Zlodějka mysli

Pět

Probudím se v pokoji. Přivítá mě rudá místnost s fialovým nádechem. 

Tuhle místnost neznám. 

Opatrně se rozhlédnu kolem. Je tu toaletní stolek a nad ním visí velké zrcadlo. Také jsou tu staré hodiny a tlustý červený koberec. Zamrazí mě, když po své levici uvidím infúzi. 

Zamrkám a promnu si oči. 

Vytrhnu si šňůrku z ruky a stoupnu si na zem. Jako kdybych tím spustila alarm. 

Za dveřmi něco štěkne a do místnosti vletí Serov. 

Ztuhnu na místě a upřeně mu koukám do očí. 

Usměje se na mě. ,,Ale, kdopak se nám tu vyspinkal?" 

Přimhouřím oči. ,,Kde to jsem?" 

,,U mě." odpoví stroze, jako by na tom nebylo nic divného. 

Polknu na prázdno. ,,Kde je můj dozorce?" 

Opět jeho rty udělají zvláštní útvar, který u něj lze považovat za úsměv. ,,Mám ho zavolat?" 

,,Ano?" nechápavě zvednu obočí. ,,Proč jsem tady?" 

Pokrčí rameny. ,,Byla si dlouho v bezvědomí." 

Ohromeně otevřu pusu. ,,Cože?" zlomí se mi hlas. 

Začne se pomalu přibližovat. ,,Všechno ti to vysvětlí tvůj dozorce." 

Instinktivně začnu couvat. ,,Tak zavoláte mu?" nejistě se zeptám.

,,Nechceš se chvíli zdržet?" už je skoro u mě. 

Vykulím na něj oči. ,,Ne." 

Zasměje se. ,,Špatná odpověď." 

Je v mém osobním prostoru. Je tak blízko. Zrychlí se mi dech. 

Když mi sáhne na stehno, uchopím jeho ruku. Snažím se zůstat v klidu a nepanikařit. ,,Přestaň!" 

,,Ale no tak." nevypadá, že by hodlal na můj příkaz reagovat. 

,,Budu se bránit." upozorním ho a sevřu jeho ruku. 

Opět ten odporný smích. ,,S tím jsem počítal." 

Trhne hlavou ke dveřím, v nichž stojí hnědošedý vlk. Upírá na mě hnědé oči, ale nijak nereaguje. 

Z pozorování mě vyruší Serovova ruka, která se pořád dotýká mého těla. 

Podívám se mu zpříma do očí. ,,Dost." snažím se znít co nejvíce autoritativně. 

,,Bububu." ušklíbne se a nezastavuje. 

Nemám jinou možnost, takže vystartuji. Je připravený, ale nemá silné obranné valy, takže se nimi bez větších obtíží probojuji. Zahlédnu vrstvy a zatlačím na první dvě a vrátím se. 

Nad mým tělem se tyčí vlk a zuby se blíží k mému krku. 

,,Jestli ji zabiješ, osobně ti prokousnu průdušnici." ozve se vedle mé hlavy zavrčení. 

Derek provrtává vlka pohledem. Ten zvedne nechápavě pohled. Následně se také promění.  

,,Tonnere," zkoumavě se na něj zadívá. Hnědé oči provrtávají ty černé. Jsou podobně velcí, ale Derek je svalnatější a hubenější. Vycení na něj zuby. ,,Jaké překvapení." 

Rozhlédnu se po pokoji. Serov se přesunul na postel a drží si hlavu. U toho syčí nějaké nadávky. Ve dveřích stojí Arctur a jde směrem ke mně. Já se však musím soustředit na vlky.