Destiny (Harry Styles ff.)

55

Dva měsíce uběhly jako voda a mé břicho se nepatrně zvětšovalo. S Georgiou jsme se sbližovaly čím dál víc. Naše vzájemná důvěra došla do bodu, kdy už jsme si mohly říct naše životní příběhy. Já jsem jí řekla všechno, co se mezi mnou a Harrym stalo. Georgia mě podpořila a vylučovala, že bych udělala něco špatně. Nevyčítala mi ani to, že jsem se rozhodla můj a Harryho vztah ukončit moc rychle. Vysvětlila mi, že v tu chvíli jsem udělala, co jsem pokládala za správné, a že bych si neměla nic vyčítat. Ujistila mě i v tom, že se všechno ještě může zachránit a že je to na dobré cestě. Přeci jen mě Harry ubytoval ve svém domě, takže mi musí hodně věřit, mít o mě starost a jistotu, že jsem v bezpečí. V hlavě mi blikla myšlenka, že to dělá jenom kvůli nenarozenému dítěti, ale tuhle váhavost jsem Georgie neřekla. 

Postupem času mě ale utvrzovala v tom, že to mezi námi zase bude v pořádku a že se všechno dostane do starých kolejí. Až se nám narodí dítě, budeme tak šťastnými rodiči, že na vše, co se mezi námi stalo, zapomeneme. Prý jí mám věřit, neboť se jí něco podobného stalo též, tudíž to má odzkoušené. 

Jednou, když venku bylo příšerně a pršelo snad celý den, jsme si udělaly čaj a znovu jsme si povídaly o vážných věcech. Tentokrát mi řekla svůj příběh Georgia. A musím říct, že byl zajímavý. Celou dobu jsem ji poslouchala a celý její život se mi zaryl hluboko do srdce. Řekla mi, že též měla nějaké nesrovnalosti se svým manželem. Často se hádali o tom, jestli to náhodou neuspěchali a nevzali se moc brzy. Jelikož její manžel pracoval v zahraničí, hádali se o tom, kde by měli bydlet a žít. Georgia s ním zpočátku všude jezdila, ale poté zjistila, že by neměla zanedbávat své povinnosti, protože ji vyhodili z práce. Georgia se vrátila do Londýna, ale její manžel zůstal v Americe. Tehdy se prý málem rozvedli. Georgiin manžel si ale uvědomil, jak moc jí miluje a že by jí měl začít dávat přednost před svou prací. Vrátil se tedy do Londýna a všechno si mezi sebou ujasnili. Manžel si našel práci v Londýně, tudíž už nemusel jezdit do zahraničí, a jejich vztah se stmelil miminkem, které se jim narodilo. Celkově mají tři děti, které jsou už ovšem dospělí a vedou úspěšné životy. S manželem jsou do sebe stále zamilovaní a navzájem si pomáhají. Kéž bych takovýto šťastný život měla i já.

Nastaly Vánoce, ale ani v tento výjimečný den Harry nepřijel. Náš vztah se za ty dva měsíce nijak neposunul, pořád nejsme ani v polovině pomyslné přímky zamilovanosti. Čekala jsem, až přijede a až si budeme moct všechno vysvětlit osobně. Doufala jsem, že to měl stejně, tudíž jsme si do telefonu ještě nic důležitějšího neřekli. 

"Vy jste přišla, Georgio?" vytřeštila jsem oči, když jsem ji spatřila v kuchyni. 

"A proč bych neměla přijít?" zvedla na mě oči a vypadala zmateně.

"Vždyť jsou Vánoce. Měla byste být doma se svou rodinou," vysvětlila jsem jí to. 

"Ne ne, já musím být tady," zavrtěla hlavou.

"A proč? Já to tu zvládnu," protestovala jsem.

"Ale co kdyby se Vám něco stalo? Bude to moje chyba, protože jsem tu nebyla a nepomohla Vám, což byla má povinnost."

"Nic se mi nestane, Georgio. Nejsem přece malé dítě." 

"Elizabeth, já tu musím být," Georgia se ani nepohnula.

"Já Vám říkám, že nemusíte. Vaše rodina Vás potřebuje víc. Běžte domů a užijte si s nimi pár společných chvil. Kdyby se mi něco stalo, tak to bude na mě, protože jsem Vás poslala domů. Ale nebojte se, nic se mi nestane, to Vám slibuji. A teď už běžte," popadla jsem ji za ramena a táhla ji ke dveřím.