Zlodějka mysli

Čtyřicet tři

Jen co otevřu dveře, Shay na mě stočí udivený pohled. 

,,Cal?" nakrčí obočí v nechápavém výrazu. ,,Ale vždyť..." zmateně se obrátí na ženu za pultíkem, která vypadá stejně v šoku jako on. 

,,Já..." nervózně se usměji. ,,To je asi na dýl." 

,,Co?" nakrčí Shay čelo a já se zasměji. Vypadá tak vyvedený z míry, jak už dlouho ne.  ,,Však on tě ten smích přejde," pronese s předstíranou vážností, ale při tom se taky usmívá. ,,Šup na náměstí." 

Otráveně si povzdechnu a věnuji mu nevraživý pohled. 

,,Brandon jde taky," založí si ruce na hrudi. 

,,Jenže ten se má na rozdíl ode mě proč omlouvat," bojovně vystrčím bradu. 

Shay si nahlas povzdechne a semkne rty do tenké linky. Dříve, než však stačí otevřít pusu, vlítne do místnosti jako hurikán Lee. 

,,Tak kde to vázne?" škodolibě na mě vyplázne jazyk a pak mi vlepí pusu na čelo. ,,Nemůžu se dočkat." 

,,Jo, to my všichni," protočím očima. ,,Co tu děláš?" 

,,Přišel jsem se mrknout, jestli si třeba nezkoušíš nějakou řeč nebo tak..." 

,,Sklapni," šťouchnu do něj loktem. 

,,Huš!" popožene nás Shay s rukou napřaženou k východu. ,,Ať už tam jste." 

,,Jo, Callo," mlaskne Lee a zvedne oči v sloup v předstíraném nesouhlasu. 

Nestihnu se po něm ani ohnat, protože se promění a v podobě zlatohnědého vlka se kolem mě prožene ven. 

,,Nějak zdivočel," zavrtí Shay hlavou a otevře mi dveře. 

,,To je prostě Lee," pokrčím rameny. ,,Takový nevychovaný štěně," ušklíbnu se zrovna v dobu, kdy udělám krok na cestu před ošetřovnou. 

Porazí mě náraz vlčího těla a já se zapištěním spadnu do trávy. Ani mě nepřekvapí, když se nade mnou zjeví Lee s úsměvem od ucha k uchu. 

,,Já to slyšel," vycení na mě zuby, ale já se tomu jenom zasměji. 

,,Jako kdyby to nebyla pravda," odkulím se pryč z jeho dosahu a pohotově se postavím. 

,,Můžete toho vy dva laskavě nechat?" zabručí trochu podrážděně Shay, i když vidím, že sám potlačuje úsměv. 

,,Ne," zasalutujeme společně s Leem. 

,,Bože bože, do čehos to duši dal," pozvedne pohled směrem k nebi a dramaticky spráskne ruce. 

,,Ale nedělej se," bouchne ho Lee do ramene. ,,Beztak bys chtěl blbnout s náma." 

,,Jenže já se s dětma nekočkuju," ušklíbne se na nás. 

Přejdu to obrácením očima v sloup a mávnutím rukou, zatímco Lee vypadá, že se opravdu jen tak nevzdá. 

,,Věř mi, že my se opravdu nekočkujeme," otřese se odporem. ,,A už to nikdy neříkej." 

,,Asi bych ti teď neměl prozradit, že tu ve Vesnici máme dvě zatoulané kočky, co?" 

Lee na to odpoví zoufalým zavytím, které prořízne okolní vzduch jako když nůž projede máslem. 

Nestačím ani zamrkat a už se ke nám řítí Derek v podobě velkého černého vlka a za ním běží dívka, která ke mně měla výhrady tu noc po útěku. Myslím, že se jmenuje Laura.