Zlodějka mysli

Dvacet tři

Když otevřu oči, zase mě přivítá ten odporně bílý strop. Tentokrát však s malou prasklinkou, díky které je mi sympatičtější. 

Vidění rozmazané nemám a ani hadičky žádné nevidím. 

Sednu si a rozhlédnu se. 

Místnosti je prázdná. Ačkoliv to tak vypadá, cítím, že tu nejsem sama. 

S přimhouřenýma očima sleduji okolí. 

Rozhodnu se otestovat sama sebe. 

Nadechnu se a v klidu zavřu oči. Ať je tady se mnou kdokoli, neublíží mi. Já si nenechám ublížit. 

Pomalu a lehce vypustím svou mysl do éteru. Nechám ji tam jen tak líně plout a u toho hledám neznámého. V životě jsem tohle nezkoušela a je to neskutečně uklidňující. Na jednu mysl narazím. 

,,Dere..." řeknu předtím, než otevřu oči. Pak už ze mě vyjde jen přidušený výkřik. 

Derek se objeví tak těsně u mě, že by se mezi nás jen těžko něco vešlo. 

Usměje se. ,,Jsi vážně dobrá." 

,,A ty vážně idiot." řeknu bez špetky humoru. ,,Málem jsem dostala infarkt." 

Nevím, proč šeptám. A také nevím, proč ho prostě neodstrčím. Jen tam tak sedím a koukám do uhlově černých očí. Naše nosy jsou ani ne milimetr od sebe a ten malý prostor mezi námi jakoby jiskřil. 

Derekovi sjede pohled na moje rty a zase se mi zadívá do očí. 

Silně si skousnu vnitřek tváří a hlavou se mi honí všechno a zároveň nic. 

,,Konečně, už je vz..." vtrhne Arctur do místnosti. 

Derek ode mě rychle odskočí a nahlas vydechne. Já sedím jako přibitá na posteli. 

Arctur po nás hodí zkoumavým pohledem a nadzvedne obočí. 

,,Věděla jsem, že tu nejsem sama." snažím se to vyžehlit. ,,A tak jsem použila své schopnosti a vyhledala ho. Když jsem otevřela oči, byl přímo přede mnou." vstanu a uhodím Dereka do ramene. ,,Mám pocit, že moje srdce vynechalo úder." zasměji se a doufám, že se ke mně někdo přidá.

Ale pochybuji, že mi věnovali nějakou zvláštní pozornost. Hledí na sebe a vůbec si mě nevšímají.

,,Haló." postavím se mezi ně a vyskočím. ,,Vaše nejmilovanější stojí tady." 

Oba je tím rozesměji, ačkoliv poznám, že to není úplně pravý smích. Není falešný, ale za upřímný bych ho rozhodně nepovažovala. Nicméně, alespoň se zaměří na mě. 

,,Vidím, že jsi zase ve své kůži." usměje se Arctur, když konečně odvrátí pohled od Dereka. 

,,Jak nikdy dřív." zazubím se. 

Nevím, kde jsem vzala tolik energie. 

,,Já bych se tak nesmál." usměrní mě. ,,To, co si provedla, nezůstane bez následků." 

Zaklapnu pusu. 

,,Ryan už to všechno vyslepičil Serovovi, takže..." semkne rty do úzké linky. 

,,To dopovíme pak." zarazí ho Derek. ,,Mě víc zajímá," přejde ke mně. ,,Kdes vzala ty modřiny?" 

Roztřeseně vydechnu a snažím se paže zakrýt. 

,,Proč si nám to neřekla už dřív?" zeptá se Arctur. 

,,Neřeknu vám to ani teď." pokrčím rameny a snažím se chovat normálně.