Zlodějka mysli

Kapitola devátá

Čím hloub do lesa jdeme, tím se cítím lépe. Když jsem byla malá, chodívaly jsme se sestrou hodně do lesa. Píchne mě smutkem u srdce, když si vzpomenu se Tamru. Jak jsem mohla? Ani jsem se nerozloučila. Ztrápeně zavřu oči. Zakopnu o kořen. Shay mě zachytí dřív, než stačím spadnout. Vděčně se usměju. Jenom krátce pokývne hlavou a jdeme dál.

,,Vydrž ještě Cal. Za chvíli tam jsme" říká povzbudivě a bere mě za ruku. Ucuknu, i když vůbec nevím proč. Zatváří se trochu uraženě, ale nějak to nekomentuje a jdeme dál.

***

Asi po hodině chůze, už jsem vyčerpaná. Všude tma. Mám žízeň, hlad a jsem k smrti unavená. Poslední půl hodinu, mě Shay za tu ruku už držet musel. Jinak bych se asi zkácela. Rozhlížím se kolem. Nikde nic. Tázavě na něj koukám. Položí si prst na rty. Beru to jako ,,Buď zticha". Překvapivě poslechnu. Asi jsem už vážně unavená. Na Shayovi je vidět, že se pořádně soustředí. Najednou je před námi vesnice. Jak? Asi mi tu otázku vyčte z očí, protože mi odpoví.

,,Všechno Ti vysvětlíme pak Cal" řekne jenom. ,,Brandone!" zahřmí jeho hlas nocí. Celá vesnice je hned vzhůru. Všichni se vrhnou na Shaye. Zdraví ho a radují se. Asi ho tu musí mít hodně rádi. Ale co je vlastně tu?  Co je to sakra za místo? I když jsem hrozně unavená, začínám mít zlost. Jak vím že mu mohu věřit? Víš, našeptává mi hlas v duchu. A není to jenom proto že mu dokážu číst myšlenky. Brandon, starší muž, vezme Shaye do medvědího objetí.

,,Mio! Brin! Uložte jí do domku číslo 456. Je vyčerpaná a potřebuje si odpočinou. Doneste jí tam také nějaké jídlo a pití." Okamžitě se mě ujmou dvě dívky. Asi Mia a Brin. Na nic se neptají. Dělají co jim Shay řekl. Tohle je vážně zvláštní místo. S touto poslední myšlenkou, upadnu do tmy.