Destiny (Harry Styles ff.)

10

Susan se rozhodla, že musí vysvětlit Mikovi to, co o ní bulvár napsal. Skoro celou noc jsme si volaly a vymýšlely jsme, jak mu to říct tak, aby to co nejlíp pochopil a aby to nepochopil jinak. Susan zněla tak nervózně, až mě to překvapilo. Ještě nikdy tak nervózní nebyla. Vždycky je sebevědomá a klidná, až mě to uklidňuje. Já poznám, kdy je nervózní, ale vždycky se snaží být klidná. Takhle si pomáháme vždycky. Když jsem se vyloženě šla pohádat se Samem, protože jsem zjistila, že mě podvádí, Susan tam byla se mnou. Uklidňovala mě její přítomnost. Teď se budu snažit, aby jí uklidňovala moje přítomnost. Susan zjistila, že už to Mike ví a to jí zneklidňuje ještě víc. Susan čeká nálet od Mika, jako když já jsem byla ta, která udělala nálet na Sama. Nakonec to skončilo rozchodem, i když on nechtěl. Susan si to moc dobře pamatuje a doufá, že se to teď nestane jí. Je pravda, že tohle je stejná situace, ale nepravdivá. Dneska se u něj zastavíme a vysvětlíme mu to. Teda spíš Susan mu to vysvětlí, já budu jenom krycí křoví. Chtěly jsme pozvat ještě Harryho, aby mu to vysvětlil taky, ale z toho sešlo a navíc to bylo podle mě zbytečný. 

Navrhla jsem, že pro ní tentokrát přijedu já. Navíc by Mike náhodou mohl zahlédnout její auto z okna a to by nám už vůbec neotevřel. Takhle máme šanci, že nám otevře a my stačíme vrazit dovnitř. Mike není zase takový, že by nás dokázal se sprostými narážkami vyhodit. Ale zase má svojí hlavu a málokdo ho dokáže přemluvit. Jediný, kdo ho vždycky dokáže přemluvit, je Susan. Byla jsem taky u toho, když se poprvé poznali. No popravdě jsem to byla já, kdo jí donutil, aby za ním šla. Úplně do puntíku si to pamatuji. Byly jsme zrovna na nějaké party. Když jsem Mika uviděla, vsadila jsem se se Susan, že ho nedokáže sbalit. Už když jsem se sázela, věděla jsem, že prohraji. Susan to s kluky umí. Potom s ním někam zmizela a já jsem jí už celou noc neviděla. Druhý den mi napsala, že s ním chodí. Jak já jí v tomhle závidím.  Umí být tak přirozená, když mluví s kluky. Mluví s nimi, jako kdyby je znala už od mala.

Naštěstí mi tady máma nechala auto. Táty jsem se radši ani neptala. Máma taky nebyla moc ráda, ale nakonec ustoupila. Teď s rodiči není žádná řeč. Pořád se hádají a když konečně přestanou, tak každý někam odejde. Vlastně jsem měla štěstí, že jsem mámu vůbec zastihla doma. Nastoupím do auta a nastartuji motor. Vyjedu z naší příjezdové cesty a jedu směrem k Susaninýmu bytu. 

Přibližně za pět minut jsem tam. Myslela jsem si, že už na mě bude čekat před domem, ale nikdo tam nebyl, proto jsem vystoupila. Razila jsem si to ke dveřím, u kterých jsem zazvonila na zvonek se Susaniným příjmením.

"Už jdu," ozvalo se. Odstoupila jsem od dveří a dívala se, kdy se objeví na chodbě. Po chvilce jsem jí zahlédla. Ovšem dneska nevypadala jako vždycky. Dneska byla oblečená jenom v teplácích a obyčejným tričku. Vypadá to, že ani pořádně nespala. Vlastně ani neměla čas, když jsme si skoro celou noc volaly. Ale já jsem potom usnula, Susan asi ne. 

"Ahoj," řekla jsem, hned jak otevřela dveře a objala jsem jí. 

"Ahoj," řekla, ale zněla bez energie a klepala se. Takhle jí fakt neznám. 

"To bude dobrý. V hlavě máš scénář, jak mu to říct. Víš, co na něj platí," uklidňovala jsem jí.

"Debilní bulvár!" našla v sobě Susan hněv.

"Tak pojď," řekla jsem a vedla jsem jí k autu. Společně jsme si sedly a vyjely jsme.

"Teď by nám tak scházelo, aby nebyl doma," promluvila Susan, skoro když už jsme byly u jeho bytu.