Okamžitě se k němu rozbíhám. Adrenalin v mém tělě přehluší bolest v mé ruce. Zaklepu s ním. Nic. Začnu mu měřit tep. Zase nic. Ren pořád jenom stojí a nezúčastněně kouká. Já otočím hlavu zpátky k tělu. Neschopná slova, neschopná pohybu, neschopná čehokoliv. Zabila jsem ho. Já ho zabila. Začnou se mi klepat ruce. Najednou bouchnu jako načasovaná atomovka. Zabloudím pohledem k Perézovi. Nic nedělá, jen se pořád debilně usmívá. Vyletím proti jeho mysli. Nemyslím, prostě konám. Protlačím se mezi vrstvami. Hledám něco víc. Něco, co by toho parchanta poučilo.
ČTEŠ
Zlodějka mysli
ParanormalProč dokážu doříct jakoukoli větu za kohokoli jiného? Proč když jsem ve skupině hodně lidí, nerozpoznám své myšlenky? Proč vím NAPROSTO VŠECHNO co si dotyčný okolo mě myslí? To nikdo neví. #10 Paranormální - 15.12. 2016 #2 Para...
