Destiny (Harry Styles ff.)

43

V letadle jsme proseděli čtrnáct hodin. Při cestě se nic zajímavého nestalo, proto je zbytečné více ji rozebírat. Jsem akorát trochu malátná, protože jsem poprvé v životě zažila tzv. pásmovou nemoc.

Všechna média nejspíš věděla, že Harry přiletí do LA, proto na nás na letišti čekalo překvapení v podobě fotografů a ukřičených holek. Jelikož jsem nebyla ve své kůži, tento šok mě ještě víc rozhodil. Všude okolo sebe jsem slyšela jenom zvuky fotoaparátů. Dokážu si představit všechny ty články a hlavně fotky, na kterých budu vypadat jako smrtka. Fanynky křičely na Harryho, aby se s nimi vyfotil. Harry mi po celou dobu prchání ven z haly pevně držel ruku, až jsem měla pocit, že mi ji za chvilku rozdrtí. Toto zdání jsem měla pouze kvůli mé unavenosti. 

Harry mě po chvilce chůze odšoupl na druhou stranu, abych nemusela kráčet vedle toho velkého hloučku lidí. Na druhé straně po Harryho boku to bylo přeci jenom klidnější. Vůbec jsem nezvedla hlavu.

Fanynky řvaly čím dál víc, ale Harry se vůbec nezastavil, dokonce ani nezvedl hlavu. Když jsem ale zaslechla své jméno, které následovalo hned po hlasité nadávce a které vyšlo z pusy jedné holky, jako lusknutím prstů jsme s Harrym nastejno zvedli hlavu směrem, odkud nadávka přišla. Očima jsem šmátrala po hloučku holek, ale tu fanynku, která nadávku vykřikla, jsem logicky najít nemohla. Radši jsem ji ani nechtěla vidět. Harry si mě k sobě automaticky blíž přimáčkl. 

Strašně se mi ulevilo, když jsem nastupovala do auta a od všech těch lidí jsem odjela.

"Proč jsi se s nimi nevyfotil?" prolomila jsem po chvilce jízdy a po mém vzpamatování hrobové ticho, jež v autě panovalo. 

"Proč bych se s nimi měl fotit, když na tebe řvali nadávky?!" opáčil mi Harry docela naštvaným hlasem. 

"Ale ony za to nemůžou," snažila jsem se ty holky bránit, i když mi některá z nich ublížila. 

"Jsou do tebe zblázněné a když po tvém boku vidí jinou holku, je to pro ně rána. Berou to stejně, jako kdybys jim byl nevěrný. A navíc na mě zařvala jenom jedna holka. Ty ostatní za to nemohou. Protože ses ani nezastavil, tak si potom všechny holky myslely, že tě odtamtud táhnu pryč." Harry na to nic neřekl.

Má slova se dneska potvrdila, protože vyšlo několik článků, kde mě rozebírají. Jeden titulek zněl: FANYNKY JSOU NAŠTVANÉ NA HARRYHO STYLESE. NA LETIŠTI SE S NÍM CHTĚLY VYFOTIT, ALE ON SE ANI NEZASTAVIL A MÍSTO TOHO S ELIZABETH ADKINS PÁDIL PRYČ. TAKHLE SE STYLES OVŠEM NIKDY PŘEDTÍM NEZACHOVAL, JEHO (NE)ZNÁMÁ DÍVKA HO STRAŠNĚ MOC ZMĚNILA!!!

Samozřejmě že mě tento titulek rozhodil, ale vůbec ho neberu vážně. Nenechám si přeci zkazit krásný první den v Los Angeles. Z jetlagu jsem se už vyspala. Včera jsem hned padla do postele a byla jsem ráda, že jsem se k ní vůbec doplazila. Neměla jsem tedy možnost prohlédnout si Harryho dům, do kterého si mě přivedl. 

Harryho, sedícího u stolu s hlavou schovanou v dlaních, najdu v kuchyni. Když si mě všimne, trochu sebou cukne. 

"Dobré ráno. Děje se něco?" zeptám se starostlivě. Takhle zhrouceného jsem Harryho ještě neviděla.

"Vůbec jsem nespal. Nemohl jsem usnout. Přemýšlel jsem."

"A nad čím jsi přemýšlel?" zeptám se tázavě. 

"Asi jsme náš vztah měli co nejdéle tajit," Harry se přestane opírat o lokty, protože celé paže položí na stůl. 

"Ale vždyť jsme to tajili."

