Destiny (Harry Styles ff.)

57

Další dva měsíce nebyly ničím zajímavé. Všechny dny mi přišly až moc podobné. Ráno jsem vstávala v osm hodin, Georgia mi už chystala snídani, se kterou jsem jí obvykle pomáhala. Jela jsem do práce, kde jsem byla do tří hodin odpoledne. Poté, co jsem přijela domů, jsem s Georgiou probrala svůj den a až v osm hodin večer odešla, padla jsem do postele a spala jako zabitá. Tak asi takto vypadaly mé dny v uplynulých dvou měsících. 

Právě jsem četla knihu, přičemž jsem si ohřívala nohy o plápolající oheň v krbu. Zvedla jsem hlavu, když se domem rozezněl zvonek. 

"Já tam skočím," zavolala na mě Georgia, když spěchala ke vchodovým dveřím otevřít. 

"Děkuji," zvolala jsem nazpátek s úsměvem. Od této chvíle jsem se už nedokázala soustředit na psaný text v knize. S nastraženýma ušima jsem poslouchala, jestli nezaslechnu nějaký hlas a podle toho poznám, kdo nás přišel navštívit. Tipovala jsem to na Susan, ale když jsem zaslechla mužský hlas, tak jsem se zarazila. Bylo to i tím, že jsem ten hlas moc dobře znala. Srdce se mi rozbušilo a popadla mě nervozita. Měla bych jít ke dveřím nebo by měl přijít on ke mně do obýváku? Jak bych měla začít konverzaci? Měli jsme si toho totiž hodně vysvětlit, ale absolutně jsem nevěděla, jak bych si představovala rozhovor čekající nás. 

Nezapomněla jsem si rozečtenou stránku založit záložkou a potom jsem knihu zaklapla. Nohy jsem sundala z vyvýšeniny u krbu, zatímco jsem knihu pokládala na konferenční stolek. Postavila jsem se a přitom jsem si své bříško zakryla županem. Několikrát jsem se zhluboka nadechla a vydechla s vědomím, že bych se chtěla zklidnit, ale naopak jsem se ještě víc rozhodila. Pomalým krokem jsem se rozešla pryč z obýváku. Předtím než jsem vkročila do haly, ve které Georgia a host stáli, jsem se zaposlouchala do jejich rozhovoru, abych vytušila chvíli, kdy bych je mohla vyrušit svým příchodem. Když nastalo ticho, zarazila jsem se a zjišťovala, jestli mě náhodou nespatřili. Naštěstí pokračovali ve své konverzaci, která se mimochodem týkala mě, což mi nebylo moc příjemné. Už jenom proto jsem se k nim chtěla přidat. Vůbec jsem se nerozmýšlela a přestala jsem hledat vhodnou chvíli na ukončení jejich rozhovoru, prostě jsem vkročila do haly. 

"Harry?" dávala jsem si záležet na překvapeném tónu, aby to vypadalo, že jsem neodposlouchávala a nepoznala, že sem přišel zrovna on, jenom podle jeho hlasu. Harry i Georgia se zarazili a oba dva se na mě otočili. Přitáhla jsem si župan blíž ke svému tělu a ruce jsem si založila na hrudi. Harry se na mě usmál, ale nic neřekl. Snažila jsem se vypadat sebevědomě i přesto, že mě jeho úsměv a jeho přítomnost dost vyvedly z rovnováhy. Georgia trochu poodstoupila a tím pádem mi umožnila pohled na puget růží v Harryho rukou. 

"Georgio, dneska už máte odpracováno, proto můžete jít domů. Zítra Vám zaplatím," Harry mluvil na Georgiu, ale očima zkoumal každý bod mého obličeje.

"Dobře," vyšlo z Georgii. Popadla svůj kabát, který na sebe rychle hodila a vklouzla do bot, jak nejrychleji uměla. 

"Nechvátejte, Georgio," pobídla jsem jí prosebným hlasem, protože už jsem se nemohla dívat na to, jak chvátá, aby nám tu nepřekážela. 

"Na shledanou Elizabeth, pane Stylesi," koukla na každého z nás zvlášť a vyšla z vchodových dveří. Po Georgiiným odchodu jsme na sebe s Harrym beze slova koukali. Ani jeden jsme nemohli uvěřit, že před námi opravdu stojí ten, se kterým jsme se naposledy hrubě pohádali. Očima jsme skenovali toho druhého od hlavy až k patě. Docela mě to znervózňovalo a chtěla jsem toto trapné ticho rozbít, ale nevěděla jsem jak. Zmerčila jsem, jak se Harryho pohled zasekl na mém viditelně vypouleném bříšku a pak už se pomalu rozešel ke mně. Šel tak opatrně, až se mi zdálo, že se bojí, aby mě svým krokem neodlákal pryč. Zastavil se docela blízko u mě, mohla bych říct, že naše těla odděloval pouze puget v Harryho ruce. Zpozorovala jsem Harryho volnou dlaň, jíž se chtěl dotknout mého boku, ale ihned si to rozmyslel a ruku stáhl zpátky ke svému tělu.