Organizace proti ohni (part I)

56. Kapitola

Srpen 18, 2018 9:15

Byl zahájen druhý test mých schopností. Za žáruvzdorným sklem stál Jerry Willimas, kolem kterého pobíhali vědci. Zapínali složité přístroje a pokřikovali na sebe nějaké nové poznatky. Protočil jsem oči v sloup. Když se Ray dozvěděl, že u dalšího testu bude i sám Jerry, tak se pustil do práce s novou vervou. Před testem mi odebral krev a byl rozhodnut vzít další dávku i po něm. Nepočítal jsem s tím, že by zjistil něco nového, ale nechal jsem jej v tom blaženém snu. Konečně po tolika hodinách byl ve svém živlu a odváděl nejlepší práci.

Ray mi podal sklenici vodu. „Pokud by se ti udělalo špatně, tak stačí něco naznačit." povzbudivě se usmál. Změřil mi tlak a něco si zapsal do papírů. Sebral z přistavěného stolku nějakou čelenku, kterou mi podal. „Tohle bude měřit tvou mozkovou aktivitu, nasaď si to." zkontroloval spojení s počítačem a trochu se pousmál. „Bude to v pohodě, věř mi." poplácal mě po rameni. Otočil se zády odcházejíc k ostatním členům OPO.

Když se na mě podíval podruhé, tak již stál za žáruvzdorným sklem. Na sobě měl tmavé brýle a zvedl palec ve snaze mě ujistit, že vše bude v pořádku. Zhluboka jsem se nadechl. Potřeboval jsem uklidnit bušící srdce a tepající spánky, které drtily mé vědomí. Vytáhl jsem klepající se ruce z kapes kraťas a zvolna vydechl. Hlavně zachovat klid, nesmím vypustit démony ze svého nitra. Zavřel jsem oči a lehce zaklonil hlavu.

„Tři, dva, jedna... Teď!" zařval Ray přes sklo. Ruce vzplály jasným plamenem. Ale zář, která se prodrala zavřenými víčky nebyla rudá. Vylekaně jsem otevřel oči. Celé mé tělo plálo modrým plamenem. Pohlédl jsem na skupinu vědců. V čele samozřejmě stál Williams a Ray. Všichni, až na šéfa OPO, měli tváře plné děsu. Rayovi z rukou vypadla složka papírů. Roztřeseným prstem si sáhl pod nos, po celou dobu ze mě nespouštěl zrak.

Pomalu jsem hořící ruku přiblížil k obličeji a přejel prsty pod nosem. Pod modrým plamenem se leskla čerstvá krev. Stékala po mém rtu a kanula na podlahu, kde se okamžitě vypařovala. Chtěl jsem skončit s testem. Zamával jsem panicky rukama ve vzduchu. Ray si mého gesta okamžitě všiml otáčejíc se ke svým kolegům na ně něco pořvával. Sebral ze země čistý papír a načmáral na něj jediné slovo: Konec! Zvedl papír před sebe, ale Jerry mu položil ruku na paži.

Něco mu řekl a poté se ohlédl na mě. V očích mu plál jasný plamen. Okamžitě jsem pochopil, že on rozhodně test nezruší. Potlačil jsem třes, který projel celým tělem. Zajel jsem rukama do vlasů. Musím to zastavit dříve než budu nebezpečný svému okolí. Chtěl jsem přestat, ale Jerry na mě skrze sklo hodil opovržlivý výraz. Zvedl jsem ruku, abych mu dal jasně najevo, kde mám jeho výhrůžky, ale zvedl se mi žaludek. Předklonil jsem se a vyzvrátil celou svou snídani. Zvedl jsem zrak k Williamsovi, na kterého naléhal Ray, vyplivl jsem zbytek slin chutnajících po žaludečních šťávách. Otřel jsem si ústa hřbetem ruky. Opět jsem si odplivl, ale tentokrát byla slina krvavá. Už jsem neměl čas. Každou vteřinou jsem mohl začít vykašlávat krev a zhroutit se na podlahu.

Nohy se mi roztřásly ještě více. Padl jsem k zemi. Hlava mi narazila do betonu. Před očima mi probleskly všechny barvy duhy a poté se zjevila temnota. Byla hustá a lepkavá jako smůla. Natahovala ke mně své pařáty. Ale za temnotou svítilo oslnivé světlo. Ve světle bylo vědomí a ve tmě spánek. Přelétl jsem pohledem tmu a světlo. Tma byla lákavá. Chtěla mě do svých pařátů, aby mě nechala upadnout do dlouhého spánku. Její královna ke mně natáhla ruku v dlouhém šedém rukávu. Zvedla mě na nohy a vedla mě po svém boku do království spánku.

