Destiny (Harry Styles ff.)

5

Stejně jako Susan si připadám jako v krásném, dlouhém snu, z kterého se za žádnou cenu nechci vzbudit. Marně se snažím zjistit, co je výjimečné na čtyřiadvacetileté ženě, která ještě ke všemu bydlí s rodiči, za což je mi trapně. Už bych si měla najít nějaký byt. Jo možná tohle je na mně výjimečné.

Nedočkavě si poklepávám nohou, zatímco čekám na zastávce, až mi pojede autobus, který jezdí k Hide Parku. Sice mi říkal, že by mě mohl vyzvednout u mě doma, ale nechci, aby mě musel hned při našem prvním oficiálním setkání vyzvedávat u mě doma. Nejsem přeci žádná hvězda, proto si vystačím s autobusem, stačí, že mě vůbec poveze.

Konečně zahlédnu, jak autobus míří k zastávce. Když zastaví nastoupím do něj a jdu si sednout. Cítím, jak se mi tep zvyšuje. Samozřejmě, že jsem se doma musela trochu zkrášlit, ale na modelky rozhodně nemám. Oblékla jsem se do mého nejlepšího "modelu", který jsem ze skříně vyštrachala a vzala si pohodlné boty. Jsem připravená na všechno.

Z domu to mám čtyři zastávky do Hide Parku, což považuji za blízké místo k setkání. Zrovna dneska nebylo volné ani jedno auto, ale když se tak zamyslím, asi bych stejně autem nejela.

Když autobus zastaví na zastávce u Hide Parku, vystoupím a rozhlížím se kolem sebe, jestli ho náhodou nezahlédnu už tady. Naštěstí ne. V ruce svírám můj mobil, kdyby mi náhodou zavolal, kde jsem. Rozhodnu se, že popojdu ještě trochu blíž  k parku. Srdce mi bije jako o závod. 

Najednou uvidím jak přede mnou zastaví černé Audi. Když se stáhne okýnko, zahlédnu Harryho obličej.

"Sedej!" nakáže mi.

Obejdu auto a sednu si na místo spolujezdce. Cítím na sobě jeho pohled, proto se s povytažením obočí na něj podívám.

"Sluší ti to," řekne s úsměvem.

"Děkuju," řeknu a cítím, jak se červenám.

Pohled přesměruje ode mě na silnici a rozjede se. 

"Ještě než pojedeme pro tvou kámošku, tak tě někam vezmu," oznámí mi po chvíli.

Po chvíli zastavíme u stánku se zmrzlinou. Harry vystoupí a otevře mi dveře. 

"Tak pojď..." řekne s úsměvem a ruku mi položí okolo pasu.

"Harry, říkali jsme si, kdy tě tady zase uvidíme," řekla starší žena ve stánku. "Jako vždycky?" dodá.

"Jako vždycky," řekne Harry.

Po chvilce nám podává kornouty se zelenou zmrzlinou. Když to uvidím zatvářím se podivně. Harry mě vede ke stolečku a odtáhne mi židli. Já si na ní sednu a on si sedne naproti mně.

"Mátová zmrzlina, na kterou chodím skoro každý den už od mala," vysvětlil mi to. 

Ochutnala jsem a zatvářila jsem se překvapeně. Na jazyku jsem ucítila úžasnou chuť máty. 

"Wow," ozvala jsem se po dlouhé době.

"Chutná?" zeptá se mě.

"Nedivím se, že jsi tady skoro každý den," řeknu.