Zlodějka mysli

Kapitola čtyřicátá sedmá

,,Počkej Callo" Arctur mě chytí za ruku. Následně kývne na Kraze. Ten ke mě přijde, chytne se mě a zmizíme. Arctur znova otevře dveře a podívá se na děvče s chlapcem. ,,Zapomněl jsem jim sem donést jídlo. Mohli byste pro něj prosím dojít do kuchyně? Já to tu mezitím pohlídám." usměje se na ně můj dozorce. Jakmile dvojice uvidí náznak nějaké lidskosti, tak začnou horlivě kývat hlavou.

,,Jistě, jistě, pane" melou jeden přes druhého.

,,Tak utíkejte a nechte mi tu klíče" opět Arctur roztáhne rty do malého úsměvu. Dvojice tak učiní. Zůstaneme tu úplně sami. Pořád se ještě nevidíme. Můj dozorce zavře oči a soustředí se. Následně se s Krazem objevíme. ,,Musel jsem zkratovat elektrické kamery" usměje se hrdě. Asi chtěl, abych mu zatleskala nebo co. Přejdu to protočením očí a otočím se zpět k celám. Koukám na tu, mezi kterou pulzuje oheň. Nechápu, jaktože to ještě neroztavil. Vydám se směrem k té, ve které je Ren.

,,Přestaň" řeknu a teprve když plameny ustanou, přejdu k jeho cele.

,,Callo...? Callo!" vydechne si. Absoltně to nechápu. Vždyť byl naprogramovaný. Jak jsem zavraždila toho chlapce, byl zvláštní. Vzpomínka na tuto odpornou věc, projede mým tělem jako ostří nože. Nahlas polknu, ale vzmužím se.

Dnes je to vážně mega krátké (a naprosto nezáživné), protože nemám čas a popravdě ani náladu :) Určitě čekejte něco delšího o víkendu :) Jinak jsem Vám chtěla říct, že pokud byste se mě chtěli na cokoli zeptat, tak se nebojte a klidně mi napište :) Jsem opravdu moc vděčná za Vaši podporu :)