Zlodějka mysli

Kapitola devatenáctá

V šest ráno stojím na louce, připravená jít cvičit. Vdechuju studený ranní vzduch. Zapátrám po myslích. Jednu cítím. Slabě do ní narazím.

,,Nech toho Shayi." řeknu podrážděně. V tu chvíli si uvědomím, že to není Shay. Znova se napojím na tu mysl. Tuhle mysl neznám. Ale poznám, že nemá kalé myšlenky. Přeřadím se na bojový mód. ,,Kdo jsi?" řeknu překvapivě pevným hlasem. Najednou někdo vyjde zpoza křoví. Je to vysoký muž. Má oříškově hnědé oči a černé vlasy. Asi bych řekla že je hezký, kdyby nemyslel na to, jak mě zabít.

,,To není důležité" odpoví neznámý. Má hluboký hlas. S hrůzou si uvědomím že nevím co umí.

,,Jdi pryč!" pronesu chladně. ,,Já se budu bránit"

,,Tak o tom nepochybuju" říká sebevědomě neznámý. Narazím mu do mysli. Dost silně aby ho to omráčilo ale nezabilo. Uhne. Je jako vítr. Najednou je u mě. Nestihla jsem ani mrknout. Chytne mě pod krkem. ,,Tak tohle už nikdy nezkoušej" zasyčí mi vztekle do obličeje. Zkusím to znova. Tentokrát zasáhnu. Můj vrah klopýtne dozadu a naštvaně zasyčí.

,,SHAYI" řvu z plných plic. ,,SHAYI! BRIN!" křičím. Myslím, že jsem probudila celou vesnici. Přiskočím k neznámému a sednu si na něj. ,,A ty nikdy nezkoušej mi utéct" zasyčím mu na oplátku. Už se chce zvedat když mu znovu narazím do mysli. Zasténá bolestí. ,,Nikdy" syknu znovu varovně.

,,Stejně tě tu nikdo nechce. Všechny nás ohrožuješ. Ještě by mi děkovali" chroptí.

,,SHAYI!" řvu znova. V tu chvíli Shay vlítne na louku.

,,Cal! Co se stalo?" ptá se starostlivě a běží k nám.

,,Tady někdo se mě pokoušel zabít" odpovídám znechuceně, a pouštím neznámého.

,,Joshi? Je to pravda?" ptá se obezřetně Shay.

,,A mluv pravdu, ty zmetku" prskám vzteky. Zatlačím mu na mysl. Ohromeně si uvědomuji, že říká a dělá přesně to, co po něm chci. Zmateně kouknu na Shaye.

,,Ty... ty ho ovládáš?" koktá Shay. Uvědomím si, že přesně to dělám. Uskočím a odpojím se od něho.

,,A pak že není nebezpečná" poznamená Josh, když se vzpamatuje.

,,A dost" řekne Shay a vezme mě za ruku. ,,Vstávej Joshi. Dělej" štěkne na vojáka. Shay nás vede na náměstí. Stojí tam Layla. ,,Všichni za pět minut tady" syčí vztekle. Layla překvapeně poslechne.

,,Shayi! Co to děláš?" ptám se ho.

,,To co jsem měl udělat už na začátku" odpovídá tajemně. Za chvíli tu jsou všichni. Vylezeme na tribunu. Brandon je v davu a překvapeně kouká. ,,Obyvatelé města" začíná Shay a jeho hlas hřmí nade všemi. ,,Calla je odteď pod mou ochranou! Jestli jí někdo zkřiví jenom vlas, bude pořádně pykat! Něco nejasného?" štěkne do davu. Lidé jsou ticho. Neznají Shaye takového. Jenže já začínám mít vztek. Jak jako "pod jeho ochranou"? Já se snad dokážu bránit sama.

,,Chcete něco vidět?" štěknu do davu pro změnu já. Je tu stopadesát lidí. Vystřelím všem do mysli. Všichni, jako jeden muž, začnou mávat rukou. Vrátím se zpět. Neskutečně mě bolí hlava. Ale musím to dotáhnout. ,,Tak přesně tohle dokážu. Chci za Vás bojovat. Jenže to mě nejdřív musíte přestat nenávidět" koukám na ně vyčítavě. Všichni vyjeveně hledí. I Shay. Kouká s otevřenou pusou. Co nejdůstojněji odcházím. ,,Shayi? Zítra v šest ano?" ptám se. On jen kývne hlavou a já odcházím.