Zlodějka mysli

Dvacet pět

,,Co to bylo?" zeptá se mě Spencer, jen co se trochu vzdálíme od vojáků.

,,Nic." nakvašeně dupu chodbou dál a nezastavuji.

Momentálně jsem asi naštvaná na celý svět. Nechci se s nikým o ničem bavit. Chci prostě jenom ležet a přemýšlet, jak na všechno přijdu sama. 

,,Callo..." 

,,Spencere, teď ne." 

,,Co ti Nela říkala?" 

Otočím se na něj. ,,Proč?" 

,,Koukala na mě tak zvláštně..."

,,Jo." odsouhlasím mu to. ,,Nedůvěřuje vojákům a tobě prý už vůbec ne." jedovatě zasyčím. 

Zlobím se na něj neprávem, ale v tuhle chvíli nedokážu jednat mile. 

Znovu vykročím pryč, ale silné paže mě strhnou zpět. 

,,Proč by mi neměla důvěřovat?" modré oči mě hypnotizují.

,,Netuším." odstrčím ho od sebe. ,,Možná mi taky něco tajíš." založím si ruce na hrudníku. ,,Ale to je jedno." usměji se falešně. ,,Ono se to v té hromadě lží ztratí." 

Spencer na mě ohromeně kouká. 

Otočím se k odchodu, ale on mi chytne paži a stočí zase k sobě. 

Zasyčím bolestí. 

Jeho pohled už nemůže být překvapenější. ,,Promiň." vydechne. 

,,Za to ty nemůžeš." ujistím ho a třu si poraněnou paži.,,Můžeme prostě jít pryč?" povzdechnu si.

,,Dobře. Drž se za mnou." 

Věnuje mi poslední nejistý pohled a vyrazíme. 

***

Procházíme chodbami v tichosti. Jsou slyšet jenom naše kroky, které se v tom tichu zní jako sloní. 

Proto hned, jak uslyším zavrčení, vím, že je zle. 

Skočím před Spencera, což ho donutí zabrzdit. 

,,Co to...?" 

Utnu ho jediným pohledem. 

Podle mého očekávání se z vedlejší chodby vyřítí velký černý vlk. 

Nejde si nevšimnout, jak vojáci křečovitě sevřeli zbraň.

,,Callo..." Derek se uprostřed pohybu promění a rychle ke mně přejde. Ale asi metr přede mnou se zastaví. Dojde mi, že si asi všiml Spencera. ,,Co tu dělá on?" jeho hlas přejde ve vrčení. 

,,Chtěla jsem doprovodit na večeři." pokrčím rameny. 

,,Mohla si říct mně." prodlouží se mu špičáky. Kouká někam nade mě a pohled má tvrdý jako kámen. 

,,Nemohla." zavrtím hlavou. ,,Byl si pryč." 

Odpovědí mi je další ze série tichých zavrčení. 

Spencer mi položí ruku na rameno a trochu mě posune. 

,,Nesahej na ni!" Derek vycení zuby a celá hruď mu zabrní.

Vypadá to, že už i Spencerovi cukají nervy. Ruku má zatnutou v pěst, stejně jako čelisti. 

,,Dereku, uklidni se." zpražím ho pohledem. ,,Nebudeme to řešit tady." trhnu hlavou směrem k vojákům.

,,Jak to, že si s ním zase někam šla?" ignoruje mě. ,,Řekl jsem ti, ať to neděláš!" 

,,A odkdy tě musím poslouchat?" bojovně vystrčím bradu.