Destiny (Harry Styles ff.)

22

Harry jel celou cestu jako šnek, bylo z toho vidět, že se ještě zcela nevzbudil. Mně nezbývalo nic jiného, než nadávat, ať alespoň trochu zrychlí, ale pomohlo mi to? Ne. 

Konečně jsme teda přijeli k baru, přičemž já jsem se rychle odpoutala a chtěla jsem vylézt z auta.

"To se ani nerozloučíš se svým přítelem?" řekne rozespalým hlasem Harry. Jenom jsem ho políbila, protože na nic jiného nemám čas, ale Harrymu to očividně nevadí. Na nic nečekám a vyletím z auta. Najednou jsem ale na Harryho ruce zahlédla mou gumičku, která by se mi teď náramně hodila.

"Harry, vrátíš mi gumičku?" zeptám se a natáhnu k němu ruku, jako gesto, aby mi ji vrátil. Sice mu chvíli trvá, než si uvědomí, co po něm chci, ale nakonec mi jí dá do ruky.

"Díky," usměji se na něj přehnaně a potom bouchnu s dveřmi od auta. Jakmile Harry odjede, sepnu si vlasy tou gumičkou, protože jsem neměla možnost si je nějak upravit a vypadají příšerně, ostatně jako každé ráno. Ani s culíkem to není žádná paráda, ale lepší, než vlasy rozpuštěné.

Vlastně až teď jsem si uvědomila, že mám vypnutý mobil, proto ho po cestě do klubu zapnu. Hned na mě vyskočí několik zpráv od holek typu, kde jsem. Vletím do klubu, ale potom se hned zastavím a zůstanu stát jako socha. 

Holky sedí na baru a s naštvaným výrazem mě pozorují. Já na tváři vytvořím nevinný úsměv. Moc dobře vím, že jsem zklamala. Rozejdu se vpřed směrem k nim.

"Holky, já se moc omlouvám, ale tak nějak jsem zaspala," řeknu po cestě a z mého hlasu je slyšet, že mě to mrzí, což je pravda. Holky na to nic neřeknou, protože je předběhne Miriam, která se vynoří ze schodů.

"Viděla jsem, jak to tady dopadlo," spustí hned místo pozdravu, ale naštvaná není.

"To ovšem není naše chyba, že to tady vypadalo tak, jak to tady vypadalo. Nemohli jsme tomu nějak zabránit. A neříkej, že kdybys tady byla, tak by to tady taky tak nevypadalo," řeknu, ale jí se na tváři objeví úsměv.

"Mrzí mě, že jsem si takovou party nechala ujít," řekne s úsměvem. Holky se už na mě taky přestaly zlobit a pousmějí se. "El, nezapomněla jsi na to, že tady zase uděláme tvojí narozeninovou párty?" zeptá se mě. Jak bych na to mohla zapomenout? Moje narozeninové párty jsou tady kvůli holkám vždycky nejlepší a nejde na ně jen tak zapomenout. 

"Ty máš vlastně narozky už v neděli, proto bychom mohli tu párty uspořádat klasicky v sobotu," navrhne Sindy. Ovšem ani jedna z holek mě nenechá na to nic říct a hned to všechny odkývají. V sobotu se mi to hodí, proto nemám důvod protestovat proti tomu návrhu. 

"Tentokrát to bude mnohem větší párty, než všechny, které jsme tady měli, protože slavíš půlkulatiny," ozve se Tamara za barem. To jsem zvědavá, jak bude párty vypadat, až budu slavit kulatiny. Když holky tady tak pohromadě vidím, tak si uvědomím, že Wendy nepřišla ani dneska. 

"Miri, nevíš, co je s Wendy? Nedorazila ani včera bez toho, aby nás o tom informovala," řeknu o Wendy Miriam.

"Volala mi, že jí není moc dobře, proto nedorazila, ale já jsem vám to zapomněla říct. Je to vlastně moje chyba," vyjádří se k tomu Miriam. Vlastně jsem teď radši, že Wendy napsala Miriam, protože kdyby nepřišla úplně bez omluvení, tak by Miriam byla naštvaná víc, než já včera. 

"Čau všichni," vstoupí do klubu Lukas a Miriam se na tváři hnedka objeví úsměv od ucha k uchu. My tři na něj jenom mávneme, zatímco Miriam se k němu rozejde.