Organizace proti ohni (part I)

3. Kapitola

Duben 12, 1991 9:01

Se zavřenýma očima čekal na tvrdý dopad. Přes pevně zavřená víčka ale nemohl spatřit zem jež byla nyní jen pár centimetrů od jeho obličeje. Nemohl vidět ani dav lidí, který se kolem něj shromáždil ve velikém kruhu. Hleděli na něj s údivem ve tvářích a šeptali si mezi sebou. Někteří spěšně odcházeli, protože to měli za pouhý trik, ale jiný zase zůstávali a chtěli vědět, jak bylo něco takového provedeno.

Najednou otevřel oči. I přes to, že neměl brýle dokázal rozeznat povrch špinavého chodníku. Nepředstavitelná síla jej držela ve vzduchu a on nechápal, kde se mohla vzít. Pomalu natáhl ruku k zemi. Jakmile se dotkl konečky prstů chodníku, tak tvrdě dopadl. Zaskučel bolestí pomalu se otáčejíc na záda. Hleděl do ranního nebe zalitého slunečním svitem. Jemný vánek si pohrával s jeho vlasy. Najednou mu došlo, že skoro nic necítí.

Návrat do reality byl náhlý. Bodavá bolest projela jeho pravým bokem. Slyšel kroky. Kroky desítek lidí, kteří postávali kolem něj. V jeho zorném poli se objevila žena. Světle hnědé oči se upřely na krvácející ránu v boku. Stejně hnědé vlasy měla učesané do drdolu. Vyhlížela jako obyčejná žena ve středních letech v tmavě modré sukni po kolena a světle modrém tílku. Na nohách měla lodičky černé barvy a přes rameno přehozenou kabelku. Nedokázal cokoliv říct, jen němě hleděl do nebe. Náhle, jak se objevila ona, tak si vzpomněl na nůž v boku. Zkřehlými prsty nahmatal rukojeť nože a vytrhl jí z těla. Ve zkrvavených prstech z posledních sil držel nůž. Žena jejíž jméno znělo Tina se nad ním skláněla a snažila se zastavit krvácení. Z pozorování ženy jej vytrhl dobře známý hlas.

„Uhněte ženská! Stejně už ho nezachráníte!" byl to Pete Williams, muž z mrakodrapu. Odstrčil Tinu a sám se nad Jamese sklonil.

„Nemůžeš odejít a nikomu to nepředat. Moc dobře víš, že když to neuděláš je svět ztracen." řekl tak potichu, že to mohl slyšet jen James. Pete se usmál se a chytil ho pod krkem. Bez váhání zesílil stisk. Chtěl Jamese udusit, buď to nebo ho donutit předat svou moc. Ani na jeden konec neměl bůh ohně ani pomyšlení.

Pete se sklonil ještě blíž, až měl ústa kousek od bohova ucha. „Prohrál si, jakýkoliv odpor je zbytečný. Pusť démona!" James se nezmohl na odpor, nedokázal se ani hnout.

„Nech-ho-být!" křikla Tina a vší  silou praštila muže po hlavě kabelkou. Sevření polevilo a James  se konečně nadechl, lépe řečeno zalapal po dechu. Tina opět přiložila na ránu svojí bundu snažíc se donutit lidi kolem, aby zavolali záchranku.

„Bude to v pořádku." konejšivě řekla k bohovi a rozhlédla se.

On se trochu pousmál a zavřel oči. Celou dobu slyšel Tinin hlas z levé strany, teď ji ale slyšel jakoby stála naproti němu. Otevřel oči. Uviděl své tělo a u něj ženu, jak se stále snaží přivést ho k životu. Došlu mu, že se stalo něco... divného.

Zvedl ruce před obličej. Byly průsvitné, stejně jako zbytek těla. Byl to šok. Až takový, že sebou jeho tělo cuklo. Nebyl mrví, jen se jeho duše oddělila od těla. Ale proč? Proč se muselo stát zrovna tohle? Co když to tak zůstane? Všechno mu blesklo hlavou během pouhé vteřiny. Napadlo ho i to, že může navštívit svou uvězněnou manželku.

Vyletěl podél mrakodrapu k rozbitému oknu a vplul dovnitř. Prošel protilehlou stěnou. Ocitl se na dlouhé chodbě, kterou lemovaly dveře. Proletěl několik pokojů, než našel svou manželku.

Bohyně smrti seděla na posteli a četla staře vypadající knihu v kožených deskách. Nemohla jej vidět ani slyšet, ale jemu stačilo vidět, že je v pořádku. Jak otočila stránku bylo jasně vidět, že i ona má na zápěstí modré náramky.