Havran a královna

KAPITOLA DVACÁTÁ - Proti staré ženě...

Tager využil volné chvíle po skončení jednání Horní rady a vytratil se na hradby. Nezbývalo mu moc času, potřeboval se ještě setkat s nirras Arotenem, který měl připraveny zprávy o situaci v Rísiji. Navíc se každou chvíli mohla vrátit ta hrozná baba, císařovna. I když Tager by byl nejraději, kdyby se i se svou dračí obludou někde navěky ztratila.

Na východě se kupila mračna, pomalu se blížila ke Karnu a zdálo se, že přinášejí sníh. Tager si vychutnával vítr, chladící mu rozpálené tváře. Uvažoval, co se tam v dálce asi děje. Posílat Terilovi další lasičku se mu nechtělo, neměl bratrovi co dalšího říci. Mohl jen čekat, jak se zachová.

Čarodějové z chrámu Zlatého měli dostávat alespoň jednou za den zprávy od Elterijce, jehož s sebou Teril měl, ale tenhle způsob spojení selhal. Buď byli ti žlutovlasí pancharti v chrámu naprosto neschopní, nebo kralevic nakázal svému čaroději mlčet.

Tager nemohl říci, co by ho rozčílilo víc.

Vlastně by mu nejlépe vyhovovalo, kdyby se všichni navzájem pobili, snad až na Anilu. Králi by pořád zůstávalo dost starostí s Rísijí. Podle zkrácené zprávy, již Aroten přednesl radě, se začínali stavět na odpor i rísijští šlechtici, kteří byli doposud loajální, nebo alespoň otevřeně nevzdorovali. Samozřejmě se něco takového dalo očekávat, po všech těch postizích, které byly na Rísiji uvaleny. Ale Tager nepředpokládal, že se válka znovu rozhoří tak rychle.

Zachvěl se. Vítr zesílil a vmetl mu do tváře sněhovou spršku. Nejvyšší čas vrátit se do tepla a k nekonečným povinnostem.

Naposledy se ohlédl, zdálo se mu, že na tmavnoucím nebi zahlédl vzdálenou siluetu letícího draka. Nebyl však schopen říci, jestli je to není jen zvláštně tvarovaný mrak.

Kdyby se raději vrátila Anila, pomyslel si, když odcházel dovnitř. Ta mi alespoň, na rozdíl od své matinky, dokázala zvednout náladu.

Ale samozřejmě se místo Anily vrátila ta hrozná baba, Ninara dei Raites.

Tagerovi to přišel oznámit poslíček, právě když byl král uprostřed rozhovoru s nirras Arotenem. Díky tomu se ani bez císařovny na obzoru nenacházel v tom nejlepším rozpoložení. Dozvěděl se, že po dnešku budou průsmyky v Mara Aigertas, hraničních horách, neprůchodné. Nejspíš až do jara. Což znamenalo, že nebude možné do Rísije vést posily a tamní posádky si budou muset poradit samy. Některé oddíly se za poslední dny stačily přes hory přesunout a na slabý a poněkud zmatený odpor, na jaký se v posledních letech vzmohl Věrlin, by měly spolu se stálými posádkami stačit. Jenže pokud se začali bouřit rísijští páni, situace se mohla zvrtnout. Tager s Arotenem projednávali, zda by bylo v případě potřeby možné použít cestu po moři, když je poslíček, příbuzný nirras Sorvena, rozpačitě přerušil.

„Omlouvám se, můj králi," vyhrkl. „Ale císařovna je zpět a vůbec s nikým nechtěla mluvit. Ani se strýcem a s žádným z pobočníků, s nikým. Běžela rovnou ke komnatě královny Lirely."

„Kdo ji tam pustil?"

„Nikdo. Všichni. Kdo by si dovolil zadržovat Anariteiskou císařovnu..."

„Jdu za ní." Tager se zvedl z křesla a vykročil. Aroten počká. Průsmyky počkají. A ta zpropadená Rísije ať se třeba celá propadne do Tmy.

Přede dveřmi Lireliny komnaty přece jen zastavil. Cestou po tmavých, studených chodbách hradu jeho vztek ochladl. Ninara představovala nejmocnější ženu známého světa. Nejen tím, že byla manželkou císaře, především pro svou Moc. Kdyby toužila po vládě nad světem, mohla jí lehko dosáhnout.