Zlodějka mysli

Kapitola dvacátá sedmá

,,Callo, musíš si uvědomit, že si nemůžeš na každého otvírat pusu" vynadá mi hned Arctur, jen co odešla Terebell. ,,Můžeme mít z toho hrozné problémy" jenom na něj koukám. ,,Ty mi na to nic neřekneš?"

,,Odebral si mi právo mluvit"

,,Tak ti ho teď zase vracím"

,,Díky" zavrčím podrážděně. ,,Nevím, proč se tu k Terebell chováte jako k nějaký královně. Ale já se tak k ní chovat nebudu. I kdyby ses udřel, tak mě nedonutíš poslouchat."

,,Callo..."

,,NIKDY!" zaječím na něj hystericky. ,,Uvědomuješ si sakra, že jsem se tu ocitla a vůbec nevím co se děje?" křičím dál.

,,Callo, klid..."

,,A proč mi říkáš Callo?! Jsem čtyřicítka"

,,Já si myslel, že Calla by bylo lepší. Ale tak když nechceš..."

,,Chci" odpovím už trochu vlídnějším a vyrovnanějším tónem.

,,Tak vidíš. Chci ti pomoct naučit se rozumět tvým schopnostem. Chci tě učit.

,,V tom případě chci já, aby ses ke mně choval jako k žákyni a ne jako otrokovi"

,,Známe se 5 minut."

,,Ale já poznala ostaní dozorce"

,,Já nejsem jako ostatní dozorci" napruží se a sevře čelisti. Přísahala bych, že se mu na chvíli očima mihl odpor. Ale pak opět nasadil neproniknutelný výraz.

,,Ty nejsi jako Russel?"

,,Ne. Odmítám na tebe vztáhnout ruku. Ale v tom případě, se nesmíš chovat jako fracek. Protože jinak před Terebell budu bohužel muset"

,,Co se to tu do hajzlu děje?" zakleju nahlas a složím si hlavu do rukou.

,,Čím míň toho zatím víš, tím lépe" odpoví dál klidně. Kouknu na něj jako na vraha.

,,Víš, že se ti klidně můžu nabourat do mysli? A přečíst si to všechno?"

,,To nedokážeš"

,,Tak dívej" zamumlám si pro sebe. Vystřelím. Moje duše se odpojí od těla. Ale jak mu chci dorazit na mysl, nepovede se mi to. Má neskutečně silné obrané valy. Odmrští mě to zpět do mého těla. Podívám se na něj a vidím, jak se vítězně usmívá. ,,Kdy že to začneme s tréninkem?"