Zlodějka mysli

Kapitola sedmdesátá

Zachvátí mě panika. Čas jakoby se zastavil. Zase sedím ve třídě a přijde za mnou Kilorn. Zase končím zmlácená na zemi. Zase slyším to křupnutí. Prožívám to pořád dokola, teď a tady. Pevně sevřu oční víčka k sobě a snažím se tu noční můru vyhnat z mé hlavy. Vypadá to, že kluk mě poznal. Jeho černé oči ještě o odstín ztmavnou a já mám co dělat, abych se nezačala klepat. Neznám jeho jméno. Neznám ho. Ale tyhle oči bych poznala kdekoliv. Je to on. Kilornův kumpán. Nebezpečně moc se mi zatočí hlava a já nahlas polknu. 

,,Jsi v pohodě, Callo?" slyším Renův hlas. Vzhlédnu k němu. 

,,Jo, já jen..." zatřesu hlavou. ,,To je jedno"

,,To teda není" Tiff se přidá. Ignoruji ji a podívám se zpět na kluka. Pořád mě hypnotizuje pohledem. Vzpamatuj se, Callo. Tady už nejsem lovná zvěř. Já už nechci být lovná zvěř. Zúžím oči do úzké štěrbiny a zabodnu do něj pohled. Ani to s ním nehne. Dál mě pozoruje. Je klidný. A to zneklidňuje mě. 

,,Tohle je Derek" vyruší nás Ray. Všichni se tváříme nejistě. ,,Nový člen vaší skupiny" odfrknu si. Nikdo nic nedělá. Nikdo ho nepřivítá. Ani nevím, proč to dělám. Prostě vstanu a jdu k němu. Moje kroky zní tělocvičnou. Stojíme tváří v tvář. Ray a všichni ostatní nás pozorují. 

,,Já jsem Calla" představím se jako první. Nesnažím se tvářit přátelsky. Nesnažím se znít přátelsky. Chci mu ukázat, co je ze mě teď. Udělám něco, co nikdo jiný nemůže vidět. Zatlačím mu na mysl. Ne moc silně, aby to nikdo nepoznal, ale dost silně na to, aby to pořádně cítil. Ani jeden neodtrháváme pohled. On se na minutku zatváří zmateně, ale pak se usměje.  

,,Asi si na tebe budu muset dávat pozor, kočičko" zašeptá a já k sobě pevně stisknu rty. Jeho dech smrdí po cigaretách a to oslovení, co použil na mou osobu, se mi vůbec nelíbí. A asi nejsem jediná. 

,,Uklidni se, sakra!" slyším Seba a dojde mi, že se asi snaží zadržet Rena. Nahnu se k Derekovi blíž. 

,,Ještě jednou mě takhle oslov" zašeptám úplně u jeho ucha. ,,A já ti z mysli udělám gulášovku" když jeho ústa ovládne úsměv, moje koleno samo vylítne směrem k jeho podbřišku. Klekne si a svěsí hlavu bolestí. Zvednu mu hlavu tak, aby se mi podíval do očí. ,,Rozumíme si" otočím se a odejdu zpátky. Všichni stojí bez hnutí a s otevřenou pusou dokořán. Jenom pokrčím rameny. Ray se na nic nevzmůže. Pozoruje mě nevěřícným pohledem. Nevšímám si ho a dělám, že se rozcvičuji. I ostatní mi posílají pohledy plné otazníků. Nepatrně zakroutím hlavou a dál se věnuji roztahování. 

,,No..." přeruší tíživé ticho Ray. ,,Myslím, že je nejvyšší čas začít trénovat" 

***

Trénink probíhal celkem dobře. Dneska byla jenom překážková dráha a to už zvládám levou zadní. Teď opět sedím na žíněnce a čekám, až si pro mě můj dozorce přijde. Všichni kromě mě a Dereka už odešli a Ray zákeřně taky. Ren ani Seb mě tu s ním nechtěli nechat, ale po chvíli se nechali přemluvit. Přece na ně nebudou dozorci čekat. Dělám, že Derek neexistuje. Chci, aby Derek neexistoval. Když se zvednu s tím, že si jdu sednou ke dveřím na lavičku, cítím, jak se neznámé ruce dotkly mých boků. Prudce se otočím a tím je setřesu. 

,,Tys mi dneska nerozuměl?" syčím přes zaťaté zuby. 

,,Vypadáš vtipně, když se snažíš pouštět hrůzu" ušklíbne se. Probodnu ho pohledem. Stojíme naproti sobě. 

,,Chceš snad zopakovat začátek tréninku?" 

,,Opovaž se" tváří se pobaveně. Debil. Slyším, jak se otevírají dveře a otočím se. 

,,Jdeš?" Arctur nás zmateně pozoruje. 

,,Jo" otočím se a vyrazím k němu. 

,,Těším se na další trénink" slyším vzadu Dereka. Neotočím se. ,,Kočičko" mám co dělat, abych se ovládala. Zatnu ruku v pěst. Arctur si ho podezřívavě měří pohledem. Chňapne mě za ruku a vytáhne na chodbu. 

,,Co to jako bylo?" zeptá se a já mu rukou naznačím, že až v pokoji. Lehce kývne hlavou a rozejde se do apartmá. Jen co zabouchne dveře otočí se na mě. ,,No?" 

,,Tenhle kluk... Ten den co jsem..." musím se zhluboka nadechnout. ,,Ten den, jak si pro mě přišel hledač s jeho partou a já zabila toho hledače... No, je to prostě jeho kumpán" těžce polknu. 

,,A co se tam dneska stalo?" pokrčím rameny. 

,,Arcture, nechci to řešit" 

,,Ale"

,,Nechci" vyštěknu prudce. Couvne o krok dozadu. 

,,Dobře, ale na jedno se tě zeptám a ty mi odpovíš" podrážděně pokývu hlavou. ,,Proč ti říká 'kočičko'"? 

,,Protože je to debil" odpovím mu popravdě a odporoučím se do koupelny.