Zlodějka mysli

Čtyři

,,Vstávat, Růženko, jde se makat." slyším nad sebou hlas a následně se mnou někdo zatřese. Zabručím a přetočím se na druhý bok. Takhle unavená už jsem dlouho nebyla. ,,No tak, kočičko." začnu mrkat, oči mám slepené. Pro jistotu si přetáhnu peřinu přes hlavu a pevně se chytnu prostěradla. Se zavrčením ze mě peřinu strhne. Zvedne mě do náruče a já se začnu vzpírat.

,,Kdybys nebyl vlk, nikam bys mě odtáhnout nedokázal."

,,Rozhodně mi to neulehčuješ" zatne zuby a nese mě přede dveře. ,,Máš vlastně štěstí, že tu jsem já. Myslím, že nikdo jiný by se s tebou takhle nemazlil"

,,Jsem ti za to nekonečně vděčná" snažím se mu vykroutit. ,,A teď mě pusť"

,,No tak, Callo. Mám to na povel. To tě mám tou chodbou pronýst?"

Upřu oči na dveře. ,,Možná."

,,V tom případě si tě hodím přes rameno jako pytel brambor," ušklíbne se. ,,Nebude to vůbec vypadat hezky."

Přimhouřím oči. ,,To by se ti líbilo, co?"

,,Chceš to vidět?"

Vykroutím se mu a vyrazím směrem ke dveřím. Samolibě se usměje.

,,Na jaký trénink to vlastně jdeme?" zeptám se při cestě.

,,S Arcturem." stroze odpoví.

,,Skvěle."

,,Jseš připravená na to, že tě rozdrtím?"

Rozesměji se. ,,Nějak moc si věříš, čivaváku."

,,Bude tam i Lee a možná Jake."

,,Jak to?" nechápavě se na něj podívám.

Pokrčí rameny. ,,Asi zkouška tvých schopností."

,,Skvěle na druhou." zamumlám si pro sebe.

Zbytek cesty jdeme v tichu. Už se blížíme k tělocvičně, když na nás někdo promluví. Okamžitě se otočíme.

,,Jak to, že tu chodíte sami?" Stojí tam muž ve věku možná čtyřiceti let, podobá se Japoncům. Oči má úzké a pleť lehce do žluta. Je tedy ale docela vysoký. Rozpoznám v něm Thubana. Projede mnou vlna opovržení a nenávisti. Derek se hned postaví přede mě a nakloní hlavu na stranu. Nerozumím tomuto gestu.

,,Jsem Derek Tonner." řekne jenom na vysvětlenou. Obávám se, že to nebude stačit.

,,Dobře, pokračujte." pokyne dozorce a dál se nestará.

Projde kolem nás jako by se nic nestalo. Věnuji Derekovi nechápavý pohled. On však jenom pokrčí rameny a vydá se dál. Jeho jméno tu má asi mnohem větší váhu než jsem si myslela. Jakou roli v téhle válce vlastně hraje? Jakou roli tady hrají vlci? Nejsou to jen obyčejní svěřenci.

Konečně projdeme dveřmi od tělocvičny. Arctur už tam sedí s někým v kruhu. O něčem rozmlouvají a Lee s Jakem přikyvují, ale mlčí.

,,Omlouvám se, že vám ruším dýchánek," ozve se Derek. ,,Ale přivedl jsem vám Růženku."

,,Jé, já nikdy žádnou princeznu neviděl!" vykřikne Lee. ,,Můžu si na tebe šáhnout?" rozeběhne se ke mně.

,,Zkus to a z mozku ti udělám gulášovku." řeknu s vážnou tváří a on se okamžitě zastaví. Pak začne pomalinku couvat.

,,Hlavně klid." pronese a nevím, jestli tím uklidňuje mě nebo sebe.

,,Hezky" zasměje se Jake.