"Jo??? Hned po dvou měsících našeho vztahu jsme se společně ukázali venku," vyjede po mně Harry. Já se nezaleknu. Sednu si ke stolu vedle Harryho a svou dlaň položím na jeho ruku. 

"Teď tě všichni pomlouvají. Je to moje chyba," Harry frustrovaně sklopí hlavu. 

"Mně to nevadí..."

"Samozřejmě že mě to užírá, ale zase tak moc mi to neubližuje," dodám, když uvidím, jakým stylem se na mě Harry podíval. 

"Ale prosím tě," vyvrátí má slova Harry nevěřícně. 

"Každému musí vadit, když na něj všichni řvou a nemá ani trochu soukromí," řekne Harry vážným hlasem.

"S tou dovolenou jsem měl chvilku počkat. Nechtěl jsem, aby ses přede všemi musela schovávat. Chtěl jsem, abys měla normální život, který jsi doposud žila. Chtěl jsem být tvým obyčejným přítelem, který se nemusí skrývat. Teď jsem si ale uvědomil, že to byla chyba. Všude jsme měli chodit odděleně..."

"Jak jako odděleně?" chci, aby mi to trochu upřesnil.

"Měla jsi letištní halou projít těsně přede mnou a tak..."

"Ale v tom případě jsme si neměli chodit prohlížet Benátky," vložím se do toho. Harry nic neřekne a zase sklopí hlavu.

"Mě by nebavilo chodit všude bez tebe," stisknu Harryho ruku.

"Už jsem ti říkala, že tyto rozruchy jsou součástí tvého života a pokud s tebou chci žít, musím si na to všechno zvyknout, což se mi už podařilo. Pravda, ta nadávka mě rozhodila, ale teď už vím, že mám od fanynek čekat i tohle." 

"Asi bych měl napsat na Twitter, že ta, která nemá ráda mé blízké lidi, automaticky přeci nemůže být moje fanynka. Všichni by byli rádi, že jsem něco konečně po půl roce tweetnul," Harry se uchechtne. 

"Nech to být. Ještě víc bys to rozmazával," odporuji hned.

"To, že ti nadávají, mě štve víc než tebe samotnou. Já si na to nedokážu zvyknout."

"Tak ty narážky neposlouchej. Prostě je ignoruj stejně jako já. Bulváry určitě píšou mnoho horších článků, které ti víc ubližují a s těmi se vypořádáváš, tak se dokážeš vypořádat i s těmito články," propletu si s Harrym prsty. Doufám, že jenom tímto ho alespoň trochu dokážu uklidnit. 

"Tohle jsou ty nejhorší články, chápeš to? Vyčítám si, že jsem tě do tohoto dění zatáhl," Harry stále neustupuje. 

"Ty za to nemůžeš, nezatáhl jsi mě do toho schválně." 

"Nebudu se schovávat, Harry. Chci se s tebou procházet městem ruku v ruce a vozit se s tebou v autě. Všichni jsou pro mě vzduchem. Existuješ tu se mnou jenom ty. Nechci nic tajit. Ať se do mě klidně pouští, já vše budu ignorovat," dodám po kratším odmlčení. Čekala jsem totiž, že Harry na mou předchozí větu něco řekne, ale nevyšla z něj ani jedna hláska. 

"Do LA jsem musel přiletět dřív z toho důvodu, že zítra jsou Billboard Music Awards a já na nich s kluky musím být, protože tam budeme zpívat. Chtěl bych tedy, abys tam šla se mnou, pokud s tím budeš souhlasit a dokážeš se připravit na všechny kraviny okolo," ze začátku jsem si myslela, že Harry změní téma, ale nestalo se tak. Zarazila jsem se. 

"Nebo tam prostě nepůjdu a všechno zruším," promluví Harry, když spatří, jak jsem znervózněla.  

"Musíš tam jít, když už jsme dřív přiletěli z Benátek. A kvůli mně už nic nezrušíš, to ti nakazuji!" nařídím mu jako máma. 

"A půjdeš tam se mnou?" připadá mi, že Harry znervózněl taky. 

"Ale já nemám šaty," Harry si docela oddechl, když slyšel můj problém. 

"To samozřejmě zařídím," Harrymu se dnes poprvé na tváři objeví úsměv. 

"Tak potom tedy půjdu," usměji se. 

"V tom případě dnes pojedeme vybírat šaty," rozhodne Harry. Já se zasměji. Nečekala jsem, že někdy z Harryho úst uslyším Susaninu oblíbenou větu.