Destiny (Harry Styles ff.)

14

"Tak pojď zatím dovnitř. Jenom se převleču," řeknu a poodstoupím ode dveří, aby mohl vstoupit. A to také hned udělá. Zavřu za ním dveře. Najednou se zarazí a zůstane civět na jedno místo. Nedá mi to a tím směrem se hned podívám taky, abych zjistila, co ho tak upoutalo. Zjistím, že to jsou střepy od rozbité vázy. Asi jsem to radši měla uklidit, jako vždycky. To ještě neviděl spoušť v kuchyni. 

"Chceš zatím něco?" zeptám se a tím ho probudím z přemýšlení, nejspíš o tom, co se tady stalo. Doufám, že se mě na to nebude ptát. 

"Ne děkuji," odpoví zaraženě. 

"Tak já se půjdu převléct," řeknu. Nevím, co bych měla říct dál. "Půjdeš se mnou?" dodám. Popravdě se mi to moc nelíbí protože můj bordel v pokoji nemusí vidět, ale bude to určitě lepší, než aby tady seděl v obýváku mezi střepy. A nebo aby zjistil, jak to vypadá v kuchyni. Jsem přesvědčená, že to máma ještě neuklidila. To rozlité pivo je tady docela cítit, takže by se určitě šel podívat,  odkud se ten smrad piva bere. Doufám, že to necítí. 

Ani nečekám na jeho odpověď, popadnu ho za ruku a táhnu ho směrem ke schodem. Když jdeme kolem dveří od kuchyně, nenápadně natočím tělo, aby si toho nevšiml, protože ta spoušť je jasně vidět jenom ode dveří. Je jedno, že to neviděl, ale ono to je strašně cítit. Co si o nás musí myslet? Zrovna dneska musel přijít, to je fakt naschvál. Táhnu ho po schodech nahoru ke dveřím od mého pokoje, které otevřu. Když vejdeme, pustím Harryho ruku. Zůstane stát a začne se rozhlížet po místnosti. Nemám ustlanou postel a kolem se válí oblečení a tašky z posledního nákupu se Susan. Samozřejmě, že všechno oblečení není z nákupu, z toho je jenom jeden kousek na posteli. To ostatní je to, co se mi nelíbí a co vyhazuji do tašek a pošlu to Susan, ta to ráda unosí. Takhle má ode mě asi čtvrtku šatníku, stejně to je vlastně to, co mi vybrala. Vždycky chvíli nadává, proč jí to dávám a nenosím to, ale potom si to stejně ráda vezme. Nesmí chybět plno papírů na stole, které jsem včera vytiskla kvůli tomu vyhazovu a přijmutí uchazeče.

"Toho si nevšímej," řeknu s neprovinilým výrazem. Nenápadně z postele shodím moji novou mikinu a trochu upravím peřinu. 

"Dobře přivřu oči," řekne s úsměvem, ale to, co řekl, se nestane. Dál si prohlíží můj pokoj. Nejvíc ho zaujmou fotky na stěně, na kterých jsem se Susan. Fotky s někým jiným tam ani nemám. Aby mě strašil táta vždycky, když se na fotku podívám, to nemám zapotřebí. A s mámou vlastně nemám ani jednu normální fotku. Možná mám nějaké někde schované, ale zaprvé nevím kde, a za druhé jsou z dob, kdy jsem se narodila. Harry se posadí na postel a čeká, co se bude dít. 

"Co si mám obléct?" zeptám se. Opravdu nemám páru, jak slavnostně berou rodinný nedělní oběd. Nevím, jestli si mám vzít šaty nebo postačí jenom džíny s halenkou.

"To je na tobě," řekne. No to mi teda pomohl. Otočím se k němu zády a přejdu ke skříni, kterou otevřu. Pohledem jezdím po celém jejím obsahu. Nakonec tedy vytáhnu jedny šaty a džíny s bílou lehkou košilí. Otočím se zpátky k Harrymu a před sebe strčím to, co jsem vytáhla ze skříně. 

"Tak co je lepší?" zeptám se. Na Harryho tváři se objeví zamyšlený výraz a prohlíží si oblečení v mých rukou. 

"Ty šaty," řekne nakonec. Jsem docela překvapená, protože jsem netušila, že to berou tak slavnostně. 

