Destiny (Harry Styles ff.)

15

Harry zastaví před klubem, přesně tam, kde stál i předtím, když mě vyzvedával z práce. Sice se tady stát nesmí, ale Harry si zákazu určitě musel všimnout, protože zastavil přesně čelem ke značce. Prostě se s tím nepáře. Miriam mi několikrát říkala, že mohu parkovat přesně před klubem, ale já stejně jezdím většinou autobusem. Takže to, že Harry zastavil před vjezdem do klubu jí určitě vadit nebude a navíc tam jdeme jenom na skok. Odpoutám se a i s taškou, ve které mám všechny papíry, které po mně Miriam chtěla, vystoupím. Doufám, že jsem v tom spěchu vzala všechny papíry, které jsem měla na stole, ale myslím si, že asi jo. Harry vystoupí taky, sice jsem mu říkala, že může zůstat v autě, protože jí to tam jenom donesu, ale řekl, že půjde se mnou. Rychle vstoupím do klubu. Mé uši zasáhne obvyklá hlasitá hudba. U baru potkám Sindy a Wendy čekat, až jim Tamara namíchá koktejly nejspíš pro stůl pět, u kterého sedí skupinka holek. Takhle dopoledne tady moc lidí nebývá, lépe řečeno nikdo. Tyto holky jsou výjimka. Několik lidí se sem přižene až k večeru a večer se to tady vždycky rozjede. Nebo je to taky tím, že já tady moc dopoledne nebývám, proto nevídám na vlastní oči, jak to tady vypadá, ale slyšela jsem to od Miriam. Tamara si mě hned všimne a klasicky na mě mávne. Takhle to děláme vždycky. Většinou se sem jenom takhle přiženu a zase hned zmizím. Myslela jsem si, že Miriam na mě bude čekat u baru s tím blbečkem, kterého chceme vyhodit, ale nikde je nevidím. 

"Holky, nevíte, kde je Miriam?" spustím hned, jak se k nim přiženu.

"Měla by být v kanceláři s tím novým sexoušem, ale teď bych tam radši nechodila," odpoví hned Sindy, přičemž druhou půlku věty zašeptá, abych to slyšela jenom já. Ale holky to stejně slyšely nebo si to domyslely, protože se potichu zasmály. Mně to hned dojde.

"Koktejly na pětku," zahlásí Tamara. Tamara je tady téměř nová, ale vede si dobře a s holkami si hned utvořila kamarádský vztah. Wendy hned naskládá tři skleničky na tác a rozejde se směrem ke stolu pět, kde už jí zpozorují ty holky. 

"Ale kohopak ty tady s sebou máš?" nespouští Sindy pohled z Harryho. 

"Holky, Harry. Harry, toto je Sindy a Tamara," představím je a když řeknu jména, ukážu na toho dotyčného. 

"Těší mě," řekne Harry a podá si s nimi ruce.

"Harry Styles!!!" řekne překvapeně Wendy, která se najednou objeví vedle nás a potřese si s Harrym rukou. 

"Toto je naše Wendy," řeknu a zasměji se stejně jako holky. Říkáme jí naše Wendy, protože je nejsplašenější z nás a bez ní by to tady určitě nebylo ono. Vlastně toto spojení jednou pronesla Miriam a od té doby jí tak říkáme všichni. 

"No Eli, já koukám..." nechá to otevřené Tamara. Pochopila jsem z toho, že speciálně u mě nečekala, že si někoho najdu. Ale já jsem nepronesla, že spolu chodíme, asi si to domyslela.

"Můžu vám tady nechat papíry pro Miriam, když tam nemůžu jít?" zeptám se. Normálně bych počkala a čekání zabila klábosením s holkami, ale teď chvátám. 

"No ona s tebou chtěla mluvit," odpoví mi Sindy. 

"Tak já tam prostě zaklepu," řeknu.

"No..." odkašle si Wendy.

Ještě chvilku čekám, jestli se ještě nějaká z nich ozve, ale to se nestane. Proto se rozejdu nahoru po schodech a zamířím ke dveřím Miriaminy kanceláře. Těsně před uchopením kliky zaklepu. Zaposlouchám se, jestli uslyším něco, co by naznačovalo, že si to tam rozdávají. Neozve se nic, co by mi dalo povolení ke vstupu. Ale ozve se hlasitý Miriamin řev. Už teď vím, že řve na toho blbečka, to pochytím ze slov, které zřetelně uslyším. Prostě chytnu za kliku a otevřu dveře. Teď mi nebrání nic v tom, abych mohla normálně vstoupit. Naskytne se mi pohled na Miriam, která stojí u toho blbce a řve na něj. Ten ale vypadá, že se jen tak nehodlá vzdát. Za ní sedí na Miriamině oblíbeném křesílku nejspíš Lukas. Z prvního pohledu musím uznat, že je vážně sexy. Mimochodem je to blonďák. To už něco znamená, protože na to křeslo jen tak někoho nepustí a navíc o Miriam všichni víme, že má slabost pro blonďáky. Hned, jak uslyší zvuk zavírajících se dveří, všichni přesunou zraky na mě. Narušila jsem výslech.