Havran a královna

KAPITOLA OSMNÁCTÁ - Princezna volá o pomoc

V této části lesů museli zvířata vést opatrně, stromy rostly poměrně blízko u sebe. Prodírat se podrostem ve spěchu by mohlo skončit špatně. Tohle chápala i Lirela, ačkoli se nikdy dřív v podobné situaci neocitla.

Jednou rukou objímala Taru, ještě zmatenou a vyděšenou po útoku psí smečky, druhou svírala otěže saga. Do tváře ji bodaly sněhové vločky a zastíraly jí výhled. Držela se těsně za posledním z Krísových mužů, snad ze zvyku, až si náhle uvědomila, že její sag jede volně.

Když vyráželi z tábořiště, všichni mysleli jen na to, že chtějí být co nejrychleji pryč z lesa, královna to těm mužům četla ve tvářích. Jeden zraněný, další také nevypadal nejlíp a Krís měl plnou hlavu starostí. Nějak pozapomněli, že jde stále o únos. Že ona s Tarou k jejich družině nepatří.

Lirela doufala, že si to ještě nějakou dobu neuvědomí. Jestli ty zvuky, co před chvilkou slyšela, byli pronásledovatelé...

Přitáhla sagovi otěže a zvíře přešlo z klusu do kroku. Pořád se drželi za Rísijcem se zlomenou rukou, ale odstup mezi nimi se pomalu zvětšoval. Nakonec královna saga zastavila, ačkoli se vzpíral a frkal. Modlila se, aby se žádný z únosců neotočil.

Zvuky ze západu se blížily.

„Maminko," vypískla v tu chvíli Tara, „pojeďme!"

„Ty hloupá," královna zavrtěla hlavou, „možná sem jedou naši!"

„Ano, ano, ale já..." dívka se podívala na matku, pak za Krísem a ostatními, kteří pomalu mizeli za řídkou clonou padajícího sněhu. Brada se jí třásla. Mrkala a přivírala oči, jakoby překonávala palčivou bolest. „Krísi," vykřikla nakonec. Lirela se jí pokusila zakrýt pusu, dívka se jí však vysmekla a křičela dál: „Krísi! Krísi!"

„Mlč, pro všechny bohy!"

Rísijec však už zaslechl své jméno. Otočil se, štěkl nadávku v tasle a hnal svého saga nazpět.

Královna se pokusila své zvíře vést vstříc pronásledovatelům. Na okamžik zahlédla mezi stromy a padajícím sněhem jezdce a srdce se jí rozbušilo tak prudce, až měla pocit, že jí roztrhne hruď. Viděla ho na dobu kratší, než je mrknutí, a možná to spíš bylo toužebné přání, ale napadlo ji, že jde o Terila. Chtěla k němu, přesvědčit se!

Její sag se však vzpínal a točil na místě. Než ho stačila ovládnout, Krís k ní přirazil bokem, vytrhl jí otěže z ruky.

Oči měl divoké, ústa pevně semknutá.

Lirela sotva stačila chytit Taru kolem pasu a zabránit jí v pádu, když sag vyrazil vpřed. Krís ho vedl za tím svým a řítili se mezi stromy, větvemi, které po nich šlehaly, na kamení, po kterém sagům klouzala kopyta, bez ohledu na cokoli.

***
Kraťas, dávám další.