"Dobře," řeknu to tak, že to mohlo znít jako otázka. "Počkej tu," dodám a vejdu ze dveří pokoje. Určitě se nechci převlékat před ním. Převléknu se v koupelně a vejdu zpátky do pokoje. Harry nesedí na posteli, ale tentokrát si prohlíží ty faktury na mém stole. Když zjistí, že jsem tady, otočí se. Usměje se.

"Tak co?" zeptám se a přehodím si vlasy na jednu stranu, abych se mohla lépe prohlédnout v zrcadle.

"Super," řekne a přejde ke mně. Prohlédne si můj odraz v zrcadle. Jeho pohled zůstane na mém zavázaném lýtku, ale nezeptá se, co se stalo, což mě překvapí. Místo toho, abych si prohlížela sebe, zůstanu hledět na Harryho odraz. Odvrátit pohled mě donutí až vyzvánění mého mobilu na nočním stolku. Rychle zamrkám a až pak si uvědomím, že to vyzvání doopravdy. Přejdu ke stolku a na mobilu si všimnu Miriamina jména. Okamžitě jí to zvednu.

"Miriam?" ozvu se první.

"El neruším?" zeptá se a já poznám, že nevolá jenom kvůli tomu, aby se mě zeptala, jak jsem se vyspala. Bude to něco závažnějšího.

"Ne v pohodě," řeknu, přičemž se otočím na Harryho, který mě pozoruje. 

"Potřebuji, abys mi teď hned přivezla ty faktury ohledně vyhazovu a rovnou s sebou můžeš vzít i ty pro Lukase. Mimochodem, tak se jmenuje ten novej," vychrlí to na mě. Nejlépe pochytím to, že jí to musím přivézt teď hned, to další jsem už ani moc nevnímala.

"No víš..." odmlčím se a podívám se zpátky na Harryho. "Já jdu dneska na oběd k rodičům mého přítele," dodám a na Harryho tváři se objeví překvapený výraz. Nevím, jestli je to kvůli tomu, že nám někdo narušil plány a nebo proto, že jsem ho vůbec poprvé nazvala přítelem. 

"El, já to potřebuji opravdu nutně teď hned," řekne a z jejího hlasu je znát zoufalost. "Lukas pak jede na dovolenou a toho debila chci vyhodit teď. Zavolala jsem mu, ať přijede, takže už je na cestě. Až pak jsem si uvědomila, že vlastně nemám ani jeden papír. Mám toho moc," začne to na mě zase chrlit.

"To si pro to nemůžeš přijet?" zeptám se.

"Ne. S Lukasem tady probíráme všechno, co se týká práce," řekla.

"A Denis to vyzvednout nemůže?" zeptám se po zamyšlení.

"Denis mi před půl hodinou volal, že potřebuje neschopenku, protože má angínu. Takže potřebujeme záskok. No prostě je toho hodně. Potřebuji tě tady," řekne rychle. "Neboj do dvanácti to snad stihneme. Jenom jim předáme papíry a Denisovi pošleme neschopenku, Tamara zaskočí za Denise a to ostatní udělám sama," dodá.

"No jo," ukončím to.

"Děkuju, budu tě čekat," řekne a položí to.

S poraženým výrazem se podívám na Harryho, který z mých slov taky ví, že jsem ustoupila.

"Harry, musím si něco zařídit v práci. Ale ve dvanáct budu tam. Pak mi napiš adresu a já tam přijedu," navrhnu mu náhradní plán.

"Tak já tam s tebou pojedu," navrhne on svůj plán a já hluboce vydechnu. Moc se mi to nelíbí, ale co mám dělat.

"Tak jo," ustoupím a do tašky srovnám papíry ze stolu. Rychle vyjdeme z pokoje a seběhneme schody. Vidím, že nikdo není doma, ale tu spoušť ještě nikdo neuklidil. Prostě ta práce čeká mě, ale pořádně to tady zapáchá. Snažím se nezabývat se tím. Z botníku u dveří vytáhnu mé černé lodičky a Harry mezitím otevře dveře. Hned mě ovane čistý vzduch, který na chvilku přebije ten zápach piva. Vyjdeme a já zamknu dveře. Vletíme do auta a Harry se hned rozjede.

"Nebude tvým rodičům vadit, že přijedeme o trochu déle?" zeptám se zadýchaně. 

"Určitě ne," usměje se a stiskne mi ruku, kterou mám položenou na tašce, ve které mám papíry.