Havran a královna

KAPITOLA JEDENÁCTÁ - Čarodějka získává pověření

Další schůzka s králem Anilu přivedla zpět do domu nirras Sorvena, jen do jiné místnosti v tomtéž křídle. Zastrčený sklípek, podlaha z dubových prken, stěny obložené dřevem zlatého topolu, nábytek zdobený řezbami. A pochodně v pozlacených držácích.

„Tato místnost se otevírá jen pro mne," řekl Tager. „Chodím sem, když potřebuji v klidu a soukromí jednat se svými přáteli, kteří mají Moc."

„Znamená to, že se smím považovat za tvou přítelkyni, můj králi?"

Tager se na ni usmál. Otočil se na holohlavého muže, stojícího ve dveřích a kývnutím hlavy jej poslal pryč. Muž za sebou zavřel dveře.

„Nyní jsme sami, paní," řekl král, jako by to nebylo jasné. „Můžeš mi prozradit, co máš na srdci."

„Chtěla jsem tě vidět, můj králi, ještě jednou. Mám před sebou cestu, možná dlouhou. A také bych se, smím-li, ráda zeptala, jak ses rozhodl naložit s mou sestrou." V té chvíli malinko riskovala. Tager mohl považovat její otázku za urážlivou nebo dotěrnou a rozzlobit se. Král však pouze zesmutněl, z očí se mu vytratila jiskra.

„Mohu ti věřit, paní?"

„Ano," řekla Anila, „ano! Nikdy bych tvou důvěru nezradila. Jsem jiná, než sestra. Nepocházím z císařské krve, ale mám svou čest!"

„Ani císařská, ani královská krev nezaručuje poctivost. Tvá sestra... Miloval jsem ji."

„Miloval? Znamená to, že tvůj cit se ztratil?" zeptala se čarodějka opatrně.

„Ztratil?!" Tager se zamračil, uhodil dlaněmi do stolu. „Ne! Ona ho zabila! To udělala tvá sestra!" Zhluboka se nadechl, pomalu vypouštěl vzduch nosem a uklidňoval se. „Vyrovnal jsem se s tím," prohlásil po chvíli. „Mám mnoho důležitějších věcí, které je třeba udělat, na které se musím zaměřit. Láska... K čemu je dobrá? Mohu si na ni sáhnout? Mohu ji využít? Ne. Do Tmy s láskou!"

Anila si pomyslela, že v tomto ohledu je Tager obyčejný muž. Téměř každá žena přece umí využít lásku v boji o moc.

„Potrestáš ji, můj králi?" zeptala se.

Král si ji změřil pohledem a zaváhal. Pak se rozhodl pro lež a čarodějka ji vycítila stejně, jako prve v jeho pohrdavých slovech a prohlášení, že pro něj celá ta věc nic neznamená.

„Přišla mi zpráva, že je mrtvá. Vím o tom jen já, nirras z Rady, můj bratr, a nyní ty."

„Je mi to líto," přidala se Anila pohotově ke lhaní. „I když tě zradila, nejspíš to musí bolet."

„Nevím... Jde mi nyní hlavně o záchranu mé dcery."

„Ano. To je další věc, o níž jsem chtěla mluvit. Moje sestra je mrtvá. Myslím, že jí to patří, i když o mrtvých se nemá mluvit zle. Teď je však hlavní postarat se o Taru."

„Ano," Tagerovo čelo se vyjasnilo. „Poslal jsem za únosci bratra. Právě on mi dal zprávu o Lirelině smrti. Zítřejšího dne se o tom dozví celá země."

Výborně, pomyslela si Anila. „Můj králi, ty víš, že jsem žena s Mocí," řekla pomalu.

„Ano, my říkáme čarodějka," přitakal.

„Dlouho jsem přemýšlela o tom, jak ti ve tvých starostech ulevit," pokračovala černovláska. „Mám mnohé možnosti. Teď, když je Lirela mrtvá, je důležité, aby se ti vrátila alespoň dcera. Mohu se pokusit to zařídit."

„Věřím Terilovi," řekl Tager, „Alespoň v tomto směru. Dostane Taru zpět."

„Pokud ho příliš nezdrtí smrt milenky," Anila si dovolila malé ušklíbnutí, opět totiž vycítila v králových slovech lež. „Ráda bych, abys ten úkol dal mně. Postarám se o Tařino bezpečí. Jako by byla má vlastní."

„Jestli máš takovou moc..."

Ty víš, že ano, pomyslela si čarodějka. Ty jen váháš, jestli přece jen nevěřit bratříčkovi. Ach, Tagere, jestli máš rozum, svěříš svou dceru mně. Víš dobře, jak pravděpodobné je, že se Teril pokusí s královnou utéci.

„Jestli máš takovou moc," opakoval král, „pak nevím, proč bych měl tvou nabídku odmítat. Jde o Taru. Vše, co jí prospěje, vítám."

„Přivedu ti ji," řekla Anila a uctivě sklonila hlavu.

Více, než skutečný rozhovor ji uspokojila slova nevyřčená. To, co viselo ve vzduchu a o čem oba věděli.

„Chtěla bych se dát na cestu ještě dnes, můj králi," dodala po chvíli.

„Samozřejmě. Máš mou plnou podporu. Propůjčím ti znak královského vyslance. Kdokoli po celé Targii i Rísiji bude povinován poskytnout ti pomoc, když o ni požádáš!"

„Děkuji, toho si cením."

„Zřejmě se také setkáš s mým bratrem," dodal Tager trochu váhavě. Pohlédl Anile do očí. „Přeji si, abys mu připomněla, že musí za každých okolností splnit, co jsem mu přikázal," řekl král. „Pomoz mu, bude-li to třeba, vypořádat se s únosci, ale dceru mi přiveď ty. Jen ty."

„Rozumím, můj králi."

Znovu ticho, plné nevyřčených slov. Pak se Tager zvedl. Anila zesílila soustředění na svoji iluzi, ale přesto se zdálo, že ji král nevnímá. Díval se kamsi za její levé rameno a čarodějka musela potlačit vztek, který se v ní vzdouval. Ani král by si neměl dovolit takto ji přehlížet, myslet v její společnosti na kdoví co, a-

„Mrzí mne to, ale musím jít," řekl náhle. „Jisté záležitosti nesnesou odkladu. Snad se brzy vrátíš, paní, abych se mohl znovu těšit z tvé společnosti. Prosím, obrať se na nirras Sorvena, zařídí vše, co budeš potřebovat, než se vydáš na cestu."

„Já... bylo mi potěšením, můj králi," vypravila ze sebe Anila, vyvedená z míry, jak se pokoušela soustředit na iluzi, bojovat s hněvem a ještě vnímat, co jí král vlastně říká. Tager si toho naštěstí nevšiml. Ani jejího zmatku, ani toho, jak její podoba zakolísala a krátce se rozvlnila jako odraz na vodní hladině.

***
A druhej krátkej kousek, ale dneska je to všechno, jádydádydá.