Havran a královna

KAPITOLA TŘINÁCTÁ - Stopy mizí v moři stromů

Araqilův kocour přecházel sem a tam, švihal přitom ocasem. Kolem se nacházela spousta stop, ale byly spletité a zamotané. Navíc se tu pletly téměř dvě stovky ovcí, dupajících po všem okolo.

Bylo něco po poledni a ke spáleništi se stihlo sejít i pár pastevců z okolí. Araqil s některými z nich mluvil, nedokázali však říct nic užitečného. Jen jeden muž si vzpomněl, že po ránu slyšel jezdce, mířící na severovýchod. Jenže je neviděl, takže nemohl říct, kolik jich bylo, jak byli vyzbrojení, ani jestli s sebou měli ženu s dítětem.

Jediné, co se dalo u doutnajících trosek stáje a pastevecké chatrče zjistit bylo, že v ní někdo zemřel. Alespoň Canera tvrdil, že šlo o dva lidi, a že už byli mrtví, když budovy začaly hořet. Na okamžik Terila ponechal hrozivé nejistotě, než si vzpomněl, že by mohl dodat to nejdůležitější: nešlo o Lirelu s Tarou, oba mrtví byli muži.

Proč únosci stavení zapálili a co se přesně přihodilo, zůstávalo záhadou.

„Cítím tu nějaký druh Moci," doplnil Canera, zatímco se Araqil s kocourem rozhlíželi kolem. „Surové Moci, jen jako modlitba, nebo zaříkání, nerrito. Neznamená to, že s sebou mají čaroděje, myslím."

„To doufám," řekl Teril. „Resias v podobných věcech nejsou moc dobří. Což je pro nás štěstí."

Čaroděj pokrčil rameny a otočil koně směrem k ovčí ohradě, kolem níž vedly nejzřetelnější stopy. Mířily severovýchodně a Terila napadlo, že pokud si ten směr udrží, mohlo by to znamenat, že se únosci pokusí ztratit v Tanrekových lesích.

Ta myšlenka se mu nelíbila.

Tanrekovy lesy, také nazývané Hloubiny, byly jediným olbřímím bludištěm, labyrintem křovisek, stromů a skal. Nikdo je nikdy neprozkoumal, ani jimi neprosekal cestu. Dokonalé místo pro zmatení stop a ještě lepší pro to, aby se člověku stalo neštěstí.

„Jedeme," houkl kralevic na Araqila a sám se pustil za čarodějem. „Tady už není nic, co by nás mohlo zajímat!"

Když k večeru zastavili na kraji lesů, oběma sagům odkapávala od tlam pěna a těžce supěli. Canerův kůň tu zběsilou jízdu jen s několika krátkými zastávkami zvládl lehčeji, ale čaroději se na čele perlil pot. Nejspíš svému zvířeti dodával sílu Mocí.

Za sebou nechali doliny a mírné vršky pastvin, užaslé pohledy pastevců a bečení ovcí. Tanrekovy lesy se před nimi zvedaly jako kosmatý hřbet ohromného zvířete. Tady, na okraji, se nezdály nebezpečné. Pastevci sem chodívali pro dříví a byliny. Opravdový prales začínal dál, tam kde spadané dřevo nikdo neodtáhl, kde vyvrácené kořeny trčely do výše a keře se proplétaly s trávou i větvemi stromů.

„Jeli tudy," řekl Teril. Zřetelné stopy před nimi vedly do lesa a cestu značily i zlámané větvičky. „Přímo do Hloubin."

„Chtějí projet skrz," zamumlal Araqil, „to je bláznovství."

„Mohli bychom jet okolo a znovu je najít na druhé straně," navrhl Canera.

„Ale co když nevyjedou?" vyhrkl kralevic. „Zavlekli Lirelu s Tarou na takové místo, a možná už se odtud nikdo z nich nedostane."

„Tak zlé to nebude," řekl čaroděj, „když půjdou za sluncem, musí se nakonec dostat na druhou stranu."

„Tys nikdy nebloudil v lesích, čaroději," povzdechl si Teril, „je to něco jiného, než na pláních. V lesích, jako jsou tyhle, je každý druhý kořen bludný, prodíráš se podrostem, a když vzhlédneš, slunce nevidíš. Dáš se stezkou, která vypadá nadějně, a skončíš tam, odkud jsi před hodinou vyšel. Musíme za nimi. Dostihnout je a vyvést Lirelu s malou ven. Dokážeme to, my ano! S tebou, Canero, s tvou Mocí! A s Fienem. Araqile, pro kocoura to bude procházka!"

„Chceš bojovat se vším, co v těch lesích můžeme potkat a případně i s únosci?" odfrkl si Araqil. „Raději bych se dal objížďkou. Fiene!" Výkřik patřil kocourovi, který se rozhodl nedbat na jejich dohadování a sám se pustil po stopách do lesů. Jeho pruhované tělo mizelo v podrostu.

„Ty nás dokážeš vyvést ven, Canero," řekl Teril. „Řekni, že to dokážeš?! Ani v Hloubinách se nemusíme bát, když máme s sebou čaroděje."

„Až mi za krk spadne nějaká jedovatá potvora, tak si to povíme," zabručel stařec. Spustil si do dlaně kamínek na řetízku a pozdvihl ruku, aby si v lesním příšeří posvítil.

***
Kraťounká, hodím ještě jednu. :D