Zlodějka mysli

Šest

,,S Ryanem jsou problémy."

Vzbudím se a slyším, jak Derek šeptá. Nechávám oči zavřené a naslouchám.

,,Jaké problémy?" slyším povzdech.

,,Nesouhlasí s... některými věcmi. Jdou s ním i Tyler, Reece, Owen a Freya s Amber." odmlčí se. ,,Dělá mi to velké starosti."

,,Kdy sis toho všiml?"

,,Toho dne, jak jsme chránili Callu. Když šlo o to shromáždění spojené s požárem. Tenkrát mě poprvé neposlechli."

,,Proč si myslíš, že to tak je?"

,,Netuším." přizná rozrušeně Derek. ,,Poslouchají zásadně dozorce. Berou je za své pány." v jeho hlase je slyšet tolik lítosti, že mi to trhá srdce.

Jak by mi asi bylo, kdyby se Ren, Seb a Tiff obrátili proti mně?

Dlouhé ticho.

,,Co s tím hodláš dělat?" zeptá se Arctur.

,,Nevím." další povzdech. ,,A nejvíce mě děsí to, že Ryan řekl, že jsem jeho vůdce prozatím. Nemám páru, co chystá, ale bojím se, že bude založená nová smečka."

Slyším zalapání po dechu. ,,To by neudělali. Jako vůdce se musíš narodit. Do téhle pozice tě nemohou jen tak postavit."

,,Ztrácím autoritu." zoufalost je tu téměř hmatatelná.

,,To je blbost, Dereku. Šest vlků tě neposlechlo. To ještě vůbec nic neznamená. Kolik ti jich je věrných?"

,,Jedenáct. A venku je jich hodně dalších. Nebo v to alespoň doufám."

,,Kolik jich je venku?"

,,Dvacet."

Sevřu konec peřiny. Třicet jedna vlků. To je sakra hodně.

,,Mluvil jsem s Clarou. Dozorci prý tuší, že se něco děje."

,,Od té doby co je tu Calla..."

,,Se hodně věcí změnilo." doplní ho Derek.

Nevydržím to a hlasitě vydechnu. Následně otevřu oči a vyhledám ty dva pohledem.

,,Lepšího špióna abysme pohledali." Derek mlaskne.

,,Co se tu změnilo?" ignoruji ho. Moje otázka patří čistě Arcturovi.

Nahlas polkne. ,,No..."

,,Opovaž se to zlehčovat." upozorním ho a dám si ruce v bok.

Vydechne. ,,Dokud jsi nepřišla ty, nebyli tu žádní vzpouřenci."

Derek vrhne po Arcturovi zvláštním pohledem, ale nekomentuje to.

Prohlédnu si je oba od hlavy až k patě. Oba mají naprosto stejně černé oči, které na mě upírají.

Přimhouřím oči. ,,Tady se plánuje nějaká vzpoura?" zeptám se udiveně.

,,To zrovna ne. Ale copak ti nestačilo to minule? Kvůli tobě se vlci vzepřeli dozorcům." pak přesune pohled na Dereka. ,,Tedy jak kteří."

,,O nic jsem se neprosila!" vyštěknu podrážděně.

,,To taky nikdo neříká, kočičko. My to chtěli udělat. Já jsem to chtěl udělat." vážné černé oči mě do sebe vtáhnou. Vím, že mluví pravdu.

,,No, dobře. Co to pro nás znamená?" zeptám se již klidně.

,,Měla by ses zklidnit." ušklíbne se Derek.