Havran a královna

KAPITOLA PATNÁCTÁ - Vyhlídka na návštěvu tchyně

Tak a zase na chvíli k Tagerovi. :)

***

Třetího dne po únosu se Tager hned nad ránem dozvěděl, že nirras Kergan má čerstvé zprávy a žádá o dovolení odejít z chrámu Zlatého boha, aby mu je mohl sdělit. Jindy by to krále potěšilo. Ne však ve chvíli, kdy seděl v jednacím sále a snažil se řešit tisíc věcí naráz.

Hned po skutečnosti, že ho stále nepřestávala bolet hlava, ten nejotravnější a nejzbytečnější kamínek v botě představoval nirras Rigmer, který dorazil od jižního pobřeží. Staromilec, přivezl si pergamen s výpisem práv na dvě vesnice u pobřeží – vesnice, u Zlatého! – a tvrdil, že mu jejich správci dosazení králem dělají potíže.

Tager popíjel zlatavý garley, hořký nápoj, který měl v sobě špetičku čarenky, jen tolik, aby člověka udržoval v bdělém stavu. Navíc mu jej proti bolesti doporučil i léčitel z chrámu. Pouze to pití a skutečnost, že nirras Rigmer pocházel ze starého a vznešeného rodu, králi bránila nechat s tím člověkem vyrazit dveře.

Podepřel si pravou rukou hlavu a zadíval se na šlechtice, stojícího se založenýma rukama uprostřed místnosti, a potom na jeho mluvčího, který přednášel dlouhou žádost a ještě delší vysvětlení. Nirras vypadal jako socha spravedlivého hněvu, jeho mluvčí byl hubený chlap, každou chvíli se neklidně ohlížející po svém pánovi.

Tager měl sto chutí Rigmerovi říci, ať ty vesnice klidně nechá srovnat se zemí, hlavně ať už se klidí. Jenže tak se jednat nedalo. Některé tradice nudily, otravovaly, ale bylo třeba je dodržovat.

Když se konečně za tím jižanským hňupem a jeho doprovodem zabouchly dveře, Tager si hlasitě oddechl. Doufal, že nirras Kergan mezitím stihl dorazit, a že se dnes zdrží koktání a blábolení. Mohl by, nejméně od včerejšího rána neměl kapku silnějšího pití, tím si byl král poměrně jistý. Potřeboval jej také odbýt co nejrychleji, ještě měl v plánu další jednání, tentokrát se členem Dolní Rady. Šlo samozřejmě o Targijce, protivné však bylo, že se ten člověk zastával karnských Rísijců a chtěl po králi, aby ustanovil zvláštní hlídky na jejich ochranu, dokud se situace neuklidní.

Tager si promnul kořen nosu. Nejraději by zalezl do nějakého temného kouta a usnul. Vzhlédl, teprve když nirras Kergan stál před ním a hrnul ze sebe poklony a pozdravné fráze zcela dle etikety.

„K věci," zavrčel král. „Nemám čas ani náladu na tyhle hlouposti."

„Můj králi," nirras zrudl, na okamžik ztratil nit, ale naštěstí hned navázal. „Vlastně jde jen o to, že dnes nad ránem jsme zaznamenali úspěch v té věci, o níž jsme hovořili včera."

Tager na okamžik zapomněl na nepokoje ve městě, na to, že netrpělivě očekává zprávu od poselstva v Anaritei. Dokonce i na bolest hlavy.

„Ano?" naklonil se ke Kerganovi. „Řekni mi o tom víc. Klidně můžeš před těmihle lidmi."

Nirras se totiž znepokojeně rozhlédl. V sále sice byli kromě něj samého, krále a nejmladšího pobočníka jen dva členové Tagerovy osobní stráže, ale Kergan si očividně nebyl jist, před kým vším může mluvit.

„Dobrá," kývl, „tak tedy, není to nic velikého, dostal jsem pouze zprávu od paní Virlany. Z místa, které jsme považovali za jedno z nejnadějnějších, můj králi. Od Danirských hor. Nejsme si úplně jistí, ale zdá se, že dnes nad ránem se u pevnosti objevil chlapec, který tvrdil, že jeho rodina onemocněla. Z vesnice nepocházel a byl údajně oblečený sice v obnošených šatech, ale jako jeden z rísijských dašernen. Ve starém stylu."

„Nezajímá mě, jestli se nějaký usmrkaný resia obléká podle módy," řekl Tager. „Předpokládám, že ho stráže zadržely a vyslechly."

„To je ta potíž, můj králi," nirras Kergan sklonil hlavu a omluvně pokrčil rameny. „Na hlídce tou dobou byli dva vojáci, jeden z nich nezkušený mladík, druhý byl na to místo převelen nedávno. Hned jim nedošlo, že se jedná o věc, kterou je třeba hlásit. A než si to uvědomili, byl kluk pryč."

