguje. Chvíli jsem se na ně dívala, ale potom mě Sindy se skleničkami vyrušila.
"Jediná oslavenkyně nemá skleničku," pořádně vyslovuje, abych jí vůbec slyšela, anebo abych popřípadě mohla odezírat z jejích rtů. Hned jednu z tácku sundá a podává mi ji. Já si ji od ní převezmu a napiji se. Podle chuti poznám, že by to měl být šampus. Ani jsem si nevšimla, že Sindy mezitím odklusala obsluhovat další lidi. Podívám se za sebe. Ani Susan s Mikem za mnou nestojí.
"El?" zaslechnu mé jméno, které vyslovil neznámý hlas. Automaticky mě to donutí otočit se za hlasem. Za sebou spatřím neznámého kluka jak jinak, než se sklenkou v ruce. V tomhle se od něj neliším, protože také držím nedopitou skleničku.
"Jsem Jacob, těší mě oslavenkyně," řekne a podává mi ruku. Já jeho ruku přijmu.
"Mě taky," usměji se na něj. Jacob se nadechoval, aby pokračoval v našem rozhovoru, ale na rameno mu poklepe... nemohu si vzpomenout na jeho jméno, ale je to ten Mikeův kámoš, který s námi jel taxíkem.
ČTEŠ
Destiny (Harry Styles ff.)
FanfictionNikdy nevíte, co si na vás osud vymyslí. Bonusové kapitoly: Destiny-bonus (https://www.wattpad.com/story/130545563-destiny-bonus-harry-styles-ff)