Destiny (Harry Styles ff.)

46

Sedím na pohovce a poslouchám příjemné tóny klavíru. Oči mám upřené na Harryho, který na něj hraje. Sleduji, jak mu prsty běhají po klávesách. Nepoznám, jakou skladbu právě poslouchám, ale musím uznat, že zní dobře. A nejen proto, že ji na klavír hraje Harry, prostě v sobě má nějaké kouzlo. Občas se mohu soustředit na rychlou melodii, poté přejde do klidné, až uspávací, pomalé hudby. Už tady takhle sedím přes pět minut, ale rozhodně nechci, aby to skončilo. Dokázala bych to poslouchat věčnost. Tato skladba mě dokázala odreagovat a konečně nemusím na nic myslet. 

Po chvíli jsem se rozhodla, že bych vše chtěla vidět blíž. Přisednu si k Harrymu na židli a hlavu položím na jeho rameno. Svůj zrak upřu na jeho prsty. Nyní v místnosti znějí pouze pomalé tóny. Píseň skončí, což mě docela rozhodí. Chtěla bych ho poprosit, aby zahrál ještě něco, ale momentálně ze sebe nedokážu vydat ani hlásku. Harry pravou rukou zahraje tři tóny a já to pozorně pozoruji. Potom ruku zase odendá a hlavou kývne na klavír. Moc dobře vím, co po mně chce. Svou pravou ruku položím na klávesy a zopakuji směsici tónů. Harry se usměje a zahraje další tři tóny. Nyní jsem si už trochu jistější, a proto to po Harrym zopakuji ihned. Takhle se to opakuje asi pětkrát. Nakonec Harry zahraje delší melodii. Poté zase pohlédne na mě. Zatvářím se zděšeně. Neměla jsem možnost si to zapamatovat. Když Harry zahlédne můj výraz, krátce se zasměje. Poznám, že ani on nečekal, že bych po něm tuto melodii dokázala zopakovat. Zasměji se i já. 

Přetočím se k němu hrudníkem a své rty přitisknu na jeho. Harryho ruku ucítím na svých zádech. Já mu své ruce položím na ramena a za krkem je spojím, čímž si ho přitáhnu blíž. I teď mám pocit, jako by mě to nabíjelo. Líbáme se čím dál vášnivěji. Rukou zajedu do jeho rozčepýřených hebkých vlasů. Aniž bych rozpojila naše rty, dostanu se obkročmo na jeho klín. Maximálně se na něj nalepím. Chci víc, proto jednu svou ruku přesunu z jeho vlasů na knoflíčky jeho košile. Nemotorně se mi podařil rozepnout první knoflíček. Chystala jsem se rozepnout i druhý, ale najednou se domem rozdrnčel můj mobil. Oba dva jsme se leknutím zarazili. Frustrovaně vydechnu a začnu se rozmýšlet, jestli mám hovor zvednout nebo ne. Jelikož mám mobil položený na konferenčním stolku, nevidím na displej, a tudíž nevím, kdo volá. Snad to nebylo důležité, protože jsem se rozhodla, že to nezvednu. Po chvilce telefon přestal zvonit. 

"Radši jsi to měla zvednout," vyčte mi Harry. Pozdě.

"Mám něco důležitějšího na práci," řeknu s úšklebkem. Harrymu se na tváři objeví stejná grimasa jako mně. Tentokrát mi rty přilepí na krk. Upínám se pouze na to, jak po mém krku putuje až nahoru. Moc dlouho to ale netrvá, protože ho znovu zarazí můj vyzvánějící telefon. Vypadá to, že mi někdo opravdu potřebuje říct něco důležitého. Hlavu položím na Harryho rameno. Vůbec se mi tam nechce jít. 

Slezu z Harryho a dobelhám se k telefonu. Ještě víc by mě naštvalo, kdyby mobil najednou přestal zvonit, protože ho už zvedám ze stolku. Když spatřím Susanino jméno, vypěním. To jsem mohla tušit. Zase se mě potřebuje zeptat na to, jak se mám v Los Angeles. Už dlouho nevolala. Naposledy mě sháněla před pěti dny. Ona většinou volá každý druhý den, takže jsem čekala, že to jednou přijde a zase ze mě bude chtít všechno vypáčit. Čekám, jak se mnou bude kecat o předávání cen a bude rozebírat moje šaty.

"Susan!" vybouchnu do telefonu po zvednutí hovoru. 

"Ruším tě?" ozve se zaraženě Susan. Rozhovor začala neobvykle. Většinou na mě hned spustí a zavalí mě milion otázkami. Možná jsem na ni vyjela až moc prudce, což ode mě určitě nečekala.