Zlodějka mysli

Kapitola šedesátá pátá

V rohu tělocvičny se proti sobě postavíme. Rozhlídnu se po ostatních. Všichni stojí naproti sobě a nevědí, co dělat. Jsem si jistá, že Seb nebo Ren by holku neudeřili. Takže se nejistě na Rena podívám. Já taky Rena neudeřím. Co si budem, stejně bych nevyhrála.  Stejně nemám šanci. Tohle mi příjde vrcholně nefér. Jak pro kluky, tak pro holky. Když kluk vyhraje, tudíž zbije holku, tak je to hajzl. Když holka vyhraje, tak je celkem jasné, že ji kluk nechal. Nikdo se k ničemu nemá. 

,,Bude něco?!" ostře vykřikne Ray a všechny nás zpraží pohledem. 

,,Muž, který udeří ženu je chudák" řekne neznámý kluk. Všichni pokývou na souhlas. 

,,Řekl jsem, že jste si všichni rovni" odbude ho bratranec. 

,,Ale..." 

,,Nechci nic slyšet" zasyčí vztekle. 

,,Dobře" kluk si s kamennou tváří jde sednou na žíněnku. Ray očividně vyvedený z míry vyjeveně kouká. 

,,Co to děláš?!" přejde k němu. 

,,Nic" pokrčí rameny. ,,Nebudu bezdůvodně ubližovat holce" 

,,Takže budeš radši bez večeře?" Ray mi připomíná divoké zvíře zahnané do kouta. Neví, co má dělat. A tak nám všem zruší večeři. To je asi to poslední, čeho se bojíme. 

,,Klidně" lhostejně odpoví. Mám potřebu mu zatleskat. Podívám se na Rena naproti mně. A poté na Seba. Jdou si sednout k tomu klukovi. Stávka už při první hodině. Řekla bych, že Ray nebude trenér roku. S černovláskou téměř nastejno založíme ruce na prsou. 

,,Nechci nějak rýpat, ale přijde mi, že tady máte trochu stávku, pane" její hlas je hluboký a melodický. Mám pocit, jako kdyby mě uspávala. Najednou se mi chce se vším souhlasit. Zatřesu hlavou. 

,,No nepovídej" jedovatě se na ni osočí Ray. 

,,Povídám, pane" nenechá se. I když mu odporuje, pořád je její hlas neskutečně uklidňující. Nemůžu moc přemýšlet. Jako kdybych měla zamlženou mysl. Opět zmateně zatřesu hlavou. Seb si toho všiml a opatrně přešel ke mně. 

,,Si v pohodě?" otáže se. 

,,Jo, já jenom... ale to nic" usměju se. Zhluboka se nadechnu a poté vydechnu. Ray nás znechuceně pozoruje. Jako kdyby jsme byli nějaký hmyz, který je třeba vyhubit. Jsem zvědavá, jak chce tohle řešit. 

,,Co máš za schopnost?" zeptám se černovlásky. 

,,Jsem ovládač" pokrčí rameny. 

,,A co to přesně znamená?" dá mi neskutečnou práci, abych tohle ze sebe dostala. Mám pocit, jako kdyby mě někdo nadopoval prášky na spaní. 

,,Lidi dělají, co chci. Uspím je a nebo otupím. Se vším souhlasí, vše udělají." už to nevydržím s spadnu na kolena. 

,,Callo!" vykřiknou Ren a Seb nastejno. Sebastian je u mě blíž, takže mne stihne zachytit jako první. 

,,Jsem v pohodě" prohodím a klíží se mi oči. Černovláska si asi konečně uvědomí co dělá a jde ode mě dál. Když je daleko pár metrů, konečně se vzpamatuji. Postavím se na nohy a podívám se na ni. 

,,Promiň" 

,,V pohodě" zazubím se na ni. Asi ještě neumí svou schopnost moc ovládat.Znám to. ,,Umíš své schopnosti ztlumit?" 

,,Jo. Já už je ztlumený mám" usměje se jemně. Seb je po mé pravici a Ren po mé levici. 

,,Kluci, jsem v pořádku. Nic mi není" usměji se na ně a stisknu jim paži. Oba mě pustí a přitom se na sebe dost zle koukají. Nechce se mi je teď řešit. ,,Tak pojď zase sem, zkusíme to znova" opatrně se ke mně přiblíží. Když už je skoro u mě, ucítím jemný tlak, ale ten se dá v pohodě vydržet. 

,,Dobrý?" zeptá se. 

,,Jo" ukážu zuby v přátelském úsměvu. ,,Jak se jmenuješ?" proč mám pocit, že tuhle větu tady pořád říkám jenom já? 

,,Tiffany" konečně první člověk, který mi neřekl číslo. ,,Ale říkej mi Tiff" 

,,Jasně, Tiff" strčím do ní ze srandy. Teprve teď si zase uvědomím, že na nás už dlouho nepromluvil náš milovaný dozorce. Rozhlídnu se po tělocvičně. S někým telefonuje. Ten neznámý kluk sedí pořád na žíněnce, já stojím s Tiff, Sebem a Renem uprostřed tělocvičny a ty dvě holky v rohu.  Všichni ho, až na Rena se Sebem, ty se zarytě koukají na sebe, pozorujeme. Konečně telefon zaklapne. 

,,Pro dnešek končíme" oznámí a odejde. 

Ahojky, takže jsem se rozhodla takhle. Až budu chtít, a počítám okolo té 80. kapitoly, tak příběh na měsíc "skončím". Prostě si dám měsíc pauzu a promyslím, jak dál. Bude to pořád jedna knížka, ale asi to nazvu třeba "Druhá část" nebo tak něco, to se ještě uvidí :) Pak začnu zase normálně psát dál. Jenom abysme od toho měli všichni chvíli pauzu. Napište mi, co si o tom myslíte :) Mimochodem na tuhle kapitolu nejsem vůbec pyšná. Moc se mi nelíbí, jak jsem tady zformulovala věty, ale nemám už sílu to přepisovat, protože jsem neskutečně unavená. Dobrou noc