Král ošklivě zaklel.

„Co se dá dělat, Kergane," řekl po chvíli. „Ale přišel jeden resia, možná přijde i další. Ať čarodějnice pokračuje v tom, co dělá, a ať dbá na to, aby všichni v pevnosti věděli, na co dávat pozor. Ta dvě hovada můžou vyslat do hor na výzvědy. Vím, že se odtud zatím žádný náš muž nevrátil, ale zatraceně, jsem si skoro jistý, že se tam někde ten panchart Věrlin ukrývá."

Vytouženého klidu se toho dne Tager nedočkal. Krátce před polednem, aniž by to tak brzy kdo očekával, dorazila do Karnu lasička od družiny vyslané do Anaritei. Ubohé zvíře bylo vyčerpané k smrti, proto se o něj hned začal starat hradní lasičník. Přímo v jednací síni, na stole před Tagerovým křeslem. Dal lasičce pít posilující odvar a jemně jí mnul namožené svaly. Král nedočkavě přihlížel. Chápal, že zvíře je drahocenné, vycvičené na vyhledávání lidí, ne míst, že je vysílené a mohlo by pojít. Přesto by byl raději, kdyby mu nejdřív odříkalo zprávu.

Nechtěl však lasičníka rušit, byl to jeden z lidí, ke kterým Tager choval úctu. Vysoký muž, vyhlížející, že by dokázal holýma rukama skolit saga. A především Targijec, ne resia, jako byl ten slepý panchart za městem.

„Zvíře je připraveno," ozval se lasičník, právě když Tagera začínala přemáhat zlost.

„Dobrá," řekl král, „zbytek zvládnu sám. Za tuhle rychlou službu dostaneš zvláštní odměnu."

„Děkuji, můj králi," lasičník se uklonil a odešel za svými záležitostmi.

Tager zůstal v sále jen s nirras Sorvenem a Drainerem, nejstarším ze svých tří pobočníků. Sorven čekal na zprávu stejně zaujatě jako král sám, bělovlasý a bělovousý nirras Drainer se tvářil, jako kdyby spíš přemýšlel nad čímsi v knize, již měl otevřenou před sebou. Král si povzdechl. Možná by měl svolat alespoň část Horní rady. Na druhou stranu, jen by tím oddaloval chvíli, kdy si bude moci poslechnout zprávu. Do Tmy s nimi, svolá je po poledni a budou se muset spokojit s tím, co jim poví.

„Pane," ozvala se lasička sedící na stole.

„Jsem tady a budu dávat rozkazy," řekl Tager. Tohle úvodní kolo ho unavovalo. Vyměnil si s lasičkou ještě pár nutných úsloví a konečně, konečně mu řekla zprávu, hlasem nirras Tamergose: „Můj králi. Jeli jsme dnem i nocí, několikrát jsme střídali zvířata, ale ještě než jsme stačili dorazit ke dvoru Marnel vin Raitese, nedaleko hranic se k nám donesla znepokojivá zpráva. Pokračujeme v cestě, avšak považoval jsem za prozřetelné okamžitě tě informovat."

Tady se Tamergos odmlčel, snad hledal slova. Tager nespokojeně poklepával prsty o stůl. To, co zatím slyšel, se mu nelíbilo.

„Osobně si myslím, že někdo z Rady nedokázal držet jazyk za zuby a nejspíš za pomoci čarodějů se zvěst o únosu i smrti královny donesla na císařský dvůr," pokračoval vyslanec prostřednictvím lasičky. „Podle toho, co se povídá, císař sice zuří, ale jeho hněv je zaměřen na únosce samotné. V tomto ohledu je vše v pořádku. Císařovna však..." Nirras Tamergos si v těchto místech odkašlal, v lasiččině podání to znělo až směšně. „Jak je známo, je to žena s Mocí. Proslýchá se, že nevěří zvěstem o Lirelině smrti. Chystá se navštívit Targii. A jako vyslankyně svého muže i tebe osobně, můj králi, prý aby se přesvědčila, zda je její dcera naživu a jednala místo císaře o případné odvetě vůči Rísiji. Mám informace o tom, že by měla vyrazit každým dnem, nejsem si jist, zda ji ještě na císařském dvoře zastihneme. Modlím se, aby alespoň tato zpráva dorazila dříve, než Ninara dei Raites. Podle všeho použije k cestě draka, můj králi! Snad tedy mé varování přišlo včas. Tímto se loučím a doufám, že se vše brzy vyjasní a dohodne. V úctě a pokoře nirras Tamergos, toho času na cestě ke dvoru císaře Marnel vin Raitese."

***

Co myslíte, těší se Tager na tchyni? A těšíte se na ni vy? A co Jan Tleskač? :D