Destiny (Harry Styles ff.)

6

Nastoupila jsem do autobusu a sedla jsem si na první volnou sedačku, kterou jsem uviděla. Dneska zase nebylo volné ani jedno auto, proto musím jet do práce autobusem, i když dneska by se mi hodilo jet autem, protože docela chvátám.

Miriam mi volala, že chce vyhodit barmana, o kterým si všichni myslíme, že krade. Musíme ho nechat přepočítat všechny lahve a peníze. 

Vystoupila jsem na nejbližší zastávce u práce. Sice mám ještě pět minut, ale i tak přidám do kroku, ať tam jsem včas. U baru na mě už čeká Miriam.

"Ahoj El, zjistila jsem, že prodává i svoje lahve společně s těma z baru. Chtěla jsem po té společnosti, co si pro ně jezdí, ať mi pošlou celkový počet lahví, co jsme jim prodali za celý měsíc a vyšlo mi o patnáct víc, než co jsme spotřebovali. A Denis ho přichytil, jak pije alkohol za barem," dokončila její monolog.

"Tak ho prostě musíme vyhodit," řekla jsem.

"Lidé si na něj stěžovali, že je opilý a nadává všem okolo. Takhle nám akorát plaší lidi," pokračovala dál.

"No tak ho dneska vyhodíme," řekla jsem.

"No to není tak lehké, já za něj nemám náhradu a ti další tři všechno neutáhnou sami," řekla.

"Nemůžeme to všechno vyřešit v kanceláři?" navrhla jsem.

"Okay," souhlasila Miriam.

Přešly jsme přes bar, kde právě stála naše oběť. Když nás viděl, sklopil hlavu do jeho sešitu, který jsme mu daly na zapisování lahví, když nastoupil.

"Zadala jsem mu, ať spočítá všechny lahve a peníze a ať mi oznámí výsledek a porovnáme to s těmi zápisky od společnosti," řekla, když už jsme byly v kanceláři.

"A já mám všechno sepsat?" zeptala jsem se.

"Jo, já a Denis jsme ti to tady všechno sesumírovali a ty to jenom přepíšeš a vytiskneš dvakrát," zadala mi zadání.

Podívala jsem se na papír, který mi podala. Celý jsem si ho pečlivě přečetla a zapnula notebook. 

"Víš, jak ráda bych ho vyhodila už dneska, ale nemám žádnou náhradu a oni tři to sami nezvládnou," ozvala se, čímž přerušila trapné ticho.

"Podala jsi inzerát?" zeptala jsem se trochu zbytečně, což jsem si uvědomila až potom.

"No jasně, ale nikdo mi zatím nezavolal. Nebo tobě snad jo?" zeptala se.

"Ne ne, to bych ti řekla," povzdechla jsem. 

Opíšu text z papíru do Wordu a dvakrát to vytisknu. Pečlivě to ještě zkontroluji a podám to Miriam. Miriam to taky pečlivě zkontroluje jako já předtím.

"Už je po sedmé, jdeme na něj? Dala jsem mu čas do sedmi, už to musí mít, pokud celý čas nekouřil," zeptala se Miriam.

"Jo jasně," řekla jsem a vstala jsem ze židle.

Sebevědomě jsme sešly ze schodů do baru, kde stál.

"Tady jsem to všechno sepsal šéfko," řekl a podával Miriam papír s jeho výsledkem. Miriam se na něj ani nepodívala a probodávala papír očima. Poté ho podala mně, abych měla možnost podívat se na to taky. Nevěřícně jsem zakroutila hlavou.