Terebell mě vede chodbami. Každý, kolem koho projdeme, se nám uklání. Pořád mi to není úplně jasný. Zastavíme na konci dlouhé chodby.
,,Kdo je tam?" ozve se zvučný mužský hlas.
,,Terebell, ty idiote" sykne čarodějnice. Dveře se okamžitě otevřou. Stojí v nich voják, statnější postavy.
,,Má paní" pronese a ukloní se. Myslím si, že si toho čarodějnice snad ani nevšimla. Voják to přejde a vede nás další chodbou. Zabočíme ostře doprava a voják otevře další dveře. Takhle chodíme asi ještě pět minut. Až se odtud dostanu, už nikdy nechci do bludiště. Otázka je, jestli se odtud někdy dostanu. Projdeme posledními dveřmi. Vejdeme do obrovské místnosti, kde nic není. Na židli tam sedí spoutaná postava. Vlasy v barvě slámy a drobná postava.
,,Mio" zašeptám vyděšeně.
ČTEŠ
Zlodějka mysli
ParanormalProč dokážu doříct jakoukoli větu za kohokoli jiného? Proč když jsem ve skupině hodně lidí, nerozpoznám své myšlenky? Proč vím NAPROSTO VŠECHNO co si dotyčný okolo mě myslí? To nikdo neví. #10 Paranormální - 15.12. 2016 #2 Para...