*

Srpen 18, 2018 14:37

Zaskučel jsem, když mi někdo píchl jehlu do předloktí. Zvedl se mi žaludek. Otevřel jsem oči a překulil se přes okraj postele. Vyzvracel jsem se na podlahu. Nějaké ruce mě chytly za vlasy a přisunuly ke mně kýbl. Zvedl jsem pohled nahoru. Mladík v bílém plášti držel moje nejdelší vlasy, po očku se díval na Raye, který opravoval náplast jež držela jehlu v mé ruce. Na klopě pláště mladíka vysela malá vizitka, která prozrazovala, že její majitel se jmenuje Edward Miles. Tmavé vlasy mu spadaly do čela a tmavé oči momentálně upíral na mě. Opatrně pustil moje vlasy a co nejvážněji si stoupl vedle svého nadřízeného Raye.

„Jak se cítíš, Jamesi?" zeptal se mě mezi vyplňováním papíru doktor Ray. Obličej měl vážný jako mramorovou sochu. Odložil propisku do kapsy pláště a sedl si vedle mě na lůžko.

„Bylo to i lepší." odvětil jsem rozhlížejíc se po místnosti. „Proč jste mě vlastně zavřeli sem?"

Samuel si povzdechl. Otřel si ruce do kalhot nechávajíc si od Milese podat složku z testů. „Nikdo z nás nepočítal s tím, že by se jeden ze záchvatů mohl objevit během testování. Ale když se objevil měli jsme okamžitě odvolat test, bohužel Williams tak nedovolil. Argumentoval tím, že nás donutil se podívat na termokameru. Tvoje teplota vzrostla skoro o dvojnásobek. Nikdo z nás se k tobě nechtěl přiblížit. Když jsi ztratil vědomí stále jsi skoro ještě půl hodiny hořel. Nemohli jsme se k tobě přiblížit ani ve speciálních oblecích. Mohli jsem se jen bezmocně koukat na to, jak sebou tvoje tělo hází a všude je krev." odmlčel se, aby podepsal nějaký formulář, který před něj položil Miles. „Je obvyklé, že tvůj oheň někdy hoří modře?"

„Není to normální." přiznal jsem neochotně a zadíval se na své ruce. „Nevím, zda je to předzvěst nějakého hrozného záchvatu nebo to jen prozrazuje, že mě zžírají pochybnosti o spravedlnosti." rozcuchal jsem si ryšavé vlasy. Spustil jsem ruce mezi kolena a cítil, jak se na mě vrhla další část pochybností. Chtěl bych, abych už konečně přestal bloudit po trávnících paláce zmatku. Chci už dovnitř a konečně se pokusit uchopit všechny své pocity za řemeny a pokusit se je zastavit. „Už to nedokážu... Myslím, že jestli se odtud vůbec někdy dostanu, tak budu jen odepsaná troska, do které si bude moci každý kopnout." po tváři mi stekla slza. Musím ale věřit, protože jestli mě mé pochybnosti pohltí, tak už nebudu nic. Nadechl jsem se a zvedl hlavu. „Potřebuji jít za Oxanou. Musím se stočit jako zbitý pes k jejím nohám a načerpat sílu, kterou potřebuji." Ray mi položil ruku na rameno. Díval se na mě soucitně, ale oba jsme věděli, že nemůžeme vědět, jak se ten druhý cítí.

„Nejdřív musíme udělat pár testů. Podle výsledků z odběru krve před posledním testem se hladina látky zvýšila. Jak poslední dobou probíhají tvoje záchvaty?" zeptal se s papírem a propiskou v ruce. Byl připraven si okamžitě zapsat nové poznatky, které by mu mohly pomoci v hledání řešení.

Podíval jsem se na něj v výrazem plným bolesti. „Čas mezi záchvaty se prodloužil na hodinu a půl. Jinak jsou záchvaty stejné jako ty první jen s tím rozdílem, že skoro pokaždé přijdu o vědomí. To je ale dobře." zatnul jsem pěsti až mi zbělely klouby. Pomyslel jsem na svou milou Oxanu. Nechtěl jsem, abych jí někdy nedopatřením ublížil.

   „Myslím, že jsme s Milesem na něco během tvého bezvědomé přišli. Omlouvám se, ale museli jsme vyzkoušet nějaké látky, jak z tou drogou budou reagovat." projel pár papírů a jeden z nich mi podal. Přelétl jsem pohledem pár řádků testů, které provedli s mojí krví. „Nejlépe si jako látka potlačující vedlejší účinky drogy, což znamená záchvaty, vedl alkohol."