Zlodějka mysli

Dvacet devět

Derek nás zažene do pokoje a rychle za sebou zabouchne dveře. 

Otočí se směrem k nám, v očích hrůzu. 

S Arcturem ho nechápavě pozorujeme. Skáču pohledem z jednoho na druhého. 

,,Dereku?" rozhodnu se udělat první krok. ,,Co se děje?" 

Derek si roztěkaně prohrábne své havraní vlasy, pohled upřený do prázdna. Roztřeseně dýchá a je vidět, jak se mu klepou ruce. 

,,Haló." promluvím na něj znovu. Pak se otočím na Arctura. ,,Pomoz mi trochu." 

,,Nevím, jestli chci slyšet to, co nám chce říct." nasucho polkne.

Úzkost pomalu prostupuje mými žilami. 

Dojdu k Derekovi a zatřesu s ním. ,,Koukej mi odpovědět!" zasyčím mu do obličeje. 

Vypadá to, jako kdybych ho probrala z nějakého transu. Prudce zavrtí hlavou a zahledí se mi do očí. 

,,Vím, odkud ten pach znám." 

Černé oči mě hypnotizují a jsou plné lítosti. 

Nechápavě na něj koukám, obočí mám svraštěné. 

Derek nepokračuje, jen nás s Arcturem pozoruje. 

Najednou mi to dojde. ,,Ne, ne, ne, ne." zavrtím hlavou a začnu přecházet po místnosti. 

,,Takže jsem si to myslel správně." zamumlá Arctur. 

Zastavím se a otočím se na ně. ,,Co to vlastně znamená?" odmlčím se. ,,To... to, že mají stejný pach?" vydoluji ze sebe a je mi hrozně. 

Mám pocit, jakoby mými žilami teklo olovo. 

Arctur švihne pohledem po Derekovi. 

Nakonec se odhodlá náš dozorce. Nervózně se na mě podívá a rukou si projede vlasy. 

,,Říká se, že Serov měl za Vz..." zasekne se a Derek na něj tlumeně zavrčí. 

Myslím, že to nechápu ještě víc. Teda, pokud je to možný. 

Arctur se nadechne a začne od znova. ,,Povídá se, že Serov má dítě." jeho oči překypují lítostí. ,,Už když si řekla to jméno, mělo mi to dojít. Spencer není zrovna běžné jméno a ta podoba..."

,,Počkat." přeruším ho. ,,Takže vy si myslíte..."

,,My to víme." skočí mi do řeči pro změnu Derek. ,,Věř mi, tenhle pach je tak specifický, že to nemůže být někdo jiný." 

,,Ale..." nechci tomu uvěřit. Žaludek mi dělá kotrmelce. ,,On..." prudce vydechnu, abych ze sebe dostala nějakou smysl plnou větu. ,,Myslíte si, že o tom ví?" 

,,Těžko říct." pokrčí Arctur rameny. ,,Já si spíš říkám, jak to, že to nedošlo nám?"

,,Ta podoba je obrovská." potvrdí mu to Derek. ,,Modrooký voják se jménem Spencer, co tu vyrůstal od malička..."

Do očí se mi hrnou slzy. Připadám si naprosto bezmocná. 

,,Musíš si s ním promluvit." řekne směrem ke mně Arctur. 

,,Si se zbláznil?" vyjede na něj Derek. 

,,Ne." klidně zavrtí hlavou a nadzvedne obočí. ,,Podle mě vůbec netuší, jaká krev mu koluje v žilách. Navíc, Calle by neublížil."

,,Jak si tím můžeš bejt tak jistej?" vrčí Derek. 

Arctur mě vyhledá pohledem. ,,Když jsem mu říkal, co má udělat, viděl jsem na něm, jak moc mu na ní záleží."