Destiny (Harry Styles ff.)

16

Harry zastaví u domu, ve kterém bydlí jeho rodina. Zjistila jsem, že mi to trvalo déle, než jsem plánovala, že to bude trvat. Doufám, že jim Harry napsal, že přijedeme o půl hodiny déle. Vím, jaké to je, když musíte čekat na někoho, už máte všechno přichystané a jídlo vám stydne. Nezbývá vám nic jiného, než sedět u stolu, koukat na hodiny a doufat, že už přijedou. Máma vždycky nadává, jak je možné, že ani nezavolali a neinformovali nás, že přijedou pozdě. Stejně se o to vždycky starám já. Blbé je, že přijedeme pozdě zrovna, když je mám poprvé poznat. 

Vystoupíme z auta, přičemž si prohlížím jejich krásně upravený domeček. Jeho maminka má asi hodně ráda květiny. To byste u nás nikdy nenašli. Samozřejmě, že máma několikrát domů přišla s květináčem plným kytek se slovy, že tuto kytku viděla u kámošky a že je snadná na pěstování a že jen tak nezvadne. Jenomže to by jí musela zalévat, asi po deseti dnech začala vadnout. Pokusila jsem se jí ještě zachránit, ale potom stejně zvadla. To asi určitě není případ Harryho maminky. Opravdu krásně jí to kvete.

Když přijdeme ke dveřím, Harry na nic nečeká a hned zazvoní. Poslouchám, jestli se neozve něco, co by naznačovalo, že jsou naštvaní z toho, že jsme přijeli o půl hodiny pozdě. Když máma uslyší zvonek, tak řve ještě víc, když jde otevřít, což určitě musí slyšet návštěva. Nevím, jestli to tak dělá, aby si uvědomili, jak blbé to je a nebo si neuvědomuje, že to je docela dost slyšet. Jenomže u mámy nejspíš platí ten první důvod.

Najednou se otevřou dveře a naskytne se mi pohled na hnědovlasou usměvavou ženu. Nebyly slyšet ani kroky, proto jsem se docela lekla, když se najednou otevřely dveře. Její úsměv mě zklidnil. Vypadá to, že je Harry informoval o našem zpoždění. 

"Dobrý den," promluvím první já. Odvážila jsem se jenom kvůli jejímu úsměvu. Kdyby se tvářila, že jí to vadí, tak bych nechala promluvit prvně Harryho. 

"Ráda tě poznávám, jsem Anne," podá mi ruku, kterou přijmu. "Ty musíš být Bethy," dodá hned.

"Ano, Elizabeth Adkins," řeknu celé své jméno. "Omlouvám se za zpoždění, ale musela jsem si neplánovaně něco zařídit v práci," omluvím se.

"Ne to je v pohodě, počítali jsme s tím," řekne a její úsměv pořád neopouští její tvář. Je příjemná, sympatická, už vím, po kom Harry je. Vůbec se nedá porovnat s mou mámou. Připadá mi, jako by tady Harry vůbec nebyl. Samozřejmě, že vím, že stojí vedle mě a uklidňuje mě jeho přítomnost, ale ještě nepromluvil. 

"Tak pojďte dovnitř. Přeci nebudeme stát tady," odstoupí od dveří, abychom mohli vstoupit. Nesmí chybět květiny. Mají opravdu krásný baráček, jak z venku, tak i vevnitř, což jsem čekala. Vyzuji si boty, stejně tak i Harry.

"Pojďte," vezme mě Anne za loket a vede mě do kuchyně. Spatřím, jak už tři lidé sedí u stolu a o něčem si povídají. Typuji to na Harryho tátu a potom tam sedí dva mladí lidé. 

"Dobrý den," pozdravím všechny s úsměvem, takže na mě všichni upřou své pohledy. Poté si všichni stoupnou, když k nim přijdu, abych se jim ještě mohla představit.

"Bethy?" zeptá se muž, s kterým si právě podávám ruku a já přikývnu. "Jsem Robin Twist," představí se mi. Podle jména mi dá jasně najevo, že asi nebude Harryho pravý táta. Otočím se a můj pohled padne na slečnu, která stojí u mě.

"Jsem Gemma, Harryho sestra," řekne a také mi podá ruku. "A toto je můj přítel Michal," ukáže na třetího člověka u stolu, ke kterému se také natáhnu, abych si s ním mohla podat ruku. 

"Těší mě," řekne s úsměvem, který mu oplatím. Anne přijde s talířem, na kterém je naaranžovaná zelenina. Položí ho doprostřed a zase odejde, přičemž jí následuji. 

"Nepotřebujete s něčím pomoct?" zeptám se, protože mi je blbé, aby tady všechno dělala sama a já jenom přihlížela. Jsem zvyklá něco dělat. 

"Nemusíš," řekne, když postupně vyndává maso na talíře. Přijdu blíž k ní a prohlédnu si linku. 

"Mohu přinést pití," nabídnu jí. Nečekám na odpověď a rovnou napustím vodu do džbánu, který tam má připravený. 

"Mám to naaranžovat?" ukážu na zeleninu, kterou na jednom talíři uvidím. 

"Nemusíš mi pomáhat. Jsi návštěva," řekne, když rozděluje brambory na talíře. 

"Mně je to blbý dívat se, jak tady sama běháte," řeknu a přitom už aranžuji zeleninu na každý talíř. 

"Tak děkuji za pomoc," řekne Anne, když už to máme. Vezmu dva talíře a donesu je do jídelny. Položím je před Gemmu a Michala. Anne za mnou nese jídlo pro mě a Harryho, vedle kterého si sednu. Počkáme, až všichni dostanou oběd, popřejeme si dobrou chuť a až teprve potom si naberu na vidličku výborně vypadající jídlo. Tak výborně to i chutná. Je vidět, že si s tím dala opravdu záležet.

"No mami, to už jsme neměli ani nepamatuji," ozve se Gemma.

"Tak musela jsem vymyslet něco extra," zareaguje Anne na Gemminu větu.

"Je to výborné," pochválím jí to. Anne se na mě usměje.

"Bethy, slyšeli jsme, že pracuješ v nějakém klubu," ozve se pan Twist. Připadá mi vtipné, jak mi říkají jako Harry. 

"Ten klub patří mé kámošce, takže pracuji něco jako její sekretářka," vysvětlím jim to.

"A tobě je dvacet čtyři," řekne Gemma, což zní jako otázka i jako, že si je jistá.

"Ano, vlastně teď v květnu mi bude dvacet pět," řeknu a všimnu si Harryho, jak se zarazí. Další otázky směřují směrem k Michalovi. Pochopila jsem, že je nějaký vášnivý cestovatel. S Gemmou nám povídali, jak procestovali sever Británie a že plánují se zase podívat někam do Asie. Mezitím jsem to snědla a pozorně jsem poslouchala, jak povídají o jejich zážitcích. Já jsem nevystrčila paty ani z Londýna, takže mi to přijde zajímavé. Možná, když jsem byla malá, tak jsme jeli na nějakou dovolenou, ale vůbec nic si z toho nepamatuji. Ani si nepamatuji, kde jsme tenkrát byli. Ale určitě jsme nevyjeli někam dál z Británie.

Také jsem zjistila, že mají i kočičku. Dokonce jsem viděla i fotky z Harryho dětství. Všichni jsme se smáli, ale Harrymu moc do smíchu nebylo. 

"Děkujeme za výborný oběd," řekl Harry, když jsem si obouvala boty. 

"Bylo to opravdu výborné," souhlasila jsem s Harrym, když jsem se postavila. Ještě jsem všechny objala a doprovázeni Anne, jsme vyšli ven k autu. 

"Neřekla jsi mi, že máš narozeniny už teď," řekl Harry, když se rozjel.

"Neptal jsi se," odpověděla jsem s úsměvem.

"Kolikátého?" zeptal se Harry.

"Proč?" odvětila jsem otázkou i přesto, že jsem věděla, proč to chtěl vědět. Harry se na mě pronikavě podíval, čímž mi dal jasně najevo, ať mu odpovím.

"Osmnáctého," řekla jsem prostě.

"Už?!" vyhrkl ze sebe šokovaně Harry. "To je už za týden," dodal, když se koukl na dnešní datum.

"Hmm," nevěděla jsem, co bych měla říct.

"Zítra tě ve dvě hodiny vyzvednu," oznámil mi bez toho, aniž by se zeptal, jestli mám čas.

"Já musím do práce. Mám zaskočit za Miriam, která jede na dovolenou. Mají tam nějakou party a já s nimi musím všechno vyřešit a být tam," odmítla jsem tak jeho nabídku.

"Tak tě tam alespoň dovezu," změnil svou nabídku Harry.

"Okay," souhlasila jsem. Docela se mi to hodilo. Musela bych jet autobusem, jelikož máma zítra někam jede a táta jako vždycky